Mám strach, že ve víře hledám jen útěchu

Dobrý den,
pocházím ze striktně ateistické rodiny, ale křesťanství mě vždycky zajímalo. V posledních několika měsících se mi částečně podařil překonat iracionální strach jít do kostela a nyní pravidelně navštěvuji bohoslužby často i v týdnu. Modlím se, i když pořádně nevím jak.

Často přemýšlím o křtu, ale mám vážné pochybnosti o sobě. Můj život se momentálně nachází v opravdu nemilém bodě, skoro ve všech jeho rovinách je něco zásadně špatně. Mám strach, že víru jen sobecky využívám ve svůj prospěch, abych našla útěchu. To doopravdy nechci. Snažím se být upřímná, i když to asi plně nedokážu. Jak poznat, že neklamu sama sebe?

Dále mám s mnohými základními rovinami křesťanství stále velké problémy. Vadí mi lidé na bohoslužbách - rozptylují mě, mám pocit, že mě soudí. V kostelech jsem roztržitá a nemůžu se soustředit. Nejsilnější zážitky pro mě byly roráty, při kterých je absolutní tma, a návštěvy kaple pozdě, když tam nikdo nebyl. Mrzí mě to a uvědomuji si, že je to špatně, ale nevím, jak to překonat. Tento neplodný princip se projevuje i v mém běžném životě. Nechci, aby se má rodina dozvěděla, že jsem (snad) věřící. Provázelo by to spoustu posměšků, nadávek i urážek. 

Další překážkou je fakt, že i kdybych nakonec překonala své vnitřní pochybnosti a nejistotu a požádala o přípravu na křest, pracovní povinnosti mi to pravděpodobně nedovolí.

Cítím se dost ztraceně. Prosím, jak usměrnit své myšlenky? Jak odlišit to opravdové od lživého?

Milá A.
Můžeme se radovat a děkovat Bohu, že Vás v životě vede. Když se v životě přibližujeme k Bohu, je to ve skutečnosti On, kdo nás vede k sobě a dává se nám poznat, jemně, jak to On dokáže. A to je opravdu důvod k radosti.

Píšete i o těžkostech a pochybnostech, které zažíváte. Ve vztahu k Bohu nás nemusí zastavit vědomí, že jsme nedokonalí, že třeba naše úmysly nemusí být úplně altruistické. Nedokonalí budeme celý život, ale Bohu to vůbec nevadí. Důležité je hledat Boha, nacházet k němu vztah. On sám nás pak bude zvát do hlubšího vztahu s ním a postupně, nakolik to bude potřeba, třeba i očišťovat naše srdce. Nenechte se proto zastavit jakoukoliv pochybností, která by Vám bránila v tomto vztahu. Je to podobné jako ve vztahu s nějakým člověkem - také každý člověk má spoustu nedokonalostí a chyb, přitom zakouší krásu vztahu, a to nejdůležitější je, že do vztahu jde.

Píšete také, že Boha zažíváte především v tichých chvílích. To je moc dobře. Každý má způsoby modlitby, který mu v daném období více vyhovuje. Přesto je dobré neztrácet vztah i s ostatními věřícími, protože vztah s nimi je pro víru důležitý a často ho potřebujeme. Je to možná pro Vás náročné. Je možné, že Vaše těžkosti v této oblasti souvisí s nějakou bolestivou dřívější zkušeností - např. člověk má pocit, že ho druzí soudí, protože sám si prožil příliš silnou autoritu v dětství. To ale jen hádám. Důležité je, že Bůh postupně může uzdravovat všechny naše bolesti, pomáhá nám je překonávat. Každopádně nás to vůbec nemusí zastavit na cestě za ním.

Co se týká přípravy na křest, ideální by bylo se poradit s nějakým knězem. Různé farnosti totiž mají různý způsob přípravy a určitě se domluvíte na nějaké formě přípravy i přes Vaše pracovní vytížení. 

Chci Vás tedy povzbudit na Vaší cestě. Je za co být vděčný. Je normální, že když jdeme za Bohem, mohou se objevit i nějaké překážky, pochybnosti, důvody, které se nám snaží tuto cestu překazit. Nenechte se ale obrat o ten vzácný vztah s Bohem. Pokud Vás On k sobě vede, dá vždycky zároveň k tomu vše potřebné.

Zakončím slovy jednoho žalmu, který je krásný: ”Hledej svou radost v Hospodinu a dá ti, po čem touží tvé srdce. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.” (Žalm 37)

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry