Křesťanství? Bullshit

Dobrý den, narazila jsem na vaši stránku a jelikož mi leze křesťanství extrémně na nervy a mnoho věřících to nechápe tak bych vám to tady chtěla hezky a v klidu vysvětlit.

1. Vzdání se rozumu
Křesťanství klade na první místo svého hodnotového žebříčku víru – bezdůvodnou víru. Něco takového je v přímém rozporu s rozumem, který nás učí požadovat důkazy. Křesťanství ale také dlouhodobě rozum přímo potíralo (viz Index Librorum Prohibitorum) a i v současné době vytváří u věřících gigantické slepé skvrny v nichž prostě nevidí problémy nebo rozpory.

2. Bůh
Křesťané kolem svého boha rádi mlží, ale Bibli stejně stále nazývají „Slovo Boží“. Teologové jsou schopni vás zavalit tunami sémantické vaty o nevyzpytatelnosti a neurčitosti božích záměrů.
O Starém zákoně pak křesťané rádi říkají že už neplatí nebo že „v Novém zákoně byla uzavřena nová smlouva s Bohem“. Pokud se ale přímo zeptáte, jestli ten bůh ve kterého věří je ten kterého popisuje Bible, tak přisvědčí. A pokud se jich zeptáte jestli ten bůh v Novém zákoně je nějaký jiný bůh než v Starém zákoně, tak připustí že ne.
Bůh ve Starém zákoně je ale naprosto psychopatický. Trpí závislostí na pochlebování, je urážlivý, roztržitý, násilnický… Vraždí děti a dává dospělé lidi zavraždit, vede genocidní války a nechává spalovat celá města, která se mu vzepřela, jako zápalné oběti. Pokud by v současnosti žil člověk, který by stejným způsobem vládl takové lidské skupině, považovali bychom „Vyvolený národ“ za označení teroristické organizace (která by si nezadala s IS) a poradili bychom si s ním i jeho velením pravděpodobně za použití termobarické munice.

3.Kolektivní vina
Příběhy Bible by vůbec nefungovaly, kdyby věřící nepočítali s kolektivní vinou jako s něčím samozřejmým a přirozeným. Křesťanům připadá normální, že mnoho tisíc let potom, co se jakási žena dopustila údajného prohřešku, spočívá vina za tento „zločin“ na všech jejích potomcích. Dokonce jde o tak závažný zločin, že za něj přísluší smrt lidem, kteří jej vůbec nespáchali, jen mají tu smůlu, že jsou s pachatelem nějak příbuzní.
Něco takového možná dává smysl v mytologii, vlastně jsem chtěl říct, že to připomíná nějakou domorodou bajku, ale rozhodně to nepatří do moderního chápání zločinu, viny a trestu.
I kdyby nějaké jablko ukradla moje vlastní babička, tak za to já opravdu nemohu a zrovna tak odmítám nést viny lidí na které jsem nemohla mít žádný vliv.

4. Anhedonismus
I když přístupy ke křesťanství mohou být různé, jeho hlavní proud glorifikuje skromnost a to i tehdy když nejen že k ničemu není, ale je dokonce škodlivá. Schopnost uskromnit se byla samozřejmě předpokladem přežití. Jenže křesťanství oslavuje skromnost ne pro dočasnou prospěšnost ale jako životní styl. Nejlepší lidé jsou podle církví světci, kteří i v době míru a hojnosti žili tak, jako kdyby byli právě v kriminále – „o chlebu a kobylkách“.
Není to přitom proto, aby z takto ušetřených zdrojů žili jiní, ale prostě proto aby si křesťan náhodou hříšně něčeho neužíval. Úplně do absurdity dovedeným důsledkem takového myšlení je pak snaha necítit radost ani ze svého altruistického chování.
Nejčistším produktem myšlení typu „hlavně si nic hříšně neužít“ byli v minulosti nejneužitečnější lidé na světě – poustevníci (mnohými považovaní za světce). Takový poustevník žil v odlehlé oblasti mimo město (ale dost blízko na to aby mu tam lidé nosili něco k jídlu) a jeho majetek byl co nejmenší. Jen vzácně mívali některou z knih Bible (například některé z evangelií), nádobku na pití i jídlo, postel a lidskou lebku jako připomínku pomíjivosti tohoto života. To, co se o nich dá říct dobrého je, že to byla jejich volba a jejich osobní zábava.
Jako model života v civilizaci je to ovšem k ničemu nejen z hlediska samotného věřícího, který si (kromě života beze vší zábavy) pravděpodobně užene avitaminózu z jednotvárné stravy a lišeje od žíněného roucha, ale i z hlediska celé kultury, v které zdůrazňování tohoto druhu skromnosti dusí rozvoj obchodu, vědy, řemesel i mezilidských vztahů

5. Homofobie
Ve skutečnosti je za křesťanskou homofobií mnohem více mýtus, že právě homosexuální sex zapříčinil pád Sodomy. Dodnes nazývají křesťanští radikálové homosexuály „sodomity“. Jistě, ale pokud věříte, že homosexuální sex může způsobit pád civilizace, nebyli byste snad stejně urputní v boji proti němu?
Je to samozřejmě nesmysl, starověký Egypt, starověké Řecko, Řím a další říše (velkou část své existence například i starověká Čína) přistupovaly k homosexuálním stykům poměrně vlídně a jejich pád to rozhodně nezpůsobilo.
Ostatně ne náhodou nenajdete v Tainterově knize Kolapsy složitých společností ani v knize Jareda Diamonda Kolaps o homosexualitě ani slovo.
Podobně máte nějak zakořeněnou představu, že homosexuální vztahy ničí rodiny. Ano, homosexuální vztah může pomoci rozložit heterosexuální vztah v němž jeden z partnerů potlačuje svou homosexuální orientaci, ale co to znamená? V první řadě to, že byl okolnostmi, příbuznými nebo společností vmanipulován do situace, v níž nechtěl být a která je mu nepříjemná. Je těžko představitelné, že by homosexuální vztah nějak rozložil fungující heterosexuální partnerství natož manželství (tj. takové, v němž jsou oba partneři skutečně heterosexuální).
Asi nejvíce mentálně retardovaný „argument“ křesťanů samozřejmě zní „ale kdyby se tak chovali všichni…“ Pokud nedokážete přijmout ani jednoduchý předpoklad, že homosexuály přitahují osoby stejného pohlaví, zatímco heterosexuály opačného, těžko se vůbec něco vysvětluje. Poměr homosexuálů a heterosexuálů ve společnosti je přitom celkem konstantní, samozřejmě s vysokou převahou heterosexuálů (tj. těch u nichž převažuje přitažlivost k opačnému pohlaví).
Představa homosexuálů ničících rodiny i celé civilizace vyžaduje bohatou sadu „oslích mostů“, kterou ani křesťané nedisponují. Smůla je, že vám to nevadí.

6. Nadutost
Máte velmi jasnou představu, že právě na vás záleží stvořiteli vesmíru a to ne nějak souhrnně ale naprosto konkrétně na každém jednotlivci. Co víc, na lidech záleží tomuto deimiurgovi tak moc, že kvůli jedné planetě stvořil celý vesmír. Celé pojetí křesťanského vesmíru je absolutně antropocentrické až egocentrické. Zeptala bych se v čem to sakra jedete, ale myslím, že je to zřejmé – ve víře

7. Totalitní myšlení
„Všechna moc je od Boha“ sice zní vznešeněji než heslo „Pomáhej silnějšímu“, ale znamená to totéž. Už od dob Konstantina Velikého slouží křesťanství k legalizaci moci. Oni se totiž panovníci vyvolení stvořitelem Země i nebes svrhávají mnohem hůře, než ti dosazení třeba demokratickými volbami. V minulosti i relativně nedávné nebylo ale zároveň nic nenormálního, když proti sobě vedli války panovníci pomazaní pozemskými zástupci stejného (křesťanského) boha.
Teprve první světová válka byla už pro spoustu lidí moc. Představa, že se v protějším zákopu modlí vojáci o pomoc stejného boha za vítězství, působila na spoustu lidí poněkud rozkladně a vedla také k zaznamenatelnému nárůstu počtu evropských ateistů. Přesto v následujících desetiletích podkuřovali kněží všem diktátorům a válečným zločincům, kteří o to stáli – Adolfem Hitlerem počínaje přes Francisca Franca, Jozefa Tisa, Ante Paveliće, Ngô Ðình Diệma… až dodnes. Pravda katolíci podkuřovali poněkud jiným diktátorům než pravoslavní křesťané ale příliš si toho vyčítat nemohou. Vždyť pravoslavná církev nakonec podporovala i Stalina.
Křesťanství v politice dodnes stojí na představě „božskou prozřetelností vyvoleného vůdce“, takže můžu jen doufat, že se v blízké době neobjeví nějaký další diktátor (alespoň ne u nás), který by naplňoval vlhké sny křesťanů. Nicméně můžu si zároveň být jistá, že časem se to opět stane.

Budu čekat na vaše určitě smysluplné argumenty.
Hezký den.

Milá ...,
Děkujeme za Tvůj dotaz a za to, že i když Ti „křesťanství extrémně leze na nervy“, jak sama píšeš, ses odhodlala na křesťanskou stránku napsat. Možná svůj účel splnilo už to, že jsi své emoce a názory mohla svobodně napsat. Nicméně asi očekáváš smysluplné reakce na Tvůj obsáhlý dotaz.

ad 1. Nevím o tom, že by se křesťan tím, že uvěří nebo se nechá pokřtít automaticky vzdával svého rozumu. Stačí se zeptat křesťanů, kteří se např. nechali pokřtít v dospělosti – většinou zjistíš, že při svém rozhodování rozum používali a s vírou se nevylučuje. Spíš bych řekla, že víra se třeba vylučuje s extrémním materialismem – tedy s představou, že na to skutečné si musím umět sáhnout a zbytek neexistuje (s touto představou bychom ale skončili už u radiových a podobných vln, existence internetu apod.)

ad 2. Křesťanství, na rozdíl od židovství, je skutečně náboženstvím „nové smlouvy“, kterou přinesl Ježíš – osoba, která se v době Starého zákona ještě nenarodila. A přináší určitý „upgrade“ Starého zákona: tam, kde bylo zvykem se mstít, říká Ježíš radikálně a dodnes překvapivě, abychom nastavili druhou tvář atd. Nový zákon ze Starého zákona vychází - ve Starém zákoně je řada proroctví a vizí o Ježíši, které se naplní právě v Novém zákoně, nemohou tedy existovat jeden bez druhého. Z toho asi pramení rozpor, že některé rysy starozákonního Boha křesťanství již nezná (výzvy k násilí, pomstě apod.), byť uznávám, že někteří křesťané se tak v historii chovali. Na druhou stranu, již ve Starém zákoně najdeš pasáže, kde je Bůh shovívavý, slitovný, změní svůj názor a někoho nezahubí – s těmito rysy samozřejmě křesťané problém nemají.
Další věcí je, že Bible prostě není stejný druh literatury jako manuál na obsluhu pračky (i když i ten dovede být nesrozumitelný). Málokdo dnes věří, že Bůh stvořil svět za 7 x 24 hodin. A je spíše výjimečné potkat křesťanský sbor, který čte Bibli skutečně doslova. Tím nicméně nechci říct, že si zas Bibli můžeme vykládat, jak se nám zachce. Z toho důvodu se také na teologických fakultách učí biblistika. Zároveň ale platí, že každý křesťan si kupodivu může Bibli číst sám nebo ve společenství a díky Duchu Svatému hledat, co to znamená, třeba i konkrétně pro jeho život tady a teď.

ad 3. Pro začátek je asi třeba si především ujasnit, že křesťanství nic takového jako kolektivní vina neuznává. Nikdo se nezpovídá kolektivně, vinu vyznává jednotlivec a také přijímá odpuštění. Můžeš namítnout, že se mezi křesťany vyskytoval a možná stále vyskytuje antisemitismus, ale s učením církve se to v této době neshoduje. Nehledě na to, že náš Spasitel Ježíš byl také Žid.
Patrně máš na mysli starozákonní verše o přenášení, dnešním jazykem řečeno, důsledků vin z pokolení na pokolení. To je ale něco, co i dnes v některých rodinách a rodech vidíme ve smyslu, že důsledky jednání rodičů mohou nést děti. (Nepůjdou ale samozřejmě za rodiče do vězení).

ad 4. Představa, že křesťan si hlavně nemá užívat života a radosti, je poměrně častá, a to jak mezi věřícími tak i mezi nevěřícími. Většinou to má co dělat s představou Boha jako někoho, kdo člověka vlastně nemá rád a proto mu taky nechce nic dopřát, takový Bůh sadista. Sama musíš uznat, že o takovém Bohu by asi nikdo nešířil „radostnou zvěst“ – evangelium a asi by představa takového Boha nenadchla víc jak miliardu lidí na světě. To prostě nedává smysl. Jsou lidé v církvi, kteří se cítí být povoláni k modlitbě a duch.životu na „plný úvazek“, což je pro lidi vně církve nepochopitelné. Takové povolání se asi bez prožívaného vztahu s Bohem pochopit nedá. Nicméně hlavní proud v křesťanství to není, je to jedna z cest. Většina křesťanů má zaměstnání, rodinu a pokud věří v milujícího Boha a jeho dobré plány s člověkem, tak se i náležitě raduje z života zde a těší se na život věčný.

ad 5. K homofobii bych zmínila názor v současnosti nejvyššího představitele katolické církve, papeže Františka, který na adresu homosexuálů říká: „Kdo jsem já, abych soudil?“ A neváhá dodat, že homosexuálové jsou také Božími dětmi a tak k nim křesťané mají přistupovat. Tolik asi zásadní postoj největší křesťanské církve. Pravdou je, že ne všichni katolíci jsou z papeže nadšeni a v církvi se homofobie, stejně jako v celé společnosti, vyskytuje. Je to ale asi spíš psychologický problém dotyčných osob. Homosexualita ale asi není něco, co by církev propagovala, spíš to bere jako fakt a snaží se dotyčné přijímat a nesoudit. Nicméně když píšeš o zániku civilizace: civilizace se pro svoje přežití musí rozmnožovat a k tomu biologicky dochází pouze v manželství nebo vztahu muže a ženy, proto v křesťanském pojetí manželství a rodina výsadní postavení má právě kvůli předávání života.

ad 6. Ano, křesťanství říká, že Bohu na člověku záleží tak moc, že je pro něj "středem vesmíru" - dokonce za jednotlivce nechal zemřít svého vlastního syna Ježíše, aby člověku byly odpuštěny hříchy a mohl mít život věčný. Vím, zní to neskutečně, až moc krásně, aby to byla pravda. A kupodivu tohle je největší radost, kterou radostná zvěst přináší. Bůh zároveň ale po člověku chce, aby se nechoval sobecky, což je náročné, a to ani k přírodě.

ad 7. Křesťanství nestojí na představě „Bohem vyvoleného vůdce“ v politice – ostatně stačí se třeba na naše vůdce podívat, byli vyvoleni lidmi. Možná narážíš na část v listu Timoteovi, kde jsou křesťané vyzýváni k modlitbám za, dnešními slovy, politiky a vůdce. Nikde ale není psáno, že jsou vyvoleni Bohem. A Ježíš nás vyzývá, abychom se modlili za všechny, tedy i za politiky, nemodlíme se jen za křesťany. Byť jednotliví kněží a věřící podporovali dikatury, což je smutný fakt, který ale není v souladu s učením církve, tak ty samé diktatury a třeba i ta nedávná naše diktatura kněze a věřící mučila a některé usmrtila.
Snad jsem Ti napsala nějaké smysluplné argumenty a třeba přinesla více světla do Tvých otázek a názorů.
 

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi, Evangelizace