Mše svatá z povinnosti

Dobrý den,

byla jsem po více jak roční přípravě o Velikonocích pokřtěna. Dlouhou dobu v Boha věřím, a proto jsem si svou víru chtěla svátostí křtu nechat potvrdit. Už před samotným křtem jsem ale prožívala období, kdy jsem měla pocit, že se mě "ten špatný" snaží z naší cesty k Bohu svést. Neustále jsem pochybovala, zda na to mám a zda jsem schopná vést život podle Bible. Říkala jsem si, že možná bude lepší, když nebudu  pokřtěná a moje kroky vstříc k církvi pak budou brány jako "něco extra", než když pokřtěné budu  a jakékoliv pochybení pak bude bráno jako selhání.

Měla jsem strach, že nebudu mít vůli plnit všechny křesťanské povinnosti  a moje špatné předtuchy se tak trochu naplnily.  Boha miluji, ráda čtu Bibli, modlím se a svůj  vztah s Bohem beru jako něco osobního, něco "mezi mnou a jím". Problém mám ale s pravidelným chozením do kostela. Ačkoli se snažím chodit, nebaví mě to. Nedokážu se soustředit, myšlenkami jsem někde jinde a doslova čekám na konec. Vím, že je hrozné to tak  napsat a stydím se za to,  ale vím,  že Bůh stejně pravdu vidí.

V současnosti se potýkám s myšlenkou, že páchám příliš velký hřích a že vlastně vůbec nejsem hodna patřit mezi Boží děti. Jsme zoufalá a prosím o radu. Existuje dle Vás nějaká cesta z této situace?

Milá....!
Nikdo nejsme hoden patřit mezi Boží děti. Jen díky Kristu Ježíši, který si nás povolal a v jehož jménu jste  i Vy pokřtěná, těmito dětmi bez pochyb a bez zásluh jsme. A znamená to pro nás mnoho výsad a milostí, které postupně přijímáme, jak ve svém křesťanství rosteme.

Z toho „ten zlý“ opravdu nemá radost a snaží se nám to různými vychytralými způsoby zhatit, např. namlouváním pochybností, strachem, pocity selhání, zoufalství, výhrůžkami o nesplněných povinnostech, či obrazem Boha jako přísného hlídače apod. Na to vše mu říkejte rozhodné NE, ale nevěnujte příliš úsilí zahánění vnitřních temnot, spíše je prosviťte mnohými pozitivy, která jste křtem dostala.

Právě možnost slavení eucharistie (mše svaté) je takovou vrcholnou příležitostí, která má mimo jiné rozvíjet Váš zmíněný osobní vztah s Bohem a posilovat Vaši víru v sounáležitosti se všemi ostatními v církvi, pokud nebude jen „nedělní povinností“. A protože jste čerstvá křesťanka, je přirozené, že mnohé je pro Vás v nové rodině ještě náročné k přijetí. Potřebujete postupně pronikat do velkého tajemství eucharistie a všeho, co věřícím nabízí. Zapojit svůj rozum, cit i vůli do hledání přínosů mše, která je plná symbolů a vše v ní má svůj význam, a nestydět se za své tápání, protože to je normální součástí Vašeho uvedení do křesťanského života. Měli by Vám v tom pomoci Váš křestní kmotr i celé společenství farnosti, do které teď patříte.

Bylo by poněkud smutné, jestli Vám při přípravách na křest předložili přijetí do církve podmíněné nějakou Vaší dokonalostí a duchovními výkony, když naopak církev, mnohými hříchy zatížená, funguje jedině díky Božímu odpuštění skrze Ježíšovo vykoupení a milosrdenství. Nevím, jak prožíváte sv. přijímání při mešní slavnosti, jak chápete eucharistickou úctu i mimo mši sv., jak Vám vysvětlili další svátosti, které můžete v životě využívat, jak rozumíte při mši čtení z Bible, kterou máte ráda, jak vnímáte různé modlitby při mši i mimo ni – to a mnohé další do příprav a následného života v křesťanském společenství patří a nebojte se na to ptát i sama hledat.

Za nás konkrétně nabízím např. přečíst před lety vydanou knihu P. Vojtěcha Kodeta Přežít nebo prožít mši svatou? z Karmelitánského nakladatelství, příp. si k ní vyslechnout přednášku: Přežít nebo prožít mši svatou?

Možná by Vás jako dítě Boží neurazil ani v nakladatelství Paulinky.cz  vydaný Misál pro děti s podtitulem „Když mši rozumíš, tak se nenudíš“, ukázku najdete zde.

Také na tomto webu mezi mnoha dotazy najdete třeba jeden na podobné téma: Proč chodit do kostela?

Podobných materiálů k četbě či poslechu na internetu najdete nepřeberně, jen umět vybrat ty, které Vám opravdu pomůžou. Můžete dát znovu vědět, jak se Vám to daří, anebo jestli Vám ještě můžeme nějak pomoci.

Přeji Vám i i Vašim nejbližším mnoho dobrých a požehnaných dnů. 

MaM

P.S.: Připojuji  ještě bezprostřední reakci jedné Vaší vrstevnice, která byla na rozdíl od Vás v církevním prostředí vychována:

 Myslím, že těmito stavy si prochází možná polovina kostela. A možná, že i když je  překlenete, nebude to natrvalo...
Můžete třeba občas změnit kostel, změnit kněze, prostě i rande s druhým nemůže být furt stejné, ačkoli ta hlavní láska k druhému nebo k Bohu je stejná.
Určitě pomůže  najít si společenství dalších mladých a nabít se tím.
A taky je fajn se soustředit na detail každého slova, co kněz říká. Najednou přijde víc otázek. Já se třeba snažím vždycky (jako babička) říkat v duchu zpaměti to samé, co říká kněz, a najednou to není jen pasivní poslech.
Ještě doporučuju předem si přečíst čtení k liturgii, a pak bude příjemnější přemýšlet, jestli si jednotlivé fáze toho čtení pamatuji.
Osobně vnímám, že mše je mega posila do všech starostí dne. Prostě to povznáší, ale chápu, že ne vždy to cítíme.“

Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost, Pochybnosti a krize víry