Nechce se mi chodit do kostela

Dobrý den,
Poslední dobou mám velký problém chodit každou neděli na mši. Když jsem před několika lety uvěřila a po nějaké době začala chodit pravidelně do kostela, bylo to pro mě vždy velmi obohacující a odcházela jsem naplněná radostí. Nedělalo mi problém brzo vstát, dlouho pak sedět v autobuse. Teď mě vždy napadají důvody, proč zůstat doma, a když už tam jsem, tak mě mše nebaví, nemůžu se soustředit...

Dobrý den, ...

Píšete o nechuti, kterou v kostele zažíváte. Rozumím Vám, je to těžké. Zároveň je ale uchvacující, že Bůh je, i přes tuto NUDU, přítomný, a přesto ve Vás dál působí. Představte si, že i Matka Tereza zažívala při modlitbách velikou a neúprosnou nudu. Když už to trvalo mnoho let, kladla otázku, jestli něco nedělá špatně. Bůh ji ale stále ujišťoval, že jde dobrou cestou. Právě proto, že vydržela, dokázala pomoci všem těm lidem. Při modlitbách byla sice velmi vyprahlá, ale jak vyšla z domu, viděla znovu někoho, kdo umírá a řekla si: možná nic z víry nemá cenu, ale ještě tomuhle člověku pomohu. Tak to dělala den za dnem. A když se to všechno sečetlo, stal se z ní velký člověk. Dnes Matku Terezu zná celý svět. Když si tedy říkáte, že se nemůžete soustředit, myslete na Matku Terezu a svěřte Bohu svůj život takový, jaký je. Bůh nebude jednou počítat, kolikrát jsme udělali chybu, ale kolikrát jsme dokázali znovu začít. Zkuste se tedy stále znovu a znovu rozhodovat. Uvědomit si, že víra nejsou pocity, je to mnohem více -  vnitřní přesvědčení, že má smysl podle víry žít. Mnohem důležitější, než soustředění v kostele, jsou skutky a to, jestli dokážete směřovat své kroky k dobru.

Zároveň mám chuť Vás povzbudit, abyste nezůstávala sama s tím, co je těžké. Zkuste najít kamarády ve víře, přátele, kteří nejsou moc daleko, se kterými se můžete vídat. Zeptejte se na faře, kde se schází společenství mladých, a jděte tam, jestli jste to ještě neudělala. Zároveň poproste faráře, nebo nějakého věřícího člověka, kterého znáte, jestli by Vám nepomohl najít někoho trochu staršího ve víře, s kým byste se mohla scházet. Říká se tomu duchovní doprovázení. Zjistíte pak s překvapením, že s podobnými pocity nechuti v kostele se potýká skoro každý. Je potřeba to vzít všechno vážně a bojovat. A možná docela jinak, než by se Vám zdálo.

Jak vidíte, nepíši Vám nic o tom, že chybujete anebo že Vaše víra není dost velká. Naopak, mám chuť Vás povzbudit, jen tak dál. Kdo se totiž nikdy nenudil při modlitbě, nikdy se nemodlil. Když se potýkáte s nechutí, je to skoro dobré znamení. Nejraději bych napsala: Bůh Vás vede dále. Už Vám nebude už dávat "kaši pro malé děti, ale dobrý masitý pokrm". Všichni velcí světci církve prošli totiž patrně tím samým. A museli dojít k tomu, že pokud jim v tuto chvíli víra nic nedává a v kostele je to nebaví, pak je to krásná příležitost darovat něco krásného Bohu. V tom je totiž čistá láska, že když mne něco nebaví, přece vytrvám, protože tady jde o něco víc. Něco, co se učím postupně chápat a vnímat.

V každé diecézi jsou lidé určení pro práci s mladými, kteří se nebudou divit ničemu z toho, co píšete. Neváhejte a zatelefonujte tomu člověku a zeptejte se ho na radu, někoho Vám pošle nebo ukáže, spojí Vás se společenstvím, nebo si s Vámi bude jen tak povídat. Můžete některou z knih o Matce Tereze.
 

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Hudba, škola, krize víry,...