Mše - proč musím klečet, když bych zrovna raději stála?

Dobrý den,
začala jsem občas chodit do katolického kostela na mši, ale neřekla bych, že jsem katolík, jsem křesťan, ne katolík. Mám tolik dotazů ohledně katolické církve. Nyní bych se ráda zeptala na průběh mše. Proč se v některou chvílí stojí, v některou klečí a v některou sedí? Neměl by dělat věřící to, co cítí v srdci? Taky nechápu, proč se lidé modlí: "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena"? Nejde při bohoslužbě o to, aby k nám Bůh přišel? Jaký smysl mají modlitby, které jsou vysloveny jen proto, že je umíme? Jen pro to, že někdo řekl, takhle bude vypadat bohoslužba? Jaký smysl má vědět, že teď si mám kleknout, i když bych radši stála prožívala blízkost Ježíše s rozevřenýma rukama?

Nechci nikoho nijak urazit, jen bych ráda našla odpovědi.
Děkuji Vám za trpělivost.

Milá ...
je dobře se ptát a hledat odpovědi. Myslím, že Pán má ze Tvé upřímnosti radost. Nepřestávej se ptát, dokud nenajdeš odpověď! Je pro mne těžké odpovídat písemně, velmi ráda bych s Tebou mluvila osobně.

Tvoje otázka se týká modlitby. Zkusme si na začátek uvědomit, co tvoří živou modlitbu křesťana :
Jsou alespoň tři způsoby jak se modlit:
1. Liturgická modlitba (to, na co se ptáš, tedy mše, společná modlitba žalmů, obřad uzavření manželství, křtu)
2. Osobní (má modlitba ve skrytosti)
3. Spontánní modlitba (modlitební skupiny).

K plnému životu je dobře, aby se mně staly vlastní všechny tyto tři cesty. Je jisté, že naučené modlitby mohou víru bez nadsázky pomalu zabít, pokud nejsou podpořeny spontánní modlitbou a pravdivostí. V tom s Tebou souhlasím. Chci hned a začátku poukázat na krásnou věc. Je to už asi padesát let, co se spontánní modlitba velmi rozmáhá ve všech církvích včetně katolické. Vznikají malá nebo větší společenství, která se scházejí a lidé prostým způsobem vyjadřují, co mají v srdci. Takových skupin je mnoho a jsou po celém světě, někdy jsou to celá hnutí, jindy malé skupinky lidí. Myslím, že to je právě to, co může velmi vhodně doplnit spontánnost, která Ti chybí na mši.

A teď k postojům. Řekněme, že naše tělo se může také modlit skrze fyzický postoj. Je velmi důležité, v jaké pozici jsme, když se obracíme k Bohu. Říká se: kdo zpívá, modlí se dvakrát a kdo tančí, modlí se třikrát (jde o náboženské tance, třebas židovské, které jsou určeny k modlitbě, v komunitě Blahoslavenství apod.). Každá pozice těla něco vyjadřuje. Když člověk stojí, vyjadřuje tím, že je připraven. Proto při mši stojíme, když vyznáváme víru v modlitbě Věřím v Boha, vyjadřujeme tak, že jsme také připraveni za vírou stát. To vedlo některé lidi k tomu, že za svoji víru přinesli velké oběti. Stojíme také při závěrečném požehnání, když kněz posílá věřící zpět do světa a říká : Jděte ve jménu Páně. Tehdy stojíme, protože jsme připraveni jít. Ve světském prostředí se stojí, když přichází velmi důležitá osoba. Při mši tedy stojíme při čtení Evangelia, čímž vyjadřujeme zvláštní úctu právě k této části Písma/Bible, kde je Pán snad nejvíce hmatatelný, protože Bible zde vypráví přímo o jeho životě. Klečet je naopak vhodné, když chceme před Bohem vyjádřit úctu, když vyjadřujeme respekt a podřízenost. Je to například v centrální části mše, kdy probíhá proměňování, když se před námi děje to nejdůležitější – zpřítomnění oběti Pána. Pokleknutím vyjadřujeme víru v přítomnost Pána při obětním stole a v proměněném chlebu a víně. Když při mši svaté sedíme, je to proto, že vyjadřujeme postoj přijímání Božího slova a náš postoj má tak být natolik pohodlný, abychom byli schopni rozjímat a uvažovat v srdci na tím, co slyšíme (proto sedíme při čteních). Sedíme, abychom nemuseli myslet na to, že nás bolí nohy.

Souhlasím s Tebou, že je důležité dělat, co cítíme v srdci. To, že společně vstáváme, sedáme či klekáme je dobrovolná nabídka, je možné to dělat jinak, podle sebe, což určitě pomáhá k hlubokému prožití mše svaté. Nemusíš se bát a dělat to jinak. Sama to občas dělávám jinak, abych lépe vyjádřila svůj postoj. Opak je ale také pravdou, že totiž když přijdeme do kostela celí rozlámaní a ve špatné náladě a nemáme chuť se modlit, pak nám může pomoci právě to, že ostatní povstanou, pokleknou a my s nimi. Postoj těla a chování druhých nám tak pomáhají, abychom se ze svého podivného rozpoložení dostali a lépe se soustředili.

Ptáš se také na slova - nezasloužím si, abys ke mně přišel. Máš pravdu, když říkáš, že cílem je, aby k nám Pán v bohoslužbě přišel. Tato slova překvapivě podporují tento cíl. Vyjadřují totiž postoj člověka, který si uvědomuje, že má v sobě spousty problémů (hříchů). Bůh ve své svatosti nemá hřích rád. Ale člověk si nemůže pomoci. Proto si při mši připomínáme, že si nijak nejsme schopni zasloužit celou péči a lásku Boží a že je to Boží rozhodnutí, že se o nás stará. Mnozí lidé totiž berou Boží lásku jako něco samozřejmého, co je prostě tady. Ale to není tak docela pravda. Bůh je tady pro všechny, ale vstupuje jenom do života toho, kdo se mu touží otevřít, a právě to si chceme znovu uvědomit skrze tato slova při mši. Říkáme je vlastně pro sebe.

Modlitby, které jsou vysloveny jen proto, že je umíme, nedávají smysl vůbec žádný. Dovoluji si říci, že před Bohem je jejich cena pramalá. Je třeba do nich vkládat stále znovu své srdce, což je jediná cesta k opravdovému křesťanství. Máš pravdu v tom, že bychom namísto mše svaté mohli mít naše bohoslužby tak, jak to dělají v některých jiných církvích, kde všechno, co se říká, je spontánní. V těchto církvích nemají žádnou knihu a neříkají žádnou naučenou modlitbu. Tato shromáždění a modlitby jsou velmi krásné a Bohu milé. Jako katolík jsem měla velkou radost z více takových bohoslužeb jiných církví, kde jsem mohla být přítomná. Zároveň vidím, že pevně daná liturgie v naší církvi může být darem. Třeba právě v určité vyrovnanosti. Při mši je chvíle na radost (sláva Bohu na výsostech), na smutek (Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel), na volání k Bohu, na prosby, na odevzdání (přináším ti svůj život s obětními dary) a na další postoje člověka včetně soustředěného ticha, které velmi při bohoslužbách některých církví chybí. Každý se může připojit hlouběji právě k těm modlitbám, které vyjadřují jeho rozpoložení, prostor je pro všechno.

Pokud bys ráda našla společenství, které se modlí spontánní modlitby, napiš znovu na naši Linku , ráda pomohu takové společenství  ve Tvém okolí najít.

Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost, Hledání Boha, víry