Já a křesťanství...

Dobrý den,

jsem křtěná jako miminko, ale k víře mě více méně nikdo nevedl. Křesťanství jsem vnímala jako omezování.

Nedávno jsem byla na bohoslužbě a najednou mi  bylo líto, že nevěřím. S těmi lidmi jsem se cítila moc dobře.  Ale i když bych možná ráda věřila, nerozumím tomu. Nedokážu opravdu uvěřit tomu, že existuje nějaký Bůh, když jsem neviděla důkaz. Někdy to na mě působí jako manipulace s lidmi.

Bible je fajn, část jsem četla, ale vnímám ji spíše jako příběh, jako něco smyšleného, než jako něco, co se opravdu stalo. Navíc mi přijde, že si často protiřečí.

Přemýšlela jsem, že bych zas zašla do kostela, ale co řeknu těm lidem, kteří se mě pravděpodobně budou ptát, kdo jsem, proč tam jsem? Sama to nevím... Mám strach, že to neustojím, budu se stydět, když vlastně nevěřím. Mám věřící známé, ale ne kamarády, takže se nemám na koho obrátit.

Farnost pořádá různé akce i nesouvisející s vírou, párkrát jsem na nich byla a bylo to povedené. Prostě normální fajn lidé. Ale navíc  tvoří takovou atmosféru klidu a důvěry, hlubokých diskuzí.  Líbí se mi, jak jsou aktivní a žijí ve společenství, jsou přátelští a otevření.

Já sama žiju a chovám se tak, jak chci a jak si myslím, že je to správné. Myslím, že možná víc „křesťansky“, než leckterý věřící :)

Ani nevím, co vlastně očekávám jako odpověď, ale děkuji za přečtení.

Milá...
vím o Vás jen to, co jste o sobě sama napsala. Kromě kategorie „věřící“ a „nevěřící“ je ještě jedna, a do té mi krásně zapadáte Vy: „Upřímně hledající“. V Bibli se můžete dočíst, že kdo hledá, najde. To je Boží příslib. Jen je potřeba vytrvat. Vždycky je to tak, že iniciátorem takového procesu je sám Bůh. Vy jste „nějak“ jeho pozvání zaslechla a odpověděla na něj. Pokračujte. Všechno, co jste napsala do dopisu, adresujte v modlitbě vlastními slovy Bohu. A trvejte na odpovědi. To není drzost, k tomu nás sám Ježíš opakovaně vybízí.

Vypadá to, že v místě Vašeho bydliště je živá farnost. I když mezi farníky (zatím!) nemáte kamarády, nebojte se je oslovit a svěřit se jim s touhou dozvědět se o křesťanství víc. Nečekejte, až se Vás někdo zeptá, co tam děláte, předběhněte je. Můžete se jich např. zeptat, jestli někde poblíž neprobíhají kurzy Alfa (nebo Katolalfa). Ty jsou takovou malou „ochutnávkou křesťanství“. Moc doporučuji. Anebo je možné, i když jste v dětství pokřtěná, absolvovat s lidmi, kteří se v dospělosti připravují na křest, jejich přípravu. Ta obvykle trvá 1 – 2 roky. Pro Vás by to byla příprava na přijetí dalších svátostí, včetně svatého přijímání. Délka takové přípravy je individuální, v tom by Vám nejlépe poradil farář. Máte krásně nakročeno. Děkujte za ten „impulz“, který to odstartoval, je to velký Boží dar. Dar může být buď přijat, nebo odmítnut. Míček je na Vaší straně...

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry