Podstata eucharistie

Mám dotaz na podstatu eucharistie. Neptám se jen ze zvědavosti. Ledacos jsem k tomu přečetl, ale není mi to stále jasné. Z Písma víme, že eucharistie je zvěstováním (1.Kor 11:26) a zároveň i symbolem (tak lze chápat i Poslední večeří, kdy Ježíš říká: "toto je mé tělo..." Přitom Ježíš byl stále živý a "celý"). Zároveň je ale eucharistie svátostí (nejde o lidskou, ale Boží věc) a mystériem. Jestliže jde o mystérium - nevím, jak se to stane (co se přesně stane), že chléb a víno se stávají Tělem a Krví. Vnějšně, empiricky nelze rozeznat žádný rozdíl, před a po transsubstanciaci. Tělem a Krví se tedy stávají duchovně (smyslům skrytě a rozumem neuchopitelně).

Nerozumím tomu, proč by mělo být překážkou přijímání eucharistie to, že člověk nesdílí přesně římskokatolickou (dost nepochopitelnou) věrouku ohledně eucharistie - Kristus není přítomen imanentně, ale substančně, podstatně - když je to přece mystérium. Proč nestačí, aby člověk přijímal činnou vírou ("to čiňte na mou památku") - tedy chci být poslušný Kristovu příkazu - i když je mým smyslům a rozumu nepřístupné, jak se to děje, že se to stalo Tělem a Krví? Proč nestačí, abych jen věřil, že to Kristovým Tělem a Krví “nějak” je??

Pochybuji, že většina praktikujících katolíků je tak filosoficky hluboce vzdělána, aby rozuměla subtilnímu rozdílu mezi "imanentně" a "substančně" a především je to něco, co si stejně nikdo nedokáže představit (každá představa vzniká na základě předchozí smyslové zkušenosti).

Po tisíc let křesťané jednoduše přijímali eucharistii, aniž znali zvláštní logické konstrukce tomismu. Přijímali snad eucharistii nehodně, hříšně a neprávem? Mně argumenty Tomáše Akvinského připadají nelogické - "Nemůže pak něco býti někde, kde prve nebylo, leč změnou místa nebo proměněním druhého" - v tomto bodě používá logiku Řeků, kteří věřili pouze v možnost přeměny jednoho (např. arché) v druhé, ale křesťané věří, že Bůh může stvořit "ex nihilo".

Jestliže chléb, podle Tomáše, "zachoval všechny atributy", ale změnil podstatu (protože prý nemůže být zároveň chlebem i Tělem - pro což já nevidím důvod) - v čem potom spočívá ona podstata (substance) Těla? Mně připadá logické, že podstata Těla je duchovní (tedy nemateriální) a jelikož materiální není duchovní a obojí (Duch a hmota) se nevylučuje, ale existuje paralelně - pak nechápu důvod, proč by chléb (hostie) nemohl být dál materiálně chlebem a zároveň (duchovně) Tělem Kristovým.

Vím, že to je náročná otázka (ale jinak bych se nepotřeboval ptát) - a budu velmi rád, pokud mi na ni dokážete odpovědět.

Dobrý den,

děkuji  za otázkutýkající se eucharistie a její podstaty.

Máte pravdu, teologie Tomáše Akvinského a vysvětlení transsubstanciace přišly až po více než tisíci letech křesťanství. Přesto ale již od počátku byli křesťané přesvědčeni, že eucharistie je pravým a trvalým Kristovým tělem. Že v ní není Bůh pouze nějak přítomen, ale že tento chléb skutečně je Kristovým tělem a zůstává jím. Pokud by totiž byl v eucharistii Kristus pouze “nějak přítomen”, mohl by také po skončení Večeře Páně v hostii už nebýt, jak to například chápou některé církve. V katolickém pojetí ale tento chléb skutečně je Kristovým tělem a zůstane jím. Dokladem této víry je například péče o úlomky hostie, které zůstanou po přijímání a o kterých píše Origenes ve 3. století. Například eucharistická úcta vyplývá právě z víry, že tato hostie je Kristovo tělo i po skončení mše.

Výraz transsubstanciace (přeměna podstaty) pak zkouší jen filozoficky popsat skutečnost, která se děje. Je jasné, že většina křesťanů nezná myšlenkový aparát Tomáše Akvinského, jak píšete, a není to ani nutné. V co ale věří, je skutečnost, že tento chléb je skutečným a trvalým Kristovým tělem. Že není možné se po skončení mše chovat k hostii jako k obyčejnému chlebu apod.

Nejde přitom jenom o slovíčka. Kdybych to přirovnal ke křtu, byl by také rozdíl mezi pojetím, že křest nějak člověka spojí s Kristem, a chápáním, že křest vtiskuje do duše trvalé znamení a navždy člověka sjednocuje s Kristem.

Je krásné, že můžeme s křesťany z různých církví sdílet nejhlubší jádro naší víry. To, o co v křesťanství jde: že Ježíš si nás zamiloval, dal sám sebe za nás. Eucharistii ale v tuto chvíli společně nepříjímáme právě proto, že nejsme ještě zcela jednotní, i když si to moc přejeme. Bolí nás současný stav a k jednotě směřujeme.

Co se pak týká filozofických pojmů jako substance apod., nejsem si jistý, jestli je chápeme stejným způsobem. Zkusím je proto popsat. Podstata (substance) je to, čím věc je. Člověk je člověkem, svíčka svíčkou apod. Případek (akcident) pak různé znaky a vlastnosti. Není to tedy tak, že substance je duchovní princip a akcident materiální. Akcident může být stejně tak duchovní. V případě transsubstanciace zůstávají akcidenty chleba (tj. vypadá jako chléb), ale podstata (tedy to, čím věc je), se mění na Kristovo tělo. Jedna skutečnost nemůže přitom být současně něčím jiným, než je. Jak ale píšu, jedná se o filozofické vysvětlení toho, co se děje.

Snad se mi podařilo alespoň kousek vyjasnit, přeji Vám požehnané dny.

Linka víry

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost