Pár dotazů zvědavého ateisty

Dobrý den,
Jsem mladý ateista, a jelikož nemám ve svém okolí žádné teology a mí věřící kamarádi mi nedokážou odpovědět, rád bych využil Vaši službu, abych se vás zeptal na pár všetečných otázek.

1) Proč Věřit? Rozumějte, pokud Bůh existuje, proč vyžaduje, abychom v něj věřili? Proč se nám nezjeví a neřekne nám na rovinu, jak to je? Všechny církve a kulty světa se na něj odvolávají a vyžadují od nás různé nařízení, přikázání i oběti, aniž by nám dali sebemenší důkaz o Jeho existenci.

Vím, že víra hraje v našem životě důležitou roli. Částečně nám šetří myšlenkovou kapacitu a částečně nás uklidňuje. Věříme, že země je kulatá a nepřeměřujeme si to. Věříme, že zítřek bude podobný jako dnešek, i když pro to nemáme žádné důkazy. Máme však alespoň zkušenost a exaktní znalosti, které u Boha postrádáme (spirituální zážitky nepočítám, ty dovede navodit i sex, blízkost smrti a drogy), i když činy konané v Jeho jménu mohou mít na nás velký dopad.

2) Jak mezi tolika náboženstvími rozeznám to pravé? Tato otázka přímo navazuje na první. Mnohost náboženství je přirozený důsledek víry namísto poznání. Gamaliel v nové zákoně nepřímo tvrdí, že Bohem chtěné náboženství přetrvá staletí. Jenže takových náboženství existují desítky. V současnosti mi zhruba miliarda lidí řekne, že k Bohu dojdu skrze Ježíše Krista. Druhá miliarda mi řekne že Ježíš byl jen prorok a jeho učedníci to celé spletli. Necelých patnáct milionů dodá, že to byl jen vykutálený podvodník a blázen, který se nezmohl ani na ozbrojené povstání. Další miliarda lidí dodá, že je to jedno a až se alespoň sedmkrát reinkarnuji, z toho třikrát jako zlatá cikáda, pochopím. Další miliardě je to jedno a uctívá lesní bůžky a své předky.
Jakým právem může křesťan tvrdit, že pravdu má on a nikoliv muslim, voodoo čaroděj nebo dejme tomu nějaký velmi ztřeštěný UFO kult?

3) Proč musel Ježíš zemřít kvůli lidským hříchům. Pokud je člověk natolik nicotný vůči Bohu, nemohl mu Bůh ty hříchy prostě odpustit? Proč musel svého syna/sebe/proroka nechat zemřít?

Osobně se domnívám, že Bůh neexistuje, právě pro to, že do něj investujeme takové množství času a energie napříč dějinami. Investovali bychom tolik sil do udržení přesvědčení, že je země kulatá, nebo že pravý úhel má 90 stupňů? Co existuje, je a bude, ať chce nebo nechceme. Co neexistuje, i když by jsme si to přáli, závisí jen na nás a bez nás a našeho snažení to přestane existovat.

Myslím, že je to útěcha na naši smrtelnost. Pokud si přiznáme, že po smrti nic není, ztrácí jakékoliv náboženství sílu. Navíc se ještě nikdo z obyčejných lidí nevrátil z mrtvých, aby podal reklamaci.

Vážený mladý ateisto,
rád zareaguji na vaše všetečné otázky. Nejprve si však dovolím poznamenat, že komunikovat s přesvědčeným ateistou je dnes dost vzácné. Většinou se setkávám spíše s agnostiky. Vítám Vás tedy mezi těmi, kdo jsou přesvědčení, že objektivní pravda existuje a že jsme schopni ji poznat. Po staletích sporů a nedorozumění hájí věda a (křesťanská) víra právě v tomto bodě zase společnou myšlenku.

Na první otázku si tak trochu v závěru odpovídáte sám. Co je evidentní, nevyžaduje víru. Přesto jsme dnes svědky zpochybňování i donedávna samozřejmě přijímaných pravd a to ne na základě faktů, ale pocitů. Obecněji: Nestojí na začátku každého poznání víra? Víra, že je možné poznávat a poznat? Nezačíná každá věda axiomem, který se nedokazuje, ale kterému se prostě věří? Víra je nezbytným prvním krokem každého vědění, i toho ateistického. Proč tedy taková skepse právě k víře náboženské. Jen na okraj: Bůh se zjevil a Vy sám demonstrujete, že to moc nepomohlo.

Jak se pozná pravé náboženství? Líbí se mi názor, že chceme-li srovnávat náboženství, je třeba ptát se po člověku, ne po bohu, kterého některá náboženství ani nemají. Neznám náboženství, které by dávalo vznešenější odpověď, než je křesťanství. O nenáboženských odpovědích ani nemluvě.

A právě proto, že člověk není v Božích očích nicotný, právě kvůli důstojnosti, kterou Stvořitel přisuzuje tvoru, kterého stvořil k svému obrazu, nechce a svým způsobem ani nemůže nad rozhodnutím člověka jen tak „mávnout rukou“. Jestliže na lidském rozhodnutí opravdu záleží, jestliže je každá lidská volba skutečné důležitá, musí být vystavena soudu.

Bible nás učí, že důsledkem zla je smrt. Spravedlnost tedy vyžaduje, aby viník zemřel. Milosrdenství pak umožňuje, aby jeden zemřel za druhého, za druhé. A také, aby smrt nevinného byla překonána jeho vzkříšením. Bůh svým řešením projevil jak milosrdenství, tak spravedlnost. To je samozřejmě spekulace na základě (náboženských) faktů. Jinak máte pravdu, Bůh si to mohl zařídit libovolně.

A to zásadní na závěr: „Kdybys ho pochopil, nebyl by to Bůh“, napsal svatý Augustin. Můžeme studovat spisy největších lidských mozků, které se kdy otázkou Boha zabývaly, a vždy dojdeme k témuž: Buď zvolíme absolutno, nebo absurditu. Zdá se, že oba jsme si už vybrali.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry