Na poušti

Dobrý den,
nevím ani, jak začít,.. Je mi 20 let, před pár měsíci jsem začal chodit na VŠ a jednoduše nedokáži znovu cítit Boha. Cítím se vnitřně strašně prázdný, nic mě moc nemotivuje a stále více přemýšlím nad smyslem života jak svého, tak i obecně.

Vím, že by mi asi pomohla zpověď, ale to je tak to poslední, nad čím teď přemýšlím, vím že by to pomohlo jen na chvíli...tolik pádů a vzestupů už jsem ve své víře zažil, že už mě to vyčerpává a jednoduše nemám motivaci proč jít dál, proč znova usilovat o něco tak křehkého...i když tato témata řeším s kamarády a vrstevníky, většina z nich pro mě nemá žádnou radu, protože oni nemohou cítit to, co cítím já..., věci které pro mě byly samozřejmostí, jako modlitba, jsou najednou tak těžké, cítím se prostě jako na poušti, která nemá konce.

Vím, že Bůh toho pro mě v životě udělal strašně moc, a proto ho snad nikdy v životě nezavrhnu, ale teď opravdu nevím, kam se poděl? Kam se poděla ta radost, to štěstí, které jsem kdysi mohl cítit a žít...? Možná je to jen zkouška, nebo cesta jak znovu objevit Boha - ale to teď vůbec nevidím. Chtěl bych tedy poprosit aspoň o malou radu, co dělat v takovém období opuštěnosti, co třeba číst, nebo tak. Děkuji Vám:(

Vážený M.,
dodnes vzpomínám, jak nám před mnoha lety říkával spirituál, že příjemné pocity při modlitbě a dalších „zbožných aktivitách“ jsou „Božím bonbonkem“ pro povzbuzení začátečníků.

Dále už vážněji: Asi Vám nebude velkou útěchou, že zkušenost podobnou té Vaší dříve či později udělá významné množství lidí, kteří zkouší brát Boha vážně. A nejen jich. I na našem gymnáziu zápasíme s obdobnými problémy. Zřejmě za nimi stojí sociální izolace spojená s covidem. Jde o komplexní záležitost, a proto vyžaduje více různých směrů řešení. Při větší intenzitě nebo delším trvání potíží určitě navrhuji vyhledat odbornou pomoc mimo duchovní oblast, už jen proto, aby se vyloučily neduchovní příčiny.

V duchovní oblasti je základním doporučením soustředěné praktikování základních prvků zbožnosti. I když je modlitba těžká a pocitově nic nepřináší, je třeba ji alespoň minimálně (krátce ráno a večer) držet. Právě tak nedělní bohoslužby, pravidelné přijímání a cyklická zpověď.

K četbě doporučuji pro mě velmi podnětnou knihu Thomase Henry Greena s názvem: Když vyschne studna. Možná, že Vaše situace té knižní úplně neodpovídá, ale to nevadí. I tak jsem přesvědčen, že text pro Vás bude inspirativní.

Přeji vše dobré!

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry