25. 7. 2023, tob
Představa 2. Ježíšova příchodu a posledního soudu mi přijde dětinská
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Pochybnosti a krize víry
V poslední době přehodnocuji svůj postoj k různým pravdám víry, které jsem dosud nekrititcky přijímala. Slepé víry už nejsem schopna, i když jsem ji dříve považovala za ctnost.
Např. neumím si představit, že by měl Ježíšův druhý příchod na Zemi vypadat tak, jak je popisován v bibli, v knize Skutky apoštolů: "Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“"
...
Považuji to za naivní dětinskou víru, která odporuje mému zdravému rozumu.
..
Také pravda o posledním soudu, kdy Ježíš vytřídí lidi na dobré a špatné, které potom klidně pošle do pekla, je podle mého poznání Boha neudržitelná. Vím, že jak dobrý skutek, tak i hřích má své následky, ale obraz Ježíše jako přísného nekompromisního soudce, který někoho posílá do pekla, je podle mého poznání nepřijatelný. Až je mi Ježíše líto, co z něho lidé vlastně udělali.
...
Jsem také přesvědčena, že ve skutečnosti slova, která jsou v bibli připisována Ježíšovi, nejsou bohužel jeho autentická. Pisatelé bible k vylíčení nějaké skutečnosti jistě používali obrazy své vlastní omezené představivosti, viz např. obraz nanebevstoupení.
Když se o tom a podobném snažím bavit s blízkými křesťany, tak je tyto mé domněnky znejišťují. Něco možná připustí, ale nakonec řeknou, že "nevíme, jak to nakonec doopravdy bude". Souhlasím, že nevíme, jak jednou skončí dějiny lidstva, dějiny Země. Lidstvo má tu moc vyhubit samo sebe, nebo zničit své životní prostředí a tím si způsobit zkázu. A víme také, že existence Země závisí na existenci Slunce, které není věčné.
...
Ano, nevíme, jak to všechno nakonec bude, ale přesto všechno přece můžeme říct, jak to nebude. Určité, naivní teorie, můžeme přece vyloučit, ne? Máme na to odvahu? Bojím se, zda se s tímto poznáním skutečnosti smím ještě nazývat křesťankou. Ráda bych zůstala ve své církvi (římskokatolické), ale nevím, jestli budu i s takovými názory přijímána. Jestli nebudu označována za heretičku, jako například katechismus z roku 1932 označoval lidi, kteří věřili v evoluci člověka. Neustále vnímám ze stran mnoha kněží nelibost až odmítání, pokud člověk začne o víře přemýšlet a vymezovat se.
...
Děkuji za Váš čas i odpověď.
-redakčně upraveno-
Představa Boha, který se beze zbytku vejde do mého myšlení, patří k těm nejubožejším
Vážená tazatelko,
zřejmě nedokážu na tomto prostoru přiměřeně reagovat na vše, co jste napsala, ale dotknu se alespoň klíčových témat.
Také já považuji za správné vyhýbat se biblickému fundamentalismu a vřele doporučuji brát Bibli vážně. Také já považuji růst ve víře za nezbytný. Myslím tím, že rostou naše znalosti (je něco smutného na dospělém člověku s náboženskými znalostmi a představami dítěte), ale také otevřenost vůči jinému (opouštíme černobíle vidění světa) a především, že roste naše láska k Bohu i bližnímu. Zralá víra ví, že Bůh je, ale střeží se tvrdit, že je právě a pouze takový.
Katolická teologie předkládá ve shodě s Biblí nauku o posledním soudu. Snaha dokázat omylnost této nauky pomocí vlastní zkušenosti sebou nese velké riziko. Vy vlastně říkáte: Neumím si to představit, odporuje to mému vidění světa, a proto je to nesmysl, nebo hůře, podvod. Kdysi tvrdila řada významných lidí své doby, že nemůže létat nic těžšího než vzduch. Koncem 19. století měla řada předních fyziků dojem, že ve fyzice už prakticky není, co objevovat. Argument typu: „Neumím si to představit, proto je to hloupost“, je vždy velmi ošemetný.
Odmítnout myšlenku posledního soudu má dalekosáhlé důsledky. Zmíním zde pouze jediný. Popřením soudu činíme člověka bezvýznamným. Je to perspektiva soudu, co dává našim životům hodnotu. Není-li soud, vše je dovoleno a na ničem nezáleží, ani na člověku. Škrtnutím soudu degradujeme člověka.
Otázka autentických výroků Ježíše Krista je „stálicí na nebi biblistiky“. Teorie o zásadním zkreslení Ježíšova učení apoštoly a evangelisty je dnes už obvykle považována za neudržitelnou. Biblická evangelia tvoří svébytný literární druh, řekněme svědectví o víře první generace křesťanů. Pokud tuto skutečnost respektujeme, většina otázek na autenticitu Ježíšových výroků se stane bezpředmětnou.
Mám velmi neodbytný pocit, že to, s čím polemizujete, není ani tak učení katolické církve, ale vaše verze učení katolické církve. Je fajn, že studujete katechismus z roku 1932, ale mnohem užitečnější by bylo studovat katechismus z roku 1995 (vydání českého překladu). Přece jen se za tu dobu lecos odehrálo. Například víra (křesťanská) a věda (poctivá) uzavřely mír a staly se spojenci při obhajobě myšlenky objektivní pravdy. Dnes už málo kdo považuje evoluční teorii za důkaz neexistence stvoření a málokdo se nechává posmrtně spálit, aby tím znemožnil své vzkříšení. Už více méně víme, že víra není povolána polemizovat s vědeckými objevy a věda nemá mít ambici vyjadřovat se k pravdám víry.
Učení o posledním soudu mezi takové pravdy víry patří. Věda, v tomto případě nejspíš filozofie, nám k tomu může říci tak maximálně, zda je tato nauka vnitřně rozporná a tedy nesmyslná. Učení víry o posledním soudu je pak s vědou celkem zajedno, že tento vesmír je konečný, ale nemá žádnou ambici říkat, kdy konkrétně a jak přesně skončí.
Pokud jste označována za hříšníka nebo heretika jenom, jak říkáte, pro jiné, a často pravdivější poznání skutečnosti, než má církev, je to jistě bolestné, ale ani jedno Vás nevylučuje z církve. Ve Vašem vlastním zájmu doporučuji, abyste své pohledy více propracovala jak směrem k východiskům (co vlastně církev učí), tak směrem k závěrům (na základě čeho vlastně chci toto učení napadnout).
Jsem opravdu rád, že nechcete, aby vaše víra byla slepá. Nejsem si však jistý, zda Vámi zvolený postup nepovede v důsledku právě k tomu. Kdosi řekl, že člověk je takový, jaká je jeho představa Boha. Já k tomu jen dodám, že představa Boha, který se beze zbytku vejde do mého myšlení, patří k těm nejubožejším. Už ve středověku lidé věděli, že Bůh je vždycky jiný…
Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Pochybnosti a krize víry, Eschatologie
Související texty k tématu:
Pochybnosti a krize víry
- Přestal jsem věřit v Boha Po automobilové nehodě mého kamaráda jsem se rozhodl, že už nebudu věřit v Boha. Byl jsem hrdý, že jsem se zbavil něčeho, co zjevně nefungovalo.
- Víra zraje i krizemi Pro slovo krize se v čínštině používá dvou znaků: první znamená „nebezpečí“ a druhý „příležitost“. Krize je bodem zlomu. A podle toho, kam se člověk přikloní, najde buď…
- Pochybnost a víra existují vedle sebe Naše víra má hodně mezer. Není ale třeba z nich mít strach. Povzbuzují nás, abychom se Boha nepřestali s důvěrou ptát. Pochybnosti totiž mohou…
- Bůh je maják zářící do mé temnoty V mých bojích a pochybnostech, v mých selháních Ty neodcházíš. Můj Majáku zářící do temnoty, budu Tě následovat. Tvá úžasná láska mě vede. (My Lighthouse, videoklip…
- Dejme prostor pochybnosti Bůh je všude, je třeba ho hledat ve všech věcech. Avšak rizikem při hledání Boha je snaha všechno hned přesně vyjadřovat a s lidskou jistotou a arogancí.
- Další texty k tématu: pochybnosti, krize víry