New age v církvi - jak rozlišit falešné proroky

Dobrý den,

nejsem si jistý, zda jste katolická stránka, anebo jste z jiné církve, ale v podstatě  na tom nezáleží.
Zajímá mě problematika New Age v církvi.... a z ní vycházející falešní (nebezpeční) proroci.

V Písmu je, že v posledním čase vystoupí mnozí falešní proroci a moho lidí svedou. Jak je ale rozlišit? Když dá člověk jméno pastora či kazatele do vyhledávače, tak vždy najde  minimálně jednu  stránku, kde toho človeka očerňují. Myslím, že se to dá říci prakticky o každém známějším člověku v církvi (ať už v katolické či jiné).

Kde můžu získat jistotu, že kniha např. od Bonnkeho je bezpečná, kdežto jiný kritizovaný kazatel je opravdu nebezpečný?

Dobrý den,

v orientaci mezi různými směry, proroky a lžiproroky v církvi, resp. církvích, nám nemůže pomoci internet, který je sám jen „falešným prorokem“, odrazem mnohosti názorů a směrů, a k tomu ještě prostorem dezinformací, ať už záměrných nebo nevědomých. Používat internet je užitečné pro získání základních informací o člověku, jen jako střípek do mozaiky. Konečné posouzení Božích věcí však nezáleží na lidských recenzích, ale na Božím Duchu.

Možná to zní jako zbožná fráze, která se nedá uvést do života, ale opak je pravdou – ve skutečnosti neexistuje jiná cesta, jak se vyznat v široké nabídce nejrůznějších „duchů“, než se živě a intenzivně napojit na jediného křesťanského ducha, totiž Ducha svatého. Jestliže budou smysly, srdce i rozum nástrojem Ducha svatého, pak Vám jakási vnitřní intuice, neboli vnuknutí Ducha, umožní „moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat“ (Ef 1, 17). Nový Zákon je plný těchto příslibů Ducha, daru moudrosti a poznání a rozlišování duchů. Velmi zajímavý je úryvek z 1. listu Janova 5, 5–13, který mluví zvláštními a velmi silnými slovy o tom, že svědectví o Božím Synu máme v sobě. Žádná lidská autorita, žádné důkazy, důvody a garance nám nezaručí pravost víry. Jistota víry (a tím pádem i jistota o věcech, které s vírou souvisejí) vychází zevnitř srdce – jestliže v něm přebývá Duch svatý.

Řeknete si – každý křesťan si přece myslí, že je nástrojem Ducha, a přesto se spolu křesťané hádají a perou a nemohou se domluvit ani na nejzákladnějších věcech. Vy se však neptejte, co si o sobě myslí ten či onen, natožpak co si o něm myslí ostatní, ale sám se snažte napojit rovnou na Zdroj. K tomu vede cesta vytrvalé modlitby, která je víc tichým nasloucháním než mluvením. Cesta četby Písma, která se nesnaží v něm aktivně pátrat po významech, ale opět je víc tichým nasloucháním Božímu slovu. Cesta stálé pozornosti k Božím vnuknutím ve všech životních situacích. Nejde o názory, ale o prodchnutí celého života Božím životem. „Mluv, Pane, tvůj služebník slyší“ (1 Sam 3, 2), to by měl být trvalý postoj člověka, který touží po Boží blízkosti.

Není to zrovna snadná disciplína a nikdo nemůže říct, že už toho dosáhl, dokonce ani svatý Pavel: „Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš“ (Flp 3, 12). A přesto si byl svatý Pavel ve věcech víry naprosto jistý. Každý křesťan, i velmi nedokonalý, v sobě může objevit, pocítit, pochopit ono jediné Kritérium, podle kterého rozliší pravé prorocké duchy od falešných, pravou víru od různých omylů a manipulací. Z katolického pohledu se ještě přidává kritérium učitelského úřadu církve, s nímž musí být ono „vnitřní kritérium“ v souhlasu, aby se nestalo obětí klamu nebo vlastních projekcí. Ale to, co bylo řečeno výše, platí nezávisle na konfesi.

Přeji Vám tedy a vyprošuji dary Ducha svatého!

Kategorie otázky: Křesťanství, Pochybnosti a krize víry