Jak milovat P. Marii?

Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu v jedné možná trochu složité záležitosti. Velmi obtížně si hledám vztah k Panně Marii. Nemám teď na mysli ve zdejších dotazech obvyklé námitky o modlářství, které bují mezi lidmi,  jako spíš:  jak si k ní najít cestu v osobním duchovním životě? Takový dotaz jsem na Vašem webu bohužel zatím nenašla. Jde mi hlavně o ten vztah, jsem obyčejná katolička, která se jen snaží chápat to učení i v srdci, a ne jen v hlavě.

Od mala jsem nebyla nijak důsledně vedena k Mariánské úctě, a z katechismu jsem se nedozvěděla prakticky nic. V podstatě vše, co vím, jsem si sama urputně na vlastní pěst zjišťovala až v posledních letech. (Mé složité hledání vztahu k Panně Marii by mohlo mít souvislost i s tím, že mám složité vztahy ve své vlastní rodině, a leckdy si připadám nepochopená a zrazená.  Neukotvenost v rodině mě hrůzně poznamenává na každém mém kroku, možná je to i tento případ.)

V dětství jsem modlitby směřovala primárně Bohu Otci, a teprve až jako teenager jsem se rozhodla začít praktikovat a nějak jsem se, velmi pomalu a náročně, učila žít s Ježíšem Kristem. Byl to strašný nezvyk. Náboženskou výuku jsem započala před čtyřmi lety, a dnes už pravidelně přistupuji ke svátostem. Krista jsem se naučila milovat.

U Marie mám neustálý pocit, že je mi cizí. Že ji neznám. A že moc neznám ani cestu, jak ji poznat, jakého člověka si pod jejím jménem představit. Ježíš nám to o sobě ukázal, ale co ona?

Dlouho jsem z ní měla pocit nějakého módního doplňku Ježíšova příběhu, či co. Od mala jsem věděla že někde nějaká Marie existuje, ale vůbec jsem nechápala její význam. Připadala mi drtivou většinu mého života jako nějaká vedlejší postava v koutku filmového plakátu, asi jako když Sherlock má za sebou nějakého nanicovatého Watsona, jen aby tam nebyl tak sám. Už jsem překonala fázi výsměchu a rouhání, snažila jsem se přestat být skeptická a dát jí šanci. Nevím, možná že jsem se nesnažila dost. Snažila jsem se i modlit růženec, a všimla jsem si že skrz něj přišly do mého života mnohé milosti, ale ta modlitba je v mém provedení ospalá a udrmolená, roztahaná a roztroušená po desátcích na celý den (špatně si uspořádávám čas na většinu věcí, ne jen na modlitbu).

Dnes jsem si v jednom  videu vyslechla nádherná svědectví mnoha věřících o svém vztahu k Marii,  která mě dost bolestně zasáhla. Z jejich slov bylo jasně patrné, že jejich vztah s Matkou je živý, osobní, proteplený, aktivní, že ji ti lidé upřímně obdivují, mají k ní hlubokou důvěru, a lásku, chtějí jí udělat radost, také že ji znají, vědí jakou osobu si pod ní představit, vědí,  jakou od ní mohou očekávat povahu nebo reakci... A že to berou jako samozřejmost! A také že růženec je pro ně snadný úkol, do kterého se vrhají po hlavě a s radostí. Krásně vyniklo, jak daleko jsou ode mě takové postoje.

Ačkoli jsem se zřekla všech dřívějších záští a snažila se Marii porozumět, a měla i pocit že nějak trochu se to i daří, teď už jasně vidím ten rozdíl. Způsob, jakým ti lidé promlouvali o Marii, nemůže být odlišnější od mého. Můj vztah s ní je rozpačitý, zmatečný a rozhodně v něm nemám žádné sebevědomí. Naproti tomu, důvěrně to znám ze svého vztahu s Ježíšem. S ním je můj dnešní vztah přesně takový, jak říkali ti lidé. Nemám problém pocítit k němu lásku jako k osobě, kterou bych mohla vidět před sebou a chytit za ruku. Ježíše znám z Písma Svatého. Znám ho z toho, jak odpovídá na mé modlitby. Znám ho ze svatého přijímání. Ale Marie? Jediné, co cítím, je zmatek a neujasněnost. Vidím, že moje postoje k ní se těžce neshodují s ostatními křesťany, včetně mých věřících přátel. Jako by nikdo neměl nejmenší problém ji brát tak osobně, jako Ježíše Krista, kterého fyzicky přijímají! Kde je se mnou problém, že já to neumím?

Já vlastně ani nevím, jak má vypadat její přítomnost. Teologická dogmata jsem si vyslechla, ale jak vypadají v praxi? Ježíš i Otec nám mnohokrát výslovně přislíbili, že nám vždy odpouští a vždy jsou s námi, i když my je opouštíme. Ale co Marie? Jak funguje Panna Marie? Mám si snad myslet, že její odpuštění je samozřejmé, stejně jako Boží? Vždyť ona není Bůh, a to je na ní tolik podstatné! A jak se jí mám zavázat láskou, úctou a vděčností stejně tolik jako Kristu, když její podíl i oběť jsou tak nesrovnatelně menší vedle těch jeho? Jaké má vůbec místo pozornost Panně Marii v životě křesťana, když ji chci adorovat dostatečně, ale zároveň ne víc než Boha? K tomu bych sklouzla moc nerada. A když jsem ji většinu svého života úplně ignorovala a soustředila se jen na Boha, a pak jí několik let skoro pohrdala, když jsem považovala její přítomnost v křesťanské adoraci jen za připletení komparzní postavy na jeviště, mám věřit tomu že ona byla přesto stále se mnou? To mi zní příliš Ježíšovsky. Chci Marii správně pochopit, ale nemyslím si že je cestou vzít všechny věty, co se týkají Ježíše, a přechýlit je jen do ženského rodu. Jako například s tím odpuštěním, nebo s tou přítomností v životě.

A aby toho nebylo málo, tak ta troška o její povaze, co jsem se dozvěděla, mi takřka znemožňuje se s ní ztotožnit. Maria je popsaná jako tichá, přemýšlivá, nevinná a obětavá. Já jsem člověk extrovertní až otravný, hrozně hlučný a emotivní, mám hlasité ego a ne vždy se obětuji když mě někdo žádá, a dělám spoustu spoustu chyb. Tiší a bezúhonní introverti jsou pro mě noční můra, protože když se s nimi chci skamarádit a navázat vztah, nejsem za nic schopná jim porozumět, byť se o to snažím, a oni se zas často tváří, jako by přátelství se mnou bylo to poslední, o co by stáli, a chtějí, jen abych už šla pryč. Je trochu problematické, když pro mě Maria podle popisu splyne s takovými lidmi. Jak jí mám porozumět, a jak mám uvěřit tomu, že já nevadím jí?

Prosím pomozte mi. Není to možná tak kritické, jak to teď zní, určitě máte dost naléhavějších případů pro rychlou odpověď nebo modlitbu, ale trápí mě to. Moc dobře vím že tento vztah potřebuju, abych vedla dobrý křesťanský život. Napadá Vás nějaké řešení? Jak žijete s Pannou Marií Vy? Co pro Vás znamená? Jak se rozhodujete, kdy prosíte ji, a kdy spíš Boha? Jak vypadá Vaše láska k ní, a z čeho pramení?

Milá tazatelko,

děkuji za Váš krásný dotaz. Raduji se, když čtu o tom, jak mladá dívka poctivě hledá vztah k Marii – matce Ježíšově. Věřím, že stejně tak, jako jste našla vztah k Bohu Otci a k Ježíši, najdete a vybudujete svůj vztah i k Duchu Svatému, kterého nám Ježíš zanechal, když odcházel k Otci a řekl, že ,,Duch Svatý Vás naučí všemu….‘‘. Určitě Vám pomůže i porozumět Marii.

Věříme, že Ježíš je Bůh i člověk. Maria, Ježíšova matka je plně člověkem. A ona, prostá, zřejmě sotva ,,náctiletá‘‘dívka, přijala úkol být matkou samotného Boha. I když v té době asi vůbec netušila, co to vlastně znamená a jak se to stane. Ale důvěřovala a udělala krok důvěry – řekla Bohu ,,ano‘‘. A právě této důvěře - naprosté důvěře, se můžeme od Marie učit. A prosit ji, aby nás v této důvěře vyučovala, pomáhala…..Maria nestojí o žádné uctívání. Ona nás jen jako Ježíšova a tím i naše matka, touží dovést skrze Ježíše Krista zpět domů - do Božího království k Otci.

Maria je pro mě mateřskou tváří samotného Boha. Bůh se často v bibli představuje jako otec i matka zároveň. Ale protože pro nás jsou Otec i Ježíš mužského rodu, je tu pro nás Maria jako žena – matka. A úkolem matky je utěšovat, vyživovat, vyučovat. A právě to Maria každému z nás nabízí. A je na nás, jestli tuhle nabídku přijmeme nebo ne. Je to výhoda, milost, pomoc…..není to podmínka nebo povinnost.

Na začátku svého dotazu jste psala, že Vaše rodinné vztahy jsou složité. To opravdu může mít vliv na Váš vztah k Panně Marii. Možná se dobře podívejte především na vztah s Vaší maminkou. Je blízká, laskavá, něžná, podpůrná, starající se, těšící…..? Vidí Vás? Zajímá se o to, jak se cítíte, co potřebujete? Raduje se z Vašich úspěchů, bolí ji Vaše utrpení, přeje Vám jen to nejlepší? Má a měla na Vás vždycky čas? Snažila se Vám nějak pomáhat ve vývoji, v růstu….?
Myslím, že takhle nějak to má vůči nám Maria. Nejsme jí jedno. A je velmi pozorná vůči našim potřebám, těžkostem. Vzpomeňte na svatbu v Káni Galilejské. Ona první si všimla, že došlo víno a pro novomanžele by to byla ostuda. A hned to šla říci svému Synovi. A on udělal první zázrak, přestože své matce odpověděl, že ještě nepřišel jeho čas. Proto se na ni často obracíme i my. Možná nejde o to ,,uprosit‘‘ za nás Ježíše. Možná nám Maria jen pomáhá věřit Boží dobrotě i moci, důvěřovat Božímu zájmu o každého z nás, otevřít a nastavit naše!! srdce tak, aby bylo schopné přijmout Boží lásku a pomoc.

Matka zná své dítě nejlépe. A tak i Maria může našemu srdci něco ,,napovědět‘‘ o Ježíši, o Bohu. Můžeme mu pak lépe porozumět a tak se k němu více přiblížit.
A protože je matkou nás všech, možná nám může pomoci pochopit i ostatní naše ,,sourozence‘‘, i když jsou úplně jiní než my (třeba jako introverti) a může nás učit, jak se vzájemně přijímat, obohacovat.....

Modlitba růžence je modlitba rozjímání o Ježíšově životě. A Maria je v tomto rozjímání průvodkyní, přítelkyní….., která jde s námi a chce sdílet svoji zkušenost s Ježíšem. Není to modlitba, která hned vyhovuje každému, ale můžeme časem objevit její krásu a plody, které přináší. Vy už jste některé plody zakusila. Myslím, že vůbec nevadí, že máte růženec rozložený do celého dne. Naopak to může pomoci se opakovaně vracet do Boží přítomnosti. A tím i sama k sobě. Zastavovat se v každodenním shonu.

Moc Vám přeji, aby se Maria stala Vaší matkou, sestrou, průvodkyní, přítelkyní…..Aby byla pomocnicí na cestě k Bohu. Myslím, že to je to podstatné, o co Marii jde.

Kéž Vás na Vaší cestě Hospodin chrání, žehná Vám a naplňuje pokojem, radostí a nekončící nadějí.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Pochybnosti a krize víry