Nemohu se modlit, ztratil jsem Boha

Dobrý den, nevím, jestli můj příspěvek nebude příliš depresivní, neužitečný pro ostatní, a zda ho v pár řádcích dokáži popsat, ale pokusím se.
…
Býval jsem velmi citlivá a intelektuální bytost, s vysoce citlivým vnitřním duchovním vnímáním a velmi blízkým vztahem k Bohu. Po určitých životních okolnostech jsem ale skončil jakýmsi zhasnutím plamene v srdci. Těžké stavy díky antipsychotikům ustaly, vypadám normálně, ale vnitřně jsem úplně mrtvý: ztráta Boha, vůle, motivace, naděje, víry, schopnosti těšit se z krásy a rozpoznávat ji, ztráta smyslu života - všech “Božích” nadstaveb.

Na dně srdce je obrovský strach: ztratil jsem Boha, ztratil jsem Božího Ducha, modlitbu, to nejcennější v životě.
…

Pro mě se takto nedá moc žít, zakoušet a čekat na peklo.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz a snahu popsat to, co je pro Vás asi těžko uchopitelné. Dáváte najevo svoje zoufalství, beznaděj a bolest. Aby Vám mohl někdo být nápomocný, potřeboval by o Vás vědět trochu více. Potřeboval by znát Váš životní příběh – v jaké rodině jste vyrůstal, jak došlo ke zvratům, které zmiňujete, co Vás v životě těší, z čeho máte strach…….a mnoho dalších věcí. Proto bych Vám doporučovala nějakou dlouhodobou psychoterapeutickou péči. Doporučovala bych Vám, abyste hledal člověka – odborníka, ke kterému budete mít důvěru a který Vás bude doprovázet na Vaší životní cestě. Někdy jde o to, prokousat se těžkým obdobím, vydržet emoční plochost nebo prázdnotu, nelekat se ,,ztráty‘‘ Boha. A je potřeba mít vedle sebe člověka, který bude ochoten naslouchat, který Vás podrží, podpoří, bude s Vámi hledat příčiny, bude pomáhat s uzdravením ran, ukazovat cesty a možnosti……..popřípadě se bude s Vámi a za Vás modlit, bude držet ,,naději‘‘ navzdory všemu! Člověka, který vezme vážně všechny tři roviny Vaší osobnosti – fyzickou, psychickou i duchovní!

Chtěla bych Vás povzbudit ještě v jedné věci. Bůh se nemůže ztratit! Jeho láska mu ,,nedovolí‘‘, aby nás opustil. Respektuje naši svobodu. Pokud jej vyženeme ze svého života, tak to bere velmi vážně. Ale stejně nějakým způsobem čeká a s bolestí a nadějí ,,vyhlíží‘‘náš návrat. Jako otec v příběhu a marnotratném synu. (Lk 15, 11….) Není nic, co by nás mohlo oddělit od Boží lásky! Může se stát, že nic nevnímáme, nic necítíme, jsme jakoby prázdní…ano i,,mrtví‘‘….ale to neznamená, že Bůh není nablízku. Někdy nás dokonce v takové době nese, jen my to necítíme, nevnímáme.

Pokud jste v životě udělal něco, co Vás trápí, co si vyčítáte, za co se cítíte vinen, tak to dejte Bohu. Třeba tak, že mu to napíšete a pak dáte pod kříž. Anebo to vyznáte ve svátosti smíření. Náš Bůh je Bohem nekonečného milosrdenství a odpuštění. Tak mu dovolte, ať to od Vás může vzít. A Vy už se k tomu nevracejte. Věřím, že on má dokonce moc to proměnit v dobré. Nezapomeňte, u Boha není nic nemožného.

Pokud o vztah s Bohem stojíte a nemůžete se modlit, tak čtěte Bibli – například žalmy. Nemusíte při tom nic cítit….možná jen nechte omývat své zavřené srdce i mysl Božím slovem. A vytrvejte. Zkuste např. každý den jeden žalm. Nebo krátký odstavec z evangelia. A uvidíte, že se ve Vás život začne probouzet.

Ještě si dovolím malou poznámku k Vaší úvodní větě. Linka důvěry je linka, která je otevřena pro bolesti a starosti konkrétního člověka. Nemusíte být svým dotazem užitečný pro nikoho. A nemusíte být užitečný ani pro Boha! Jeho lásku si nemusíte a ani nemůžete nijak zasloužit. On Vás miluje pro Vás samotného. A jsem přesvědčena, že je s Vámi ve Vaší prázdnotě. A trpí s Vámi – on přece velmi dobře ví, co to znamená ,,smrt‘‘. A právě proto přišel a dokonce smrtí prošel, aby její moc přemohl. A povedlo se! Svým zmrtvýchvstáním to potvrdil. Zkuste se rozhodnout pro tuto pravdu. A Bůh bude konat.

Ať Vám Hospodin požehná, ať svojí láskou a přítomností ,,promiluje‘‘ celou Vaši bytost, aby se do Vašeho života opět vrátila radost a nekončící naděje.

Pokoj Vám.

Kategorie otázky: Modlitba, Osobní krize, nemoc, smrt, Pochybnosti a krize víry