Monfort Okaa

Dobrý den,

na doporučení kamaráda jsem na youtube  zhlédl video Monforta Okaa. Velmi mě to rozladilo. V kontextu situace, kdy je můj kamarád pod vlivem tohoto videa zcela psychicky rozhozený a vstává v noci, aby se modlil uvedené modlitby, mám spousty otázek.

Prosím o vyjádření k tzv. Spiritualitě Dvou srdcí, viz   https://www.youtube.com/watch?v=NUbNZFy4Sk0

Je hned druhá nejdůležitější modlitba po mši sv. Modlitba Dvou Srdcí Lásky? Opravdu při modlitbě Dvou Srdcí Lásky nastává zpřítomnění Kristovy oběti? Opravdu tato modlitba nás okamžitě přivádí k jednotě s Nejsvětější Trojicí?
Jak je v souladu s učením církve požadovaný „program života“, tj. abychom se modlili Modlitbu Dvou Srdcí několikrát za den v konkrétní časy: od půlnoci do 4. hodiny ranní, v 6h, ve 12h , mezi 15-16h, během mše, po přijímání, po mši?   Kristus spasil svět, ale to nestačí? Je nutno ještě všechny ke Kristu dostat zasvěcením?  Pokud křesťan chce spásu světa, musí se dle předpisu výše modlit tuto modlitbu, a všechny zasvěcovat? To je učení církve?
Učí církev, že je možné dostat svět do stavu, jak ho od počátku Bůh zamýšlel tím, že se lidé sjednotí s Boží vůlí? Je účinek Modlitby Dvou Srdcí Lásky okamžité sjednocení s Boží vůlí? Opravdu bude spasen pouze ten, kdo vytrvá až do konce, což znamená, kdo bude dělat tyto úkony: denně růženec, denně modlitba Dvou srdcí, v neděli mše sv., zpověď min. jednou měsíčně? Můžeme ďáblovi nedovolit nás pokoušet? Je účinek každého hříchu sebezničení?

Myslím, že se zde bludně posouvá Kristem v evangeliích chtěný akcent duchovního života směrem k perverznímu kultu i perverzní praxi. Taková činnost podle mě není evangelizační, protože odklání soustředěnost z Krista (= cesta, pravda život, skutky lásky k bližnímu, pokorné přijetí pravdy o sobě samých, postoj tiché a pokorné modlitby) a to směrem k meditování nad tím, jak z mého vlastního srdce probodeného šípy lásky vytéká krev a vtéká do srdce Marie a k horlivé činorodosti orientované na zasvěcování kohokoli a všech Dvěma Srdcím.
 

Musí mít takový kněz z ciziny souhlas k působení v diecézích České republiky? Pokud se kněz ve svém přehánění dostává mimo oficiální učení a  ještě to podtrhuje svým tvrzením, že se mu zjevili Ježíš Kristus, tak koná velmi špatně. Je řada lidí, kterým to stačí na to, aby je to poškodilo. Takové typy lidí a jevy musí kazatel zodpovědně předjímat. Teologická přesnost a soulad s učením církve je totéž co povinnost, odpovědnost, a spravedlnost - nezaslouží si snad Boží království když ne špičkovou tak alespoň lepší než bludnou práci kněží?

-redakčně upraveno-

Vážený pane …
procházím Vaše otázky a také zmíněné video. Je určeno určité skupině křesťanů, kteří jsou nějakým způsobem na toto společenství napojeni nebo s ním sympatizují. Pod videem je napsáno, že se jedná o duchovní obnovu. Pokud jsem to dobře pochopil, společenství čerpá ze soukromého zjevení kněze, který na videu hovoří. Nikdy jsem o něm neslyšel. Nicméně soukromá zjevení nemohou stát nad zjevením veřejným, které uznává církev. Každé soukromé zjevení je v této optice posuzováno. To se určitě děje i s touto spiritualitou. 

Odpověď na většinu Vašich otázek bude znít NE. Církev neučí, že by druhou nejdůležitější modlitbou byla právě Modlitba dvou srdcí lásky, ani nic o zpřítomnění Kristovy oběti pomocí této modlitby, ani že se ji máme modlit v určité hodiny během dne, ale…   Jedním dechem dodávám, že po zhlédnutí onoho videa nejsem přesvědčen o tom, že to tak doslova autor myslel. Dle mého názoru jde jen o rétorický postup a autor prostě jen zdůrazňuje své přesvědčení o důležitosti dané modlitby a trochu přehání. Nemyslím si, že by to autor podával jako závazné učení církve, jen na to klade velký, možná trochu přehnaný důraz.

Pokud upustíme od doslovného chápání jeho vyjádření a nahlédneme je v kontextu celého kázání či z nějakého obecnějšího nadhledu, nevidím v něm nic závadného. Může nám být blízké nebo vzdálené a podle svého uvážení mu pak můžeme věnovat pozornost.

Konkrétně: 
Píšete: „Je hned druhá nejdůležitější modlitba po mši sv. Modlitba Dvou Srdcí Lásky?“ Podle mne platí, že ten, kdo vyznává lásku ke Kristu, našel cestu ke skutečnému křesťanství - touží se Kristu připodobnit, být jeho učedníkem, následovat jeho učení atd. Vzorem takového pokorného učednictví je Maria, Matka Boží, a tedy lze říci, že ztotožnění s jejím srdcem je principem moudré spirituality (viz množství řádů, které se snaží do své spirituality vložit následování Matky Boží). Okaa má tedy pravdu, pokud touto modlitbou nemyslí nějaký konkrétní návod, postup, ale princip. To z videa není patrné. Ze souvislosti ale tušíme, že tím může být myšlen text https://www.2srdcelasky.cz/modlitba-dvou-srdci-lasky/. Pak je to nanejvýš pochybné.

Podobně je to i u dalších otázek: „Opravdu při modlitbě Dvou Srdcí Lásky nastává zpřítomnění Kristovy oběti, když byl jako člověk zabit (tzn. sjednocení s krvácejícím srdcem)?“ Rozhodně to neplatí v dogmaticky doslovném chápání. Ale v duchovním významu ano, tedy v tom, že člověk, který se touží sjednotit s Kristem, nemůže se vyhnout Kristově oběti a nespoluprožívat ji. V tomto přeneseném slova smyslu lze mluvit o jakési formě „zpřítomnění“. Modlíme-li se celým srdcem, pak s Kristem spoluprožíváme i jeho oběť a žijeme z jejích plodů. To je základ křesťanské modlitby...
Nebo podobná otázka: „...tato modlitba nás okamžitě přivádí k jednotě s Nejsvětější Trojicí?“ Nu, určitě ten, kdo se ve vnitřní kontemplativní modlitbě sjednotí s Kristem, logicky je sjednocen i s Otcem a Duchem svatým. Tedy platí to, pokud pater nemá na mysli nějakou metodiku, postup, ale princip kontemplativní modlitby... Zřejmě tak prožívá vlastnoručně sestavenou modlitbu. Pak to pro něj osobně tak může být resp. i pro ty, kterým tento text pomáhá vstoupit do kontemplativního sjednocení s Bohem.

Hodně na hraně je tvrzení s hodinami, nicméně církev skutečně některé hodiny vyzývala k modlitbě, zvláště ty, které nějak souvisí s Kristovou smrtí, utrpením nebo vzkříšením (to jsou asi zmíněné noční adorace). Od toho je odvozeno známé „klekání“ a podobně. Samozřejmě okamžik svatého přijímání je vrcholem mše svaté, jak správně zdůrazňuje Okaa. Opět tu platí, že vše může dávat smysl jen za podmínky, že takové věci děláme s rozumem. Není možné denně vstávat o půlnoci a čtyři hodiny adorovat. To je skutečně bláznivé. Netuším, zda Okaa někde komentuje „rozumné“ naplnění takových výzev.

Máte naprostou pravdu, že Kristus spasil svět a k tomu není, co přidávat. Ale to, co ve své spiritualitě tento kněz zdůrazňuje, je forma osobní modlitby, v níž zasvěcujeme dané lidi, rodiny atd. Bohu. Tedy prosíme o jejich posvěcení, toužíme po tom, aby i u nich vládla Boží milost, svatost... Snad tu navazuje na Kol 1,24 „Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.“ Zde se teologicky otevírá otázka nějakého kroku, kterým máme spolupodíl na vykoupení světa.

Myslím, že Okaa se svojí přednáškou směle obstojí ve vyhodnocení církevními autoritami. Problém je v tom, jak tato povzbuzení konkrétní lidé uchopí. Jako princip to je přijatelné, ale jako dennodenní nástroj duchovního života, to bude problematické.

Podobně je to s textem Modlitby dvou srdcí. Jde o text modlitby, kterých máme v katolické tradici velké množství. Zde je uvedena i s církevním Imprimatur: https://www.2srdcelasky.cz/modlitba/.

Ale máte v mnoha věcech pravdu. Na stránkách https://www.2srdcelasky.cz/modlitba/zaslibeni-dvou-srdci-lasky/ se píše: „Buďte připraveni! Toto je doba zkoušky a slávy. Slibuji, že každý člověk, který byť jen jednou políbí obraz Dvou Srdcí Lásky, bude mít na svém srdci ochrannou pečeť.“ Tento zmíněný obraz je dosti podivný spíše esoterický symbol. Zde bych byl již naprosto kritický.

Celou skutečnost Spiritualitu Dvou srdcí vnímám jako lidové hnutí, které nebude mít daleko k nějakému vymknutí se. Přesto zde platí dávná zkušenost církve. Nejprve nechat rozvinout spiritualitu a pak teprve soudit, zda vybočuje z učení církve ve svém učení nebo v projevech. Jako lidové hnutí bude pro mnoho lidí nosné. Tím neříkám, že snadno přeteče do podob, které budou již sotva obhajitelné... Velmi mi celé hnutí připomíná spiritualitu sv. Ludvíka Grigniona z Montfortu.

To, co ale platí vždy, osobní soukromá zjevení nejsou špatně, ale nejsou směrodatná pro společenství. Církev má vždy posuzovat, co ve zjeveních zaznívá, a podle toho je považovat za slučitelná nebo neslučitelná s učením církve.

Pro církevní představitele je velmi těžké zaujmout k takovému hnutí jednoznačný odsuzující postoj. Z relativně nedávné zkušenosti odkazuji na dlouhé diskuse o vizionářce Vassule Ryden, která není katolička a mnozí katolíci jí velmi důsledně následovali a naslouchali jejím zjevením. Zkrátka řečeno, není snadné v tak bohatém světě různých proudů udržet společenství víry pohromadě, nezhatit dobré, ale vyloučit špatné. Obávám se, že bez osobního zapojení rozumu a víry, to vůbec není reálné.

Z formálního hlediska lze kritiku a žádost o posouzení pravověrnosti směřovat na biskupství, kde má spolek provozující tyto stránky sídlo.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Konec světa, vizionáři