Nemám rád Boha

Zdravím Vás,
jak už se zmiňuji v nadpisu, nemám rád Boha. Vlastně pochybuji vůbec o jeho existenci. Když bych připustil, že je, tak se mi nezdá jako "dobrák". Líbí se mi poselství, které předává Ježíš. Kdyby se všichni řídili tím,  co hlásá, na Zemi by bylo krásně. Snažil jsem se Boha najít, být křesťan, ale nejde mi to. Bible je plná rozporů.

Pokusím se vysvětlit, v čem mám problém. Říkáte, že Bůh  je neskonale milosrdný, ale v bibli (hlavně ve Starém zákoně) nacházím Boha krutého a trestajícího...

Vím, že to, co píšu, je rouhání, ale nemůžu si pomoct, nelituji toho. Jsem proto odsouzen? Ať už ve svém životě půjdu jakoukoliv cestou, budu se snažit žít poctivě a dobře, zříkám se tím naděje na spásu?  

Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

děkuji za dotaz, ve kterém vyjadřujete své výčitky vůči Bohu. Začnu od konce: zcela jistě to není stejné, zda jednám dobře nebo špatně. Nikdy nejsme “předurčeni” k zavržení, v jakýkoliv moment se můžeme obrátit zpátky k Bohu. Dokonce i tzv. “rouhání proti Duchu svatému”, na které možná narážíte, znamená situaci, kdy člověk vytrvale odmítá spásu až do své smrti. Ve chvíli, kdy se Bohu otevřeme, už k nám může proudit Boží milost. I když s nějakým aspektem víry zápasíme nebo s ním máme problém, neznamená to, že máme “zabalit všechno” - to by bylo podobné snoubenci, který při jedné potíží se svou snoubenkou raději zašlape a zničí celý vztah. Spíše o tom můžu s Bohem mluvit.

Pokud zůstanu u tohoto přirovnání snoubenců, muž, který chce milovat svou ženu, musí ji poznat, jaká je. Někdy se stává, že si o ní představuje něco úplně jiného, než jaká je. Podobné je to s vírou - často máme o Bohu zkreslené představy, které neodpovídají tomu, jaký Bůh je. A tyto představy nám přijdou strašné - proto je odmítáme. Jsou to často jakési karikatury - vezmou nějakou domnělou Boží vlastnost a tu tak zdůrazní a “přitáhnou za vlasy”, že nám pak takový “Bůh” připadá nesnesitelný.

Tyto naše představy se často vytvářejí doma, jsou ovlivněné naší zkušeností s lidskými vztahy. Ten, kdo měl například v dětství příliš autoritativní rodiče, bude mít z Boha strach, bude si myslet, že Bůh především hledá chyby člověka a pořádně trestá každý sebemenší přestupek. Nebo když byl jeden z rodičů trpitelem, bude člověk vnímat Boha jako trapiče, sadistu, který si přeje lidské utrpení. Zkrátka naše zkušenost se vztahy se nám promítá do toho, jak vnímáme Boha. (více o karikaturách Boha naleznete  zde)

Domnívám se, pokud to tak mohu říci, že i vaše těžkost pramení ze zkreslené představy, kterou pak odmítáte (každý máme nějak zkreslenou představu, to je běžné). Stálo by za to více poznávat Boha takového, jaký je. Bůh totiž není trapič nebo krutá bytost, která by chtěla druhým ubližovat. On je především láska, jak píše apoštol Jan.

Kde poznávat Boha, jaký je? Především u Ježíše, On nám ukazuje tvář Boha, který neváhá opustit všechno, co má, aby našel jediného ztraceného člověka a přivedl ho domů. Který nám chce otevřít to nejkrásnější, co může být - Boží srdce.

Některé pasáže Starého zákona jsou těžké na interpretaci. To by bylo na delší povídání. (viz např. Krutosti ve SZ)

Doporučil bych Vám spíše číst ze začátku Nový zákon, především Ježíšův život. A hlavně jej zvát do svého života, aby Vám ukázal, kým opravdu je. Klidně před ním i vykřičet všechnu tu zášť, kterou vůči němu chováte. Tak ji aspoň dostanete ze svého srdce ven - Bůh o ní stejně ví, takže to unese. A pak Boha prosit, aby Vám dával stále více poznat svou pravou tvář.

Někdy nám nejde být křesťanem, jak i píšete. Ale to nevadí. Důležité je chtít Boha hledat. Ani v lidském vztahu to není vždycky jenom radostné, a přece ten vztah stojí za to. Zkuste tedy Boha pozvat zase do svého života, mluvit s ním, prosit jej, aby Vám dával poznat své milující srdce. Tato cesta stojí za to.
 

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry