Nedokážu uvěřit

Dobrý den,

jsem hledající, ve všech oblastech svého života. Snažím se hledat smysl tady toho všeho. Dětství jsem neměla příliš šťastné a s rodiči mám doteď problematický vztah. V 19 letech jsem se osamostatnila, našla jsem si práci a odstěhovala jsem se. Od té doby jsem vyzkoušela několik prací, které mě ovšem nenaplňovaly. Nyní pracuji jako osobní asistentka. Konečně mám pocit, že nedělám zbytečnou práci, ale zároveň je to pro mě hodně těžké, jak psychicky tak fyzicky. Jsem unavená a vyřízená. Dělám smysluplnou práci, ale stejně jsem nenalezla naplnění, nenalezla jsem smysl.

Boha hledám 2 a půl roku, přečetla jsem Nový zákon a chodím do křesťanské církve. Jenže stále nedokážu uvěřit. Mám pocit, že to není skutečné a že tomu jen chci věřit. Přijde mi zvláštní, když o někom slyším, že například po týdnu uvěřil nebo jen slyšel příběh o Ježíši a hned mu bylo vše jasné a našel svůj smysl života. Jsem v tomto skeptická. Přikládám to přílišné důvěřivosti těch lidí a mám pocit, že kdyby jim člověk předložil jakoukoliv jinou teorii, tak by tomu uvěřili stejně. Jenže pokud Bůh neexistuje, tak tento svět a život nemá vůbec žádný smysl.

Ani ve svém osobním životě nejsem šťastná. Prožívám osamělost a prázdnotu. Brzy mi bude 25 let, ale nedaří se mi najít si přítele. Přitom bych tolik chtěla vztah, chtěla bych mít někoho, kdo by mě miloval takovou, jaká jsem, chtěla bych s tím mužem sdílet svůj život a založit s ním rodinu. Bojím se, že nikdy takového muže nenajdu a že umřu sama.

Mám pocit, že pokud Bůh existuje, tak se ode mě odvrátil a nestojí o mě. Kdyby byl, tak by mi přeci pomohl a dal by se mi poznat. Jenže jak mám zjistit, že opravdu je? Jak mám zjistit, že není jen přelud a že to není jen pohádka, které chci věřit, protože můj život za moc nestojí?

Předem děkuji za Váš čas a za odpověď.

-redakčně upraveno-

Milá hledající,
děkuji Ti za dopis, který je naplněný hledáním podstatného.
Je dobře, že ses osamostatnila, bydlíš, pracuješ - ať už to je stabilní pracovní poměr, práce na sobě samé. Ne každý to dovede, a raději zůstane rodičům viset na krku, protože je to pohodlnější.

Jestli tomu rozumím dobře, Tvoje otázky směřují dvěma směry: 1) hledání Boha, 2) hledání životního partnera.
K prvnímu bodu bych rád napsal, že víra je položena spíše na rozumu než na emoci. Svatý Pavel v jednom svém listě píše: "Vím, komu jsem uvěřil." Vědět, že Bůh je, je důležitější než emoce, prožitky. Vědět, že Bůh je, pomáhá překročit údobí vyprahlosti a zvláštního Božího mlčení. Vědět, že Bůh je, může znamenat, že můžeš žít "JAKO KDYBY BŮH BYL". To je podle mé zkušenosti zajímavý životní program. On o sobě jednou stejně dá vědět, neboj.

Víra je nejenom jakousi individuální cestou, ale křesťanská víra je společenstvím. Možná by Ti v hledání Boha pomohlo nějaké konkrétní živé křesťanské společenství. Teď nemám na mysli jen obyčejné chození do kostela. Tam to může být hodně anonymní a Ty potřebuješ přímé mezilidské vztahy a lidi sdílné i v otázkách víry, svědectví o životě z víry. Pak zjistíš, že hlas, který možná uvnitř sebe tušíš, je ten Boží.

K druhému směru Tvého tázání bych Tě chtěl povzbudit k odvaze vstupovat do různých společenství, být společensky aktivnější. Pokud bys seděla doma a čekala na prince, tak na 99,99 % nikdy nepřijede. Když ho budeš hledat po hospodách, najdeš si pravděpodobně alkoholika, když mezi křesťany, máš pravděpodobnost, že najdeš křesťana, když se budeš pohybovat v sociálních službách, můžeš natrefit na vnímavého muže.
Já nevím. Vztahy a hledání životního partnera může být složité. Těžko se v tom jakkoli pomáhá, je třeba, abys hledala sama. Mohu Ti přát jen štěstí a žehnat Ti. A to udělám hned a rád.
Bůh ti žehnej.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry