Krize (či absence) víry před křtem

Dobrý den, připravuji se ke křtu a narazili jsme s farářem na asi neřešitelný problém. Nemám víru v hloubce a kvalitě, kterou by farář potřeboval, aby mi s klidným svědomím mohl křest udělit.
...
Paradoxní je, že mám možná opačný problém než většina lidí, kteří krizi víry řeší. Nemám vůbec problém s náboženstvím nebo církví. Naopak. Ale mám problém s vlastní interní vírou.
...
Nedovedu vnitřně uchopit koncept abstraktní bytosti, se kterou bych měl komunikovat formou modlitby - rozumově vím, že vnitřní rozhovor, který s ním třeba vedu (nebo jsem vedl v dětství) vedu ve skutečnosti s vlastním (ne/pod)vědomím. Tím nesnižuji důležitost modlitby a rozhovoru s Bohem pro člověka(naopak!), nicméně s vědomím že mi neodpovídá žádná jiná bytost, ale já sám a moje agregovaná životní zkušenost, mám problém "víry v Boha" nějak uchopit - opět jde o nějakou mou racionalizaci.
...
Mám také problém s  konceptem věčného života. Církev očekává,  že vstupuji s vírou v posmrtný život. Pro mě toto vlastně důležité vůbec není, důležité je pro mě mít v náboženství a církvi oporu v tom prožít správně život na tomto světě. Co bude s mým vědomím/duší po mé smrti mě příliš netrápí. S kapkou cynismu a humoru bych řekl, že se nechám překvapit. Ústředním motivem pro křest a vstup do církve je pro mě prostě výhradně opora na tomto světě a cíl "prožít život dobře".
...

Spolu s farářem jsme tedy uvízli v paradoxní situci, kdy pokud k sobě máme být naprosto upřímní a jednat oba podle svého svědomí bez pokrytectví a nějaké "mentální gymnastiky", není možné mě v současné chvíli pokřtít. Měl bych se prý zkusit za víru modlit. Nicméně - bohužel - "dar víry" jak to nazval není dán každému.

Přípravu na křest jsme zatím neukončili. Ale z mé strany je těžké pochopit, co bych měl vlastně udělat. Přikázat si "uvěřit" nejde, jde to jen předstírat. A jak jsem psal výše, mám vlastně problém s konceptem víry v naprosto obecné rovině, nikoli jen ve vztahu k dogmatům církve apod.

Na co bych se chtěl tedy zeptat je to, zda považujete moji současnou situaci za řešitelnou, zdali se s podobnými problémy setkáváte a jestli vás napadá, co v takové situaci dělat.

-redakčně upraveno-

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz, který se týká víry v Boha a křtu. Píšete o tom, jaký vnímáte přínos křesťanství, modlitby i dalších duchovních věcí. To určitě není málo, jsou to opravdu vzácné skutečnosti.

Je zároveň i fakt, že jádrem křesťanství je setkání s osobou Ježíše Krista. Setkání s ním, to, že poznám, že se mnou komunikuje, pozvu ho do svého života. Ostatní věci v křesťanství nejsou nedůležité, ale nějak až druhotné, svůj hluboký smysl dostávají až díky tomu jádru. Je to jako v manželství - tím hlavním je vztah k partnerovi. Různá rodinná pravidla a zvyky apod. pak nejsou nedůležitá, ale svůj smysl získávají až díky tomu vztahu.

Píšete, že vnímáte věci hodně kriticky. Myslím, že víra neodporuje racionalitě. Dokladem je, kolik vědců a vynálezců je věřících, existuje také celá věda o víře, bibli, křesťanství a náboženské zkušenosti. Jsou ale pak věci, které rozum nějak přesahují. Například lidská láska nebo přátelství: mohu racionálně zkoumat chemické změny v mozku nebo společenskou prospěšnost lásky, ale například fakt, kdy někdo obětuje život za druhého, už rozum přesahuje. Nebo když někdo dobrovolně ztratí svoji svobodu pro druhého.

Každému z nás kritický pohled často pomáhá. Říkám si ale, jestli někdy přílišné zpochybňování věcí nakonec nebrání v poznání nových skutečností. Zkusím to vysvětlil na příkladu - kdybych měl třeba dobrého přítele a každý jeho projev přátelství bych zpochybnil, nějak si racionálně vysvětlil (např. “dělá to pro svůj prospěch”, “je to jen moje odezva”), pravděpodobně by z přátelství mnoho nezbylo. Podobně v náboženské zkušenosti - může se stát, že člověk zažije dotyk Boha, ale následně si řekne, že to třeba bylo jen vlastní podvědomí, vzpomínky apod. Otázka je totiž, jestli člověk vůbec dává Bohu možnost, aby se v jeho nitru nějak projevil.

Určitě si myslím, že vaše situace je řešitelná. Víra je ve svém jádru především vztah s Bohem. A vztah nejlépe poznám tak, že do něj nějak vstoupím. Pokud tedy budete chtít, mohu doporučit například Boha nějak oslovit, třeba modlitbou: “Bože, dej se mi poznat, dej mi se s tebou setkat”; klidně u toho můžete přidat: “pokud jsi….” Bůh pak odpovídá. Málokdy tak, že bych to slyšel fyzickýma ušima. Ale například přijde nějaká myšlenka, která mi přinese do srdce vnitřní pokoj a radost - takový, jaký dává Bůh, jaký si sám nevyrobím. Nebo může mluvit skrze ostatní lidi, že mi třeba více lidí najednou řekne tutéž věc. Způsobů, jak s námi komunikuje, je hodně a popisují ji celé generace zkušeností.

Přeji i Vám toto niterné poznání na Vaší cestě životem.
 

Kategorie otázky: Křest dospělých, Hledání Boha, víry