Hledání životního partnera. Zapomněl na mě Bůh? Trestá mě?

Milá redakce,
prvně chci poděkovat za možnost se na vás obrátit. Pokusím se stručně. Moje otázka a prosba o radu souvisí s důvěrou k Bohu, modlitbou,hledáním životního partnera a celkově svého místa v životě. Od vždycky jsem v sobě cítila silnou touhu mít manžela a rodinu, spatřuji v tom smysl života. Bohužel se mi nedaří partnera najít. Roky se modlím, v lidských silách dělám snad všechno, abych nalezla. Zažila jsem různá zklamání, ale… snažím se to nezdávat. Snažím se tady být pro lidi okolo sebe a všímat si druhých, pracovat, studovat, dobře žít atd. ale je pro mě čím dál těžší chodit na rodinné oslavy, svatby kamarádek a být tam sama.

Je těžké poslouchat dobře míněné rady okolí a číst „dobré rady“, jak má být člověk šťastný i v nenaplněných touhách a důvěřovat Bohu atd. Upřímně musím říct, že v této životní etapě šťastná nejsem a je to pro mě stále těžší. Snažím se být vděčná za to, co mám, a všímat si krásných věcí v životě, ale… S důvěrou mám poslední dobou také docela problém. Před rokem jsem se na tento úmysl modlila vytrvale Pompejskou novénu, tj.  3 růžence denně po dobu 54 dní a opravdu jsem důvěřovala Bohu a Panně Marii, že mě, dle jejich příslibů vyslyší… Uplynul rok… a pro mě je teď opravdu těžké důvěřovat v sílu modlitby, růžence… Ptám se, co tím Bůh zamýšlí? Zapomněl na mě? Nebo jsem se mu nějak znelíbila? Proč mi nepomůže? Občas se potýkám se závistí, i když všem svým blízkým přeju, aby byli šťastní. Vím, že to vyznívá asi hodně dětinsky a hloupě. Snad pochopíte, jak jsem to myslela. Vím, že mi neřeknete je to tak a tak, ale přesto budu moc ráda za nějakou novou myšlenku nebo postřeh…
S díky a přáním krásných dnů, A.

Milá ...
Tvůj vzkaz rozhodně nezní dětinsky a hloupě. V podobné situaci se ocitá spousta lidí a všichni si kladou podobné otázky. V Bibli je tolik slibů, jak se Bůh o své věrné postará! A když je nám ouvej, velmi bolestně se do nás tyto sliby zarývají. Bůh přece nelže. Proč naše prosby nechává bez odpovědi? Tím spíš, když prosíme o něco, co by nám umožnilo prožít smysluplný život. Jsme tak moc připraveni žít správně a chceme jen základní podmínky pro takový život – a nebe mlčí a naše ruce jsou prázdné.
Zároveň tušíme, že i když některá slova Bible  vyznívají, jako by nám Bůh chtěl splnit opravdu cokoli, co si budeme přát, tak jeho starání se o nás je hlubší. A občasný hlad, smutek nebo samota s ním nejsou v rozporu.

Na rozdíl od vážné nemoci máme seznamování se a tvorbu vztahů přeci jen trochu ve svých rukou. Můžeme se to učit, požádat o pomoc odborníka, chodit na speciální akce, kde je seznamování snazší. První rada psychologa by asi byla, že je potřeba přestat se na manželství a založení rodiny upínat, protože vztah dvou lidí musí začít ve svobodě, s otevřeností, co bude. Jakmile jedna strana hledí od začátku hodně daleko (nemyslí jen na hezký večer, ale rovnou na prosperující manželství), vytrácí se hravost a ti, kteří chtějí prostor na vzájemné poznávání, se mohou cítit pod tlakem. Často pomůže až to, že to člověk „vzdá“ a naplánuje si život jen sám za sebe. Naplní si následující týdny a měsíce prací a koníčky, najde si nějaký náročný cíl… a když se na něj soustředí, najednou se objeví někdo, s kým si o něm může povídat… a občas je to někdo, s kým je možné se začít přátelit víc než jen letmo.

Bez ohledu na to, kolik cest jsme ještě nevyzkoušeli a jak moc můžeme ještě udělat na zlepšení svých šancí my sami, nás ale trápí, když aktuálně nežijeme ten život, který bychom chtěli žít. Když nemáme takové příležitosti k užitečnému životu, takové zdroje radosti a vděčnosti, které považujeme za správné a smysluplné. Musíme se s tím nějak vyrovnat, abychom nezahořkli.

Bůh  určitě na nikoho nezapomněl, ani netrestá ty, kteří se mu „znelíbili“. (Někdy máme chuť říct „bohužel“, když vidíme, jak nechává bez trestu opravdu velké lumpy.) Takhle to on nedělá, že by měl oblíbené a neoblíbené a jedněm přání plnil a druhým ne. Bůh nám dává příležitosti, jak se učit milovat. A někdy jsou jiné, než jaké bychom si představovali. Někomu se narodí vážně postižené dítě. Někomu umře manžel. Někdo manžela nemůže najít. Nejsou to příjemné situace a je hodně náročné je zvládnout. Ale není to trest. Není to ani zkouška: obstojím, neobstojím. Je to příležitost. Možná je někde jiná dívka, která si připadá sama, a máte svou bolest sdílet. Možná je nějaká práce, která vyžaduje plné nasazení, které by žena od rodiny nemohla investovat, ale ta práce je důležitá a je třeba ji udělat. Někdy člověk takovou příležitost pozná a uleví se mu. Někdy si nedokáže říct „tohle bylo ono, kvůli tomuhle mé strádání mělo smysl“, ale naději, že jsme udělali něco smysluplného, i když to bylo něco jiného, než bychom rádi dělali, tu můžeme mít vždy.

Slova „ten pravý určitě někde čeká a brzy se potkáte“ by byla lacinou útěchou. Vytvořit fungující rodinu je náročný úkol na celý život a mnoho z těch, kdo si mysleli, že toho pravého nebo tu pravou potkali, později litovali, že k tomuto setkání došlo. Tíhu samoty to neulehčí, ale může to pomoci najít způsob, jak žít bez fixace na partnerský vztah a bez hořkosti vůči Bohu.

Na rozdíl od lidských mužů si u Boha můžeme být opravdu jisti jeho láskou k nám. Je s námi, i když je nám ouvej. A je s námi i tehdy, když si myslíme, že nás opustil, že nám něco vyčítá, že nás trestá. Trpělivě čeká, až nás největší žal přejde a všimneme si, že Bůh byl stále vedle nás. To je naše jediná jistota. Splnění našich snů nám štěstí ani smysl nezajistí, i když jsme často přesvědčeni, že by stačilo tak málo. Pokud nenajdeme dostatečný zdroj radosti v našem vztahu s Bohem, jsme vždy ohroženi zklamáním. A to je zároveň výhoda: bez ohledu na to, jestli nakonec budeme žít sami, v rodině nebo nějaké komunitě, to nejlepší, co pro svou rovnováhu a pro naše vztahy můžeme dělat, je budovat vztah důvěry s Hospodinem. A to můžeme dělat vždy, bez ohledu na to, jestli jsme ve fázi hledání, budování, zachraňování nebo oplakávání našich vztahů pozemských.

Vím, že ve velkém smutku znějí slova rad a útěchy jako plochá a bezvýznamná. Ke svým slovům tedy přidávám a budu přidávat i modlitbu, prosbu o klid srdce a nalezení smíření s Bohem. Moc bych si přála, abys pocítila, že i když Tvé přání zůstává pro tuto chvíli nesplněno, Hospodin je v Tvém zármutku s Tebou a jeho oči jsou plné lásky k Tobě.
 

Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Pochybnosti a krize víry, Láska v partnerství, příprava na manželství