Pochybnosti. Víra mi občas nedává smysl...

Dobrý den,

již delší dobu mám pochybnosti o víře. Jsem vychovaná jako katolička,chodím pravidelně do kostela a do společenství mladých. Ale už nějakou dobu mám pochybnosti. Jde o to, že mě napadají myšlenky, které si neumím vysvětlit.Třeba to, proč první lidé nevěřili v Boha, proč byli první lidé pohané a postupně se vyvíjelo náboženství v jednoho Boha. Vypadá to, jakoby lidé čím více byli vyspělejší, tím lépe si vymýšleli lepší náboženství, které dávalo větší smysl.. Proč se Bůh tedy nedal poznat i prvním lidem, proč až o několik tisíc let později...? Nedává mi to prostě smysl. Dále třeba neuznaná evangelia, která se nehodují s ostatními evagelii. Jako by to církev neuznala jenom proto, aby Bible dávala smysl... Omlouvám se, jestli to nedává smysl, ale přála bych si, abych už ty pochybnosti neměla.

Milá A.,
přemýšlela jsem, z jakého úhlu se do své odpovědi pustit. Mohla bych se Ti pokusit vysvětlit něco ze vzniku a vývoje náboženství a křesťanství, ale za Tvým dotazem vnímám ještě něco daleko hlubšího. Takže se předně pokusím mluvit o tom, co na Tvém dotazu vnímám jako to podstatné.

a) Pochybnosti k víře patří. Zvláště u toho, kdo je od malička vychováván ve víře, musí dříve nebo později jeho víra projít určitou zkouškou, přetavit se z dětské víry, kdy je vše přijímáno jaksi automaticky od rodičů, na víru zralou, za kterou se budeme moci sami postavit celým svým životem. Kritické myšlení k tomu určitě také patří. Ve zkratce se dá tedy říci, že zažíváš-li pochybnosti ve víře, jsi na dobré cestě.

b) Těch pochybností se za život vyskytne ještě celá řada. Zkrátka proto, že nedokážeme vysvětlit všechno. Nedokážeme zcela pochopit Boha a jeho úmysly, protože nás naprosto přesahuje. Proč se rozhodl zjevovat lidstvu právě tímto a ne jiným způsobem? Takto postupně? Nevíme. (Určitě to tedy bude mít co do činění s vývojem lidstva jako takového, na něco z toho by nám nejlépe odpověděli religionisté, tedy ti, kteří se otázkou vývojem různých náboženství zabývají). Ale i tak nebudeme toho vědět asi ještě spoustu, a na některé věci nedokážeme odpověď, ani kdybychom je studovali a stali se odborníky v daném oboru.

Možná ale ta otázka může znít: je nutné, abych znala na všechno odpovědi? Jsou všechny tyto znalosti, potřebné pro moji víru, nebo si přeji, aby má víra stála ještě na něčem jiném, pevnějším, než jsou určité konkrétní poznatky, které by moje pochybnosti rozptylovaly?

c) V zásadě se naše víra může opírat o Bibli – věříme, že jde o Boží zjevení (psanou lidskými autory, takzvaně inspirovanými Duchem sv.). Tedy věříme, že je v Bibli přesně to, co si Bůh přál a přeje, abychom se o něm dozvěděli, co by nám pomohlo k jeho pochopení a na naší cestě k Němu – je to Jeho zjevení se vůči lidem. Ano, spousta knih se do Bible nedostala, tak je to i s apokryfními evangelii. V sestavování Bible šlo o dlouhý historický proces, kdy se za biblické knihy uznaly pouze takové, které byly lidmi všeobecně přijímány jako skutečně inspirované Duchem svatým. Hodně zjednodušeně řečeno, vybírání biblických knih byl dlouhý proces prodchnutý modlitbami a duchovním rozlišováním, které knihy tam patří a které nikoli (ne že by ty ostatní byly pro četbu nutně špatné či zavrženíhodné).

d) Bible nás může na naší cestě víry posouvat. O víře se však také říká, že je ničím nezasloužený dar. Když si teď dovolím spíše osobní tón, tak tím, že se mi Bůh v osobě Ježíše zjevil (kdy nešlo o nějaké vidění, spíše o takový ten okamžik, kdy najednou člověk prostě ví, že Bůh je a že ho bezmezně miluje) se právě toto pro mě stalo tím nejdůležitějším. Ano, neznám odpovědi na všechny mé otázky, někdy si trochu z legrace říkám, že se těším, až mi na věčnosti Pán to či ono vysvětlí. Moje víra na tom ale nestaví a s tímto nepadá, protože moje víra je především živý vztah s Kristem.

A v tomto vztahu mám zároveň touho poznávat Ježíše víc a víc, a taky jeho lásku ke mně – a k tomu mi právě může pomoci Bible. Nepřestávám v ní stále znovu objevovat pro mě nová a důležitá místa (a to, i když jsem je třeba už několikrát za život přečetla). Neřeším moc Bibli jako knihu, kterou psali lidé, spíše jako knihu, skrze kterou se mi dnes, teď a tady, chce Bůh ukázat a něco mi sdělit.

Ve Tvých pochybnostech bych Tě tedy ze všeho nejvíc chtěla povzbudit, aby ses nebála obracet v modlitbě (nejlépe vlastními slovy) k Ježíši, prosit ho, aby se Ti ukázal, aby Ti dal důvěru v to, že se na něho můžeš kdykoli naprosto spolehnout, i když asi ne vždy pochopíš jeho záměry – se světem, s lidstvem, s Tebou... Jsem pevně přesvědčená, že se Ti chce ukázat jako někdo, kdo Tě miluje a nabízí Ti své přátelství. Budeš-li po tomto upřímně toužit, nebude s tím otálet.

Možná by bylo dobré, kdybys měla ve své blízkosti někoho, s kým můžeš otázky víry, a třeba i své pochybnosti probírat (vypovídat se z nich). Vždy je dobré, když se můžeme na někoho obrátit, kdo by nás na naší cestě víry doprovázel. Máš někoho ve svém okolí, ke komu bys takovou důvěru měla, koho bys mohla oslovit? Třeba ze společenství…kněze…? Moc bych Ti přála, abys někoho takového objevila.

Přeji Ti Kristův pokoj!

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Hudba, škola, krize víry,...