Otázky k víře - problém s modlitbou "Vyznání víry"

Omlouvám se za mou zvídavost, ale zajímá mne, na základě jakých pramenů křesťanské církve tvrdí, že:

"Bůh Otec nemá kromě Ježíše Krista další syny nebo dcery?"

"Proč používá katolická církev některá stará a ničím nepodložená popisná tvrzení (např. "sedí po pravici Boží")"
(Nikdo přeci neví, zda v nebi jsou nějaká křesla? Takových ničím nepodložených tvrzení je mnohem víc. Proč se některá tvrzení vyhlašují jako pravdy, a přitom to jsou jen hypotézy?)

Dovoluji si položit ještě několik možná naivních dotazů.
V modlitbě "Věřím v Boha" je text: "Věřím v Boha, Stvořitele Nebe i Země....."

Můj dotaz zní:

1) Kde si tedy můžeme představit, že leží Nebe?
2) Kdo tedy stvořil celý vesmír, když o tom v modlitbě není zmínka?
Proč není text aktualizován například následovně : Věřím v Boha - stvořitele celého vesmíru včetně Země...
3) Kde byl Bůh předtím, než stvořil Nebe?

Děkuji za odpověď.

K první otázce:

Jediným a zcela dostačujícím společným pramenem všech křesťanských církví je Bible. Všechny křesťanské církve se shodují na vyučování o Trojici, které říká, že Bůh je Bohem ve 3 osobách (Otec, Syn a Duch svatý). Kromě Ježíše tedy neexistuje žádný syn nebo dcera, která by měla stejnou identitu jako některá ze 3 osob Trojice. Pozor na učení některých skupin, které se prohlašují za křesťany, ale jde o sekty, které z křesťanství pouze vycházejí. Zde je možné se setkat pod rouškou ´křesťanství´ i s jiným učením (např. Církev sjednocení -Moonova sekta apod.).

Ke druhé otázce:

Křesťanství pracuje jako každá víra se symboly. Větu „Ježíš sedí po pravici Boha Otce“ je třeba chápat jako tvrzení o naprosté rovnosti obou osob. V modlitbě ´Vyznání víry´ je tato věta zařazena do odstavce, který popisuje druhou božskou osobu, Ježíše. Nejde tedy o to představit si v nebi 3 křesla, pro každou Božskou osobu jedno, ale spíše uvědomit si, že Otec a Syn a stejně tak Duch svatý jsou naprosto rovnocenné (i když ne stejné) osoby. Církev je rozšířena po celé zemi. Při hledání odpovědi na Váš dotaz je zřetelně vidět rozdíl ve vnímání lidí různých kultur. Zatímco ve východní tradici, kde křesťanství vzniklo, je ve způsobu myšlení lidí zcela samozřejmě zažito užívání určité abstrakce a obrazu, pro nás, lidi západní tradice je velmi těžké vnímat symboly a obrazy, aniž bychom se nespletli v jejich interpretaci. „Sedět po pravici“ někoho je také vyjádřením naprosto výjimečného a jedinečného místa. Více k tomuto tématu najdete na www.vira.cz/glosar/index1.php?sel_id=12

Dotazy, které kladete ve druhé části, se úzce dotýkají všeho, co jsme doposud řekli. O nebi lze uvažovat dvěma způsoby.

1) Nebe je místo, kde není přítomné zlo. Tímto místem tedy nemůže být země, protože zde je od prvního pádu lidí přítomen hřích, nebe nemůže být ani místem, kde přebývá Ďábel a kde je peklo. Existuje tedy další místo, které se nazývá nebe. Popsat ho není naším úkolem, vždycky nám bude chybět empirický důkaz. Víme, že Boha nikdy nikdo neuvidí. V Janově evangeliu v první kapitole ve verši 18 se k tomu říká: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.“ Víme ale, že nebe převyšuje veškeré představy a pocity, které jsme schopni zažít v životě. V prvním listu Korintským ve 2. kapitole verši 9 se píše: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“

2) Nebe můžeme také vnímat jako prostor, kde je Bůh. Je všude tam, kde chci s Bohem hovořit a kde ho vnímám. To může být na kterémkoliv místě země či v každé chvíli mého osobního života, protože Bůh je mi neustále na blízku. Podívejte se do Bible na Janovo evangelium kapitola 4, verše 20-24, kde Kristus vysvětluje, že od nynějška již nebude třeba uctívat Boha v chrámě, ale v srdci každého člověka, který se k tomu rozhodne.


Vaše další otázka: Kde byl Bůh předtím, než stvořil nebe? Bůh je věčný, nemá nikde počátek, byl zde vždycky. Tato představa je pro nás natolik nezvyklá, až je nepřijatelná. Je to však jediná pravda, kterou předkládá křesťanství. V modlitbě Vyznání víry, kterou citujete, se říká, že Bůh je stvořitelem všeho, tedy nejen vesmíru, na který se ptáte, ale i nebe jako cíle, kam lidé směřují.

Víra znamená také věřit v to, co člověka převyšuje. Nemůžeme tedy nikdy zcela pochopit to, co je vlastní Bohu. Je třeba, abychom přijali, že určité věci jsme schopni pochopit pouze z části. Jinak bychom usilovali o Boží vševědoucnost. Chtěli bychom být Bohem, což nám nepřísluší. Velmi dobrou pomůckou je zkusit popsat věci ´negací´. Víme, jaký Bůh není, což nás dovede nakonec k nedokonalé, ale poměrně pravdivé představě Boha.

Doporučujeme výklad Kréda na následujícím odkazu na našich stránkách: Credo - Úvahy o apoštolském vyznání víry srozumitelným jazykem

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus