„Jestliže Bůh je láska, jak vůbec může existovat peklo?“

Vůbec neřeším otázku, jestli Bůh je, nebo není. VÍM, ŽE BŮH NA 100%  EXISTUJE.
Můj příběh by byl na dlouhé psaní, zmíním jen, že důkaz přisel opačným směrem, čili že existuje peklo.  Experimentovala jsem s magií, chodila ke kartářce atd. Před časem jsem po svém psychickém zhroucení zakusila reálnou 12 hodin trvající neuhasitelnou žízeň. Psychiatři to nazvali panickou atakou a chuťovými halucinacemi. Připadala jsem si jako na návštěvě v pekle. Ta strašlivá žízeň je zmíněná v podobenství o boháči a Lazarovi. Před očima se mi také mihl obraz pekla jako šedočerného místa chladu, zimy.

....

Bezprostředně mi pomohla modlitba růžence, následně modlitby exorcisty. Bohužel si v sobě nesu stále jednu věc. Prožitek pekla byl natolik strašný, že se mi Bůh zdá velmi přísný a krutý, že by toto dopustil. I P. Maria prý sama říkala (v různých zjeveních), že spousta lidi půjde do věcného zatracení. To nedokážu přijmout. Nechápu, jak by milosrdný Bůh mohl dopustit, že tolik lidi skončí v pekle? Vždyť to by znamenalo, ze Kristus zemřel na kříži téměř zbytečně! Snad nás raději Bůh vůbec neměl stvořit a do pekla by nikdo nešel. Snažím za blízké zemřelé modlit a nechávám za ně sloužit mše svaté.  Ale hodně mě to trápí a bere radost, když vím, že lidé trpí v pekle… A je to už napořád... 

-redakčně upraveno-

Nejste sama, kdo si tuto otázku klade. Youcat – katechismus katolické církve pro mladé - na otázku „Jestliže Bůh je láska, jak vůbec může existovat peklo?“, odpovídá:
„Není to Bůh, kdo zatracuje člověka. Je to člověk sám, kdo odmítá milosrdnou Boží lásku a kdo se dobrovolně připravuje o (věčný) život tím, že se sám vylučuje ze společenství s Bohem. Bůh touží po společenství i s tím posledním hříšníkem; přeje si, aby se všichni obrátili a byli zachráněni. Avšak Bůh stvořil člověka svobodného a respektuje jeho rozhodnutí. Ani Bůh sám si nemůže lásku vynucovat. Jako milující je „bezmocný“, pokud si někdo místo nebe zvolí peklo.“
 

Velmi názorný příklad nám poskytují ti dva lotři, ukřižovaní současně s Ježíšem. Sice tady platí „každý svého štěstí strůjcem“, ale to neznamená, že jsme bezmocní, a Vy to dobře víte. Jinak byste se za blízké nemodlila, nedávala byste za ně sloužit mše svaté. Jde Vám o jejich spásu, to znamená, že je milujete, nejsou Vám lhostejní. Položila jste si někdy otázku, kde se ta láska ve Vás vzala? Nenapadlo Vás, že ji do Vašeho srdce vložil Bůh, který sám je Láska? Důvěřujte mu a nechte to na něm. Je spousta polehčujících i přitěžujících okolností, které my neznáme a znát nemůžeme. Proto nám Ježíš radí „nesuďte a nebudete souzeni“, ale „modlete se bez ustání“. A o to Vy se snažíte.

Doporučuji vtisknout si do paměti a často si připomínat tento verš z Janova evangelia: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16). Možná mi na to namítnete, že peklo hrozí těm, kdo víru nemají. Zda mají nebo nemají, to ví jen Bůh, to my nemůžeme posoudit. Za to víme, jak bude probíhat Poslední soud a podle jakých kritérií budeme souzeni. Řekl nám to sám Ježíš a zaznamenal nám to evangelista Matouš ve 25. kapitole svého evangelia. Víme tedy, co dělat a co naopak nedělat. Pravidla jsou jasně daná, a pokud se jimi řídíme, můžeme se na setkání s milosrdným Bohem těšit a zbavit se strachu ze smrti i z pekla. Můžeme, ale nemusíme! Máme svobodu. Bez ní bychom nebyli "stvořeni k Božímu obrazu", byli bychom pouhé opice. Ale my opice nejsme. 

P.S.: Vzhledem k Vaší minulosti zatížené zapletením se do různým praktik okultismu a pro lepší orientaci v tom, co se s Vámi dělo a děje a jak to všechno souvisí, Vám můžeme doporučit knihu Neala Lozana Pět klíčů modlitby za osvobození nebo knihy P. Eliase Velly, např.: Ježíš, lékař těla i duše; nebo knihu Francise MacNutta, Služba osvobozování od zlých duchů.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Magie, okultismus, Eschatologie