Nepraktikující věřící?

Dobrý den,
před chvílí jsem na vašich stránkách četla otázku: Je člověk  automaticky věřící, když je pokřtěný. To mě přivedlo k mému dotazu.
Nejsem pokrtěná, ale v Boha věřím. Přivedla mě k tomu babička. Jako menší jsem chodila do... vlastně nevím, co to bylo. Něco na způsob skauta, ale mluvilo se tam o Ježíši a Bohu. Věřím, že i když nechodím do kostela, nikde nejsem evidována, tak se mohu dostat do nebe. Znamená to, že jsem nepraktikující věřící? K čemu je dobré chodit do kostela a všechno ostatní? Protože pokud věřím, tak Bůh ví, že věřím. Pokud hřeším, taky to ví a nepomůže mi zpověď. Všechno se přece ukáže, až na konci mé cesty. Jak je to se mnou?

Váš dotaz, který se dotýká hlubokých a důležitých otázek víry a duchovního života. Pokusím se na něj odpovědět.

Křest a víra

V křesťanství věříme, že křest je Ježíšem Kristem samotným - tak jak to čteme v Bibli, např. Mt 18-20 - ustanovený způsob, ve kterém se snoubí viditelné s neviditelným, lidské s Božím, ve kterém skrze vnější znamení Bůh člověka skutečně přijímá za svého syna či dceru a přijímá tak každého pokřtěného do společenství bratří a sester, kteří si vzájemně pomáhají na cestě za Bohem a tak vytvářejí církev.

Je jisté, že Bůh ve své moci a lásce není nutně vázán ve svém vztahu k člověku na tento lidmi slavený okamžik, nicméně věříme - tak jako společenství křesťanů od začátku po celá tisíciletí až do dnešních dnů - že Ježíš zvolil tento způsob, protože vychází dokonale vstříc lidskému způsobu prožívání důležitých věcí. Vždyť vše důležité, co člověk touží, aby nebylo jen otázkou jeho nitra, a zároveň, aby to byla skutečnost, která ho v nitru jeho bytí zasáhne, toto vše každá civilizace slaví velmi podobným způsobem - vnějším znamením, které vyjadřuje vnitřní skutečnost, která sice není vidět, ale přesto zcela reálně existuje a je pro člověka moc důležitá.

Tak se slaví svatba - nejde přece o to jen něco říci tomu druhému - ale slovem a gestem vyjádřit pravdu, která je uvnitř. Tak slavíme narozeniny - dárek přece vyjadřuje mnohem víc než jen to, jakou má finanční hodnotu. Stejně tak slavíme např. promoci či štědrovečerní okamžiky. Vždy spojením vnějších gest s obsahem uvnitř, který není možné vyjádřit, který ale je to nejdůležitější. Vždyť jinak by vše od Štědrého večera až po svatbu byla jen fraška...

Jako křesťané věříme, že právě pro tuto snahu vyjít plně vstříc lidské přirozenosti, Ježíš ustanovil křest právě tak, že spojil vnitřní nesmírně zásadní okamžik přijetí člověka za Božího syna či dceru a odpuštění všech jeho dosavadních hříchů s vnějším symbolickým obmýváním životodárnou vodou.
 

A k čemu je dobré chodit do kostela?

Je k živému vztahu s Bohem potřeba sedět v kostelní lavici? Být součástí viditelného stáda? Myslím, že pokud člověk upřímně rozvíjí svou víru – svůj vnitřní vztah k Bohu, tak postupně objeví touhu a potřebu nějak to sdílet s někým kráčejícím po podobné cestě. Víra postupně vyvolává potřebu duchovních vztahů, které jsou pro ni podpůrné a pomáhají ji rozvíjet. Zejména ve chvílích krajních prožitků víry člověk objeví potřebu partnerů ve víře – ve chvílích naplnění Bohem tak silného, že to potřebuje sdílet, nebo naopak ve chvílích prázdnoty, kdy hledá pomoc a doprovázení s druhými.

A toto je především viditelná církev – prostor, kde jsme schopni svou víru propojit s druhými v radostech i v zápasech. Nehleďte na církev optikou různých zkreslených obrazů, které přirozeně odpuzují. Pokud ve Vás třeba časem dozraje zmíněný pocit potřeby druhých, tak prostě hledejte takové lidi, kteří prožívají víru podobně jako Vy, abyste se s nimi mohla přirozeně sdílet slovem i modlitbou. Nechte se vést vnitřním hlasem Ducha a on Vás povede. Možná najdete nejdříve jednotlivce, se kterým se budete moct sdílet a vytvářet tak církev v její nejmenší podobě. Možná postupně najdete společenství, ať již ve formě neformální skupiny, nebo „kostelního společenství“, kde ucítíte vnitřní blízkost a harmonii. Tam se nebraňte otevřít druhým. Možná pak ve Vás vznikne touha hlouběji se s ostatními propojit viditelným znamením křtu, které Váš dar víry posune.

Ale toto vše se nedá uspěchat. Zůstávejte otevřená tomu, jak Vás Bůh povede.

Zpověď a odpouštění hříchů

Zmiňujete ještě zpověď a odpouštění hříchů. Tradice katolické církve se opírá o text z Janova evangelia, 20. kap., 23. verš, kdy Ježíš udílí pravomoc odpouštět hříchy apoštolům a potažmo i jejich nástupcům. Ve středověku přestala praxe vyznávat hříchy veřejně a, snad inspirována Mk 7, 33, se stáhla do ústranní. Věříme, že v osobě zpovědníka je mysticky přítomen Kristus i společenství církve. Takže zpovídající se vyznává „jeden druhému“ i „nástupci apoštolů“ i „Bohu“. Jde o tzv. svátost - tj. „viditelné znamení jinak neviditelného Božího projevu“. Člověk prostě je psychosomatická bytost a potřebuje se přesvědčit, sáhnout, slyšet, chutnat. U zpovědi je tím hmatatelným – slyšitelným a) vyznávaný hřích; b) slovo odpuštění. Člověk sám sobě nemůže vyjít naproti, přivítat se, obejmout se a říct si sám za sebe s autoritou: "věř, že i když jsi hříšník, Bůh Tě nekonečně miluje, pozvedá Tě a odpouští Ti a nikdy už Ti danou věc nebude připomínat". To je možné díky přítomné osobě kněze.

Nepraktikující věřící? 

Jak z předchozího vyplývá, křest sám o sobě neznamená automaticky, že je člověk věřící. Víra je osobní rozhodnutí a vztah s Bohem. I když nejste pokřtěná, věříte v Boha a Ježíše Krista, máte živou víru. Je to především otázka srdce a přesvědčení, ne formálního aktu. Ve Vaší situaci se dá říci, že jste věřící, která zatím nepřijala křest.

Termín ´nepraktikující katolík´ se běžně používá jako označení pokřtěných v katolické církvi, kteří se neúčastní pravidelně bohoslužeb a nepřistupují ke svátostem. Termín ´nepraktikující´ věřící není obvyklý, ale podle Vašeho popisu byste mohla spadat do této kategorie. Vaše víra je opravdová a živá, i když není vyjádřena formálními církevními aktivitami. Jste věřící člověk, který má vztah s Bohem a snaží se žít podle Jeho učení, i když nechodíte pravidelně do kostela a nejste pokřtěná. Vaše víra je důležitá a cenná před Bohem. Neznamená to však, že nejste na cestě, že vše zůstane dále statické. Naopak, pokud budete s Bohem žít svůj všední život, mohou se Vám otevřít nové cesty, víra se bude dále prohlubovat, možná s důsledkem potřeby sdílení a modlitby s druhými.

Pokud byste měla další otázky, jsme Vám k dispozici. Neostýchejte se případně oslovit kněze nebo pastora, který Vám může poskytnout duchovní vedení a podporu. (Nezastírám, že v některých oblastech ČR je církev v zuboženém stavu, resp. není vůbec. Situace ve větších městech je ale nesrovnatelně lepší, proto se často vyplatí dojíždět. Anebo se vyplatí poptat mezi známými křesťany na to, kde je živo:)

S přáním pokoje a požehnání
Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry