Interrupce. Odpustí mi Bůh i potřetí?

Dobrý den. Chci se zeptat. Odpustí mi Bůh interrupci i potřetí? Myslela jsem si, že už tohle nikdy nebudu muset znovu řešit...  Bohužel jsem se spletla. Člověk, který jsem si myslela, že je mou oporou, mě velmi zklamal. Resp. dal takové podmínky, které nemohu akceptovat, a on to ví.

Dítě ve mně nepovažuje za člověka, posílá mě na potrat, už dítě nechce. Sama to finančně a ani fyzicky nezvládnu. Splacím ještě hypotéku na byt, jsem vyčerpaná ze všech současných nároků, které už nyní nedávám.

Mohla bych toho napsat ještě mnohem víc, ale můj dotaz zní:  pokud bych na zákrok šla, odpustí mi ještě Bůh? Bojím se jeho trestu. Bojím se o děti, které mám. Bála jsem se už po těch 2 předešlých zákrocích. Bojím se své narozené děti a ty další nechávám zabíjet. Co jsem to za člověka ... 

Nevezme mi je pak Bůh jako trest? Bojím se.  Prosím, nesuďte mě, prosím jen o odpověď. Děkuji.

-redakčně upraveno-

Dobrý den, paní A., 
a velký dík za upřímnost a projevenou důvěru. Nebojte se, neodsoudím Vás, na to nemám právo. Než se pokusím odpovědět na Vaše konkrétní otázky, dovolím si tu ocitovat pár povzbudivých veršů z Bible, které s tím úzce souvisí. Ráda bych totiž, abyste mě dobře pochopila. Lacinou odpovědí: „samozřejmě, že Vám Bůh odpustí, vždyť je milosrdný“, bych Vám asi moc nepomohla. Z Vašich vlastních slov totiž vyplývá, že moc dobře víte, že takhle jednoduché to není.

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,… (Ex 20,5) – člověk by si řekl, jak k tomu ty čtyři generace potomků přijdou, co že je to za spravedlnost. Jenže ta věta pokračuje: „…ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.“ (Ex 20,6) Tisícům! Takový je náš Bůh – nejvýš spravedlivý a zároveň nejvýš milosrdný.

Ježíš: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne, a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal.“ (Lk 9,48)
„Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Ježíš: „Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“ (Jan 12,47)

A teď už k Vašim otázkám. Podmínkou Božího odpuštění je upřímná, hluboká lítost, vyznání hříchu a následné pokání. Samotný strach z trestu k tomu nestačí. Nevím, zda jste v minulosti žádala o  odpuštění těch dvou umělých potratů ve svátosti smíření. Pokud se Vám už odpuštění dostalo,  s Božím milosrdenstvím máte osobní zkušenost a nemusíte se k tomu vracet.  V opačném případě Vás povzbuzuji k vyhledání kněze. Viz zveřejněná odpověď: Potrat.

Ale co teď? Žít v neustálém strachu z trestu musí být peklo na zemi. Jít na interrupci a už předem počítat s tím, že mi Bůh odpustí, to by byl opovážlivý a nebezpečný kalkul. Víme, že bez Boží vůle ani vlas z hlavy nespadne, natož aby bylo počato dítě. Je tedy Bohem chtěné (!) a má právo se narodit. Buď Vám k jeho přijetí Bůh dá sílu a vytvoří podmínky, nebo pomůže jinak. Určitě Vás v této situaci neopustí. Je mnoho neplodných manželských párů, které po dítěti touží, rádi by ho adoptovali a s láskou vychovávali. Pokud byste zvolila tohle řešení, věřím, že Bůh to velkoryse ocení a zahrne Vás i Vaše děti, i děti jejich dětí, svým požehnáním - až do toho „tisícího pokolení“, jak slíbil.

Prakticky by Vám v tom určitě poradili odborníci na tuto problematiku ve sdružení Hnutí Pro Život.

Vyprošuji Vám hodně síly a odvahu s důvěrou skočit Bohu do náruče. Má ji otevřenou a čeká na to!

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Hodnota života, bioetika