Katolík x protestant x pravoslavný? Která církvev?

Dobrý den,

v posledních  letech velmi často přemýšlím nad vírou a nad Bohem. Velmi vážně uvažuji nad křtem. Problém je v tom, že nevím, jak to uchopit,  jak začít a hlavně v jaké církvi. Na každé se mi něco líbí, ale zároveň i něco nelíbí. Prosim o radu, jak a podle čeho se rozhodnout a jak začít.
Děkuji za odpověď.

Dobrý den, ...

Mám radost z Tvého rozhodnutí nechat se pokřtít.
Chápu také závažnost Tvého rozhodování, do kterého společenství bys měl či chtěl patřit.

Asi by bylo poctivé, abych napsal, že jsem katolík. Mám přátele mezi evangelíky a velmi rád čtu a přijímám některé věci z pravoslaví, například se mi moc líbí zpěvy a některé modlitby (za všechny např. Akathist).

Myslím, že je třeba také napsat, že církev je sice svatá, ale je tvořena hříšnými lidmi, takže nemůže být dokonalá. A svatá je jen proto, že je svatý její "úhelný kámen", základ, na kterém stojí, Ježíš Kristus.

Velmi zběžně:

Cesty pravoslavné a katolické církve se rozdělily během tzv. "Velkého schizmatu", který se datuje do r. 1054. Důvodů k rozdělení bylo zřejmě více, jednak věroučný problém zvaný "Filioque", kde katolická církev tvrdí, že Duch sv. vychází z Otce i Syna, zatímco pravoslavní tvrdí, že z Otce vychází a Syn jej přijímá (zjednodušeně). Dalším důvodem zřejmě byly i mocenské zájmy.

Pravoslavní křesťané mají symbolikou bohaté bohoslužby, za své bohatství považují pravoslavné zpěvy i ikony, mohou světit i jednou ženaté muže. Říká se, že jejich způsob slavení je blízký srdci. Biskupové zde mají poměrně velkou pravomoc nad danou oblastí (dalo by se říci, že každý biskup je papežem na daném území), nemají jediného papeže, tj. biskupa, který by byl nadřazeným ostatním biskupům, mají více patriarchů, nejvyšším orgánem je synod patriarchů.

Katolíci mají symboliku obřadů oproti pravoslavným jednodušší, byť si zde člověk onu symboliku může též najít, jsou více "rozumoví", svěcení do "stupně" jáhenství mohou přijmout i ženatí muži, kněží a biskupové pak musí být svobodní. Katolíci mají územní členění do diecézí, každá diecéze je vedena diecézním biskupem, prvním mezi těmito biskupy je římský biskup - papež.

Co mají tyto dva směry společné - dávají důraz nejen na Bibli, ale také na tradici, především se snaží čerpat ze spisů různých lidí, o kterých věří, že byli blízko Bohu - světců. Také staví na svátostech, v pravoslaví na tzv. "tajinách": kdy se prostřednictvím symbolů a gest vyjadřuje navenek a zjevně něco, co se děje v oblasti duchovní, v nebi. Katolíci vyznávají sedm svátostí, pravoslavní tento počet nemají zcela ustálený, avšak ke katolickým svátostem existují protějšky i v pravoslaví: křest, biřmování, slavení eucharistie (mše), kněžské svěcení, sňatek, svátost smíření (zpověď), pomazání nemocných.

Evangelíci vznikli během 15 - 16 století, významnými osobnostmi byl Martin Luther a Jan Kalvín, proces se jmenoval reformace. Byla to reakce na velké množství nešvarů v katolické církvi, jako např. více papežů (boj o moc), prodávání odpustků apod. Z reformace vyšly tři požadavky:

Sola fide (Pouze víra): Člověk je spasen pouze díky svojí víře.

Sola gratia (Pouze milost): Bůh člověka vykupuje díky své milosti, člověk nemůže přispět k procesu vykoupení svými zásluhami.

Sola scriptura (Pouze Písmo): Písmo je absolutním měřítkem všeho, jedná se o odmítnutí tradice.

Proti každému výroku má katolická církev vždy "Nejen, ale i":

Nejen vírou, ale i skutky (dle listu sv. Jakuba, druhá kapitola, verš 17, zkráceně Jak 2,17): "Víra bez skutků je mrtvá".

Nejen milostí, ale i zásluhami člověka. Ačkoliv katolící uznávají též, že milost je hlavním a nejdůležitějším spásným prvkem, říkají, že člověk ke spáse může přispět i svými zásluhami, opírají se o list sv. Pavla Kolosanům, kapitolu 1, verš 24 (Kol 1, 24): "Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože já tím na svém těle doplňuji to, co ještě zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. Obrací se to k prospěchu jeho těla, to je církve"

Nejen Písmem, ale také tradicí, to už jsem zmínil.

Evangelických církví je větší množství, dělí se na sbory a povětšinou nemají jediného člověka, který by byl autoritou, dokonce něco takového odmítají. Proto se také vemi často štěpí... Dávají velký důraz na Písmo a jeho studium, což také považují za své největší bohatství.

Tak to byl exkurz do historie a velmi zjednodušený pohled na všechny směry, které jsi zmínil.

A co poradit, kterou církev (nebo se také říká "denominaci") upřednostnit?

Řekl bych, že v každé denominaci najdeš nějaké bohatství, v každé však najdeš i nějakou "člověčinu", nějaké nepravosti - každou denominaci tvoří hříšní lidé.

A tak asi nakonec poradím, aby ses šel podívat do "místní církve" - do katolického společenství, k pravoslavným, k evangelíkům a našel společenství, které Ti bude blízké. Snad by se našlo i jedno kritérium: Křesťany mají poznat "po lásce" - nejen k nově příchozím, což někdy bývá stylem "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají", ale také, jak se chovají mezi sebou. Ano, i toto kritérium občas u katolíků pokulhává, jsem si toho vědom.

Jsem však přesvědčen, že v jakékoliv denominaci můžeš dojít ke Kristu jako k pravému Pánu, můžeš jej přijmout jako Cestu, Pravdu i Život, naučit se čerpat z Něj sílu pro život a přinášet Jej dále dalším lidem. Možná někde ta cesta bude jednodušší, někde složitější

Co napsat více? Přeju Ti, aby ses v církvi či denominaci, kterou si vybereš, našel, aby ses v ní cítil doma. Budu se za Tebe modlit.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus