Pravomoci faráře - odmítl nám dát svaté přijímání, protože spolu spíme

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat kdy a za jakých podmínek nesmí/nemůže udělit farář svaté přijímání? Ptám se proto, že jsme s přítelkyní začali sexuálně žít. Pan farář se po nějakém čase sám zeptal u zpovědi, (taky by mě zajímalo, jestli se farář, takhle sám od sebe může ptát na potencionální hříchy?), jestli spolu spíme....

Poté  řekl, že když budeme spolu spát, tak do doby než se z toho vyzpovídáme, dostaneme jen křížek na čelo. Navíc je to o to horší, že oba chodíme malé farnosti a lidé si všímají všeho. Nemám nic proti tomu, když by tyhle věci chtěl farář s námi probrat v soukromí, ale takhle veřejně dávat lidem podnět, aby si povídali, proč nám pan farář dává jen krížky,  mi přijde prostě špatná. Klademe si otázku, jestli to není citové vydírání, abychom spolu nespali.  Vím, že je sedm smrtelných hříchů a patří do něj i smilstvo, ale myslím, že zrovna u smrtelných hříchů se bere smilstvo v manželství.
Máme se zpovídat, když toho nelitujeme?  Osobně jsem byl vychováván, že musím litovat, aby mi byl hřích odpuštěn.  Byl by to paradox, kdybychom chodili ke zpovědi vyznávat,  že spolu spíme, abychom mohli jít ke sv. přijímání... když zároveň víme, že spolu budeme spát znovu a znovu... tahle by to bylo pořád dokola.

/.../
Na závěr bych chtěl říct, že nejsem vůči církvi a ani panu farářovi nijak zaujatý, chápu, že odvádí těžkou a namáhavou práci, ale zároveň je to i člověk, který může chybovat. Přítelkyni mám moc rád a jednou bych si ji chtěl vzít za ženu. Snažím se žít ve víře a chtěl bych popřípadě i moje děti vychovávat ve víře. Snažím se z tohohle dotazu zjistit, jestli to plyne ze skutečné víry, anebo jestli se jedná jen o dogma, které sice má svoje opodstatnění a rozumnou část, ale s vírou zase až tak moc společného nemá. Myslím si, že víra je láska ke člověku, světu kolem nás a že Bůh stvořil svět abychom se z něho radovali. Děkuji za vyslechnutí.

Milý N.,
otázky, které pokládáš, vůbec nejsou jednoduché zodpovědět. Některé skutečnosti patří k základním pravidlům praxe naší víry, jiné jsou záležitostí interpretace nebo způsobu doprovázení. 

Asi bych začal tvým vztahem s přítelkyní. Církev a její nauku vybrušovali lidé po mnoho generací. Není možné říci, že by byli hloupí nebo nějací zpátečničtí. Pozorovali, hledali úsudky, moudrost… Partnerský vztah muže a ženy je ohromnou hodnotou. Pokud bude vaše vzájemné pouto silné a v pravdě, pak i přes ledajakou nesnáz a překážku dovedete společně doslova přelétnout a vaše pevné obětí bude kolébkou i domovem pro vaše děti.

Moudrost času ukazuje, že i vztah se dá stavět jako dům. A dům není vhodné budovat od střechy, ale od základů. Nelze nejprve natáhnout kabely elektrických rozvodů a pak teprve zdi. Vzájemná blízkost mezi vámi není samoúčelná a není jediným typem blízkosti. Sex je jakousi řečí těla a řeč, jazyk se učíme od základních slovíček, jednoduchých vět a maturita či státnice pak ukazuje schopnost celkově se dorozumět. U sexu je takovou maturitou soulož. Ta má dva významy: spojivý a plodivý. Manifestuje se v ní bezmezná důvěra a otevřenost vůči druhému: já se odevzdávám tobě a přijímám tě… Vedle toho je i význam plodivý. Tak se totiž dělají děti. Ideálem pak je naprostá otevřenost jak vůči druhému, tak vůči novému životu. Pokud se spolu milujete, pak je to projev toho, co popisuji? Jste otevřeni jeden druhému naprosto bezmezně a jste otevřeni přijmout zodpovědnost za dítě? Toto si církev uvědomuje, onu zodpovědnost jednoho za druhého i za nový život. Proto chce, aby této vztahové maturitě předcházelo veřejné přiznání se před celým světem, že k sobě patříte a chcete založit rodinu. Pokud to tak vnímáte, proč se nevezmete? Na co čekáte? Jste jedno tělo? Ano. Jste před sebou “nazí” i v psychické a duchovní rovině? Pokud ne, pak proč? Berete si jeden od druhého jen něco? Hledáte jeden od druhého vlastní uspokojení? Církevní autority staví před věřící tento ideál. Ale to jistě není reál. A tím jsme se ocitli u hledání nějaké cesty.

Chápu vašeho pana faráře. V katechismu katolické církve - což je asi nejobsáhlejší učebnice víry - se píše, že “Kdo si je vědom, že se dopustil těžkého hříchu, musí přijmout svátost pokání, dříve než přistoupí k přijímání.” (KKC 1385) A soulož mimo manželství je klasifikována jako těžký hřích. Je mi to líto. Výše jsem se snažil vysvětlit, proč tomu tak je. Všechno má své místo a míru. A církev říká, že soulož až po svatbě.

Být na místě vašeho faráře, pravděpodobně bych jednal trochu jinak. Asi bych více vysvětloval, hledal s vámi nějaké řešení, cestu, získával vás pro ideál a nenechával vás v šedi průměrnosti. Zároveň by to, co mi píšeš, bylo indicií, že farní společenství není zdravé a je třeba pracovat na změně přístupu a postoje.

Další tvá otázka se týká lítosti. Jsou hříchy, které nás doprovází klidně i mnoho let. Lítost může být pro mne osobně i vyjádřena vědomím toho, že jednání je mimo místo a míru, které mu v životě náleží. Jako zpovědník pokorně vyznávám, že do svědomí kajícníka vidím leda matně a nakolik mi kajícník sám odhalí. Mám veliký respekt k Božímu milosrdenství a trpělivosti, kterou s námi má. Takže osobně bych vyznání tvé nebo tvé přítelkyně bral jako pobídku k hledání té nejlepší cesty za ideálem.

Co když by ses zeptal sám sebe: Co když se nějak mýlím já? Co když v tomto ohledu má církevní učení pravdu? Co když je zamítavé gesto našeho faráře podnětem, abys s přítelkyní posunul nebo pročistil vztah?

No, když si svou odpověď po sobě znovu čtu, pochopil bych, že z toho vyplývá mnoho dalších otazníků. Jsme tu na lince i pro tebe. Pokud ti nebude něco jasné, tak můžeš klidně napsat znovu.

Bůh ti žehnej i tvé přítelkyni.

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská