"Peklo" je pro mě nepřijatelné učení církve

Již delší dobu mě přitahuje křesťanství, mám ovšem problém s učením církve o pekle, přičemž souhlasím s tím, že peklo je jaksi dobrovolně zvolený stav odloučenosti od Boha.

Můj problém je však obzvlášť v tom, kdo vlastně v pekle skončí? Přemýšlím např. nad osudem prostitutek, lidí, co hrají v pornografických filmech atd. I když nepopírám, že obě uvedené činnosti jsou špatné, je podle mě nesmysl, aby někdo za něco takového, i když se nekaje, skončil v pekle. Vždyť si tito lidé ničí život sami! Není to dostatečný trest? Proč by jejich utrpení mělo pokračovat i po smrti?
…
K tomu mě napadá ještě další otázka- co kdybych žil téměř svatý život, ale měl bych sourozence nebo blízkého člověka, který by těžce hřešil, např. výše uvedeným příkladem. Jak bych se mohl radovat v nebi, když bych věděl, že člověk, kterého miluji, trpí v pekle? Koneckonců nemusí to být ani blízký člověk – to, že vůbec někdo trpí, by mi taky ničilo radost. Na internetu jsem opět našel vyhýbavé odpovědi ve stylu, že si to nebudeme uvědomovat (takže naše štěstí je založené na nevědomosti?), že s Bohem budeme souhlasit, protože pochopíme, jak je spravedlivý (to nás Bůh nějak zbaví naší lidskosti?) atd.
 

Je dobře, že nad věcmi přemýšlíte. Dříve než odpovím přímo na Vaše otázky, bych Vás ale povzbudil nezapomenout na dvě důležité věci:

1. Boha a jeho záměry nelze do důsledku vysvětlit, pochopit, vždy bude zůstávat mnoho otázek. Křesťanství se považuje za zjevené náboženství - tedy Bůh se nám dává poznávat = zjevuje se nám. Tedy pokud chci hlouběji křesťanství poznat, musím na prvním místě komunikovat s "tím, který se zjevuje". Osobním rozhovorem = modlitbou, rozjímáním Božího slova… Tedy na prvním místě, pokud Vás křesťanství oslovuje, se modlete, tedy mluvte s Bohem.

2. Na jedné straně tvrdíme, že Bůh je absolutno, stojí za celým světem. Na druhé straně jakmile se objeví něco, s čím nesouhlasíme, velice rychle se stavíme (pochopitelně nevědomky) do role soudce samotného Boha: "Toto dělá špatně… Kdyby byl, nebyl by takový a takový, nedopustil by to či ono…“

K vlastním otázkám:
Peklo je termín, kterým označujeme stav zemřelého (duše oddělené od těla po smrti) nebo vzkříšeného člověka po posledním soudu na konci věků, který konkrétními skutky nebo i celým svým životem, řekl Bohu svobodné, jasné, definitivní ne.
Bible opakovaně jasně hovoří o existenci pekla. Nejedná se ale o nějaké "reportáže" z cest po pekle. Jedná se o jasné varování, že stav pekla může nastat. Jestliže nám totiž Bůh dal svobodu, tak jí musí respektovat. Vy, i kdyby se Vaši rodiče postavili na hlavu, tak když se rozhodnete ufetovat, tak se ufetujete - jste svobodný.

To ale budí výše uvedené nebo nastíněné otázky:

1. Copak může někdo při smyslech říct Boží lásce "ne" nebo se neobrátit alespoň v posledních okamžicích života?

Když celý život děláte záměrně nějaké zlo, tak i v okamžiku setkání s Bohem již nejste schopen učinit krok zpět. To je pro nás možná těžko pochopitelné, ale i zlí duchové se rozhodli definitivně jít proti Bohu, záměrně škodí a přitom vědí, že jsou již odsouzeni. Jak je to možné? Nevím já ani jiní - jedno z velkých tajemství.

2. Uvedl jste příklad prostituce.

Zatracení v tomto případě může nastat (nemusí - viz prostitutky v evangeliích) ne proto, že dotyčná či dotyčný porušili nějaký předpis. Ale přeci proto, že mě toto jednání úplně vzdálilo od Boha a od druhých lidí. Myslím ale, že v tomto konkrétním případě bych měl spíše obavy o spásu pasáků a kuplířů, než holek, které byly do tohoto průmyslu nalákány.

Může nám to pomoci osvětlit i výklad rabínů - podle nich je hlavním přikázáním to první = "Nebudeš mít jiné bohy mimo mne". Protože ostatní přikázání jsou jen různými variacemi prvního. Popisují totiž různé situace, kdy stavím na místo Boží něco nebo někoho jiného. Stavím-li na první místo - v případě kuplířů - svůj zisk, zaměnil jsem Boha za něco děsivě egoistického a pomíjivého.
Pán Ježíš zase shrnuje Desatero do dvou hlavních přikázání: "Miluj Boha… a bližního svého..." Jak mohu milovat bližního, když jeho tělo nabízím jako věc k prodeji nebo ho zneužívám jen ke svým choutkám?

3. Proč nemůže být spasen někdo, kdo se nekaje?

Prosím, více se zamýšlejte nad jednotlivými pojmy. Co je to kát se? Myslí se tím lítost nad zlem, která vede dotyčného kajícníka k obrácení svého srdce k Bohu s prosbou o odpuštění, a která vede k úsilí ke změně života, postojů, jednání. Tedy když se prostitutka kaje, znamená to, že uznává upřímně své pochybení a prosí o odpuštění. V tu chvíli u ní nastává vnitřní proměna, kterou se ona otvírá Bohu a Bůh k ní může přijít.

4. Mohl bych se radovat, kdyby mí blízcí byli v pekle?

Tuto otázku považuji za velmi důležitou. Vždyť věříme, že po smrti trvají naše vztahy, i když v jiné kvalitě. Vždyť se modlíme za své blízké, doufáme ve shledání s nimi… Tím ale nemůžeme zrušit jejich svobodu. Existuje tedy stále možnost, že se rozhodnou proti Bohu. Tím se otázka stává nezodpověditelnou. Nevěřím, že bychom měli nějak "zastřené" vědomí o druhých, to by bylo přeci násilí na nás. Já osobně tuto otázku beru jako výzvu k úsilí o modlitbu za blízké i další lidi.

Shrnul bych to takto:
- ano, peklo existuje a jsme varováni, že se můžeme svým životem do pekla dostat
- nemůžeme jen tak říct, že peklo je určitě prázdné: Zlý ve světě řádí a mnoho lidí s ním spolupracuje
- nemůže vůbec říct, kdo je či není v pekle, protože jen Bůh vidí do srdce člověka
- můžeme ale doufat ve veliké Boží milosrdenství a spolupracovat s Bohem v boji se zlem. A to tak, že usilujeme "milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší… a bližního jako sebe sama…

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Konec světa, vizionáři, Eschatologie