Hledám církev, jejíž nároky bych dokázala splnit...

Dobrý den,
chodím na SŠ a  teprve nedávno jsem prostřednictvím literatury a filozofie uvěřila v Boha. Teď pro mě nastává doba otázek - k jaké církvi se mám přihlásit? Mám se vůbec přihlásit k nějaké církvi? Jak je to s morálními nároky na křesťany?
Ze svého života si nesu spoustu hříchů, např. masturbace, sexuální život mimo mnaželství ... To jsou asi věci, se kterými budu mít v životě s Bohem největší problém, protože je nevnímám jako špatné. Chtěla bych patřit Bohu, na druhou stranu nevím, jestli si dokážu odepřít všechny tyto "radosti". 

Na internetu jsem také našla jakýsi ,,seznam hříchů". Je jich zde přes 600. Opravdu je všechno z toho hřích, ze kterého se musíme kát?  Jak odolat pokušení? Jak žít co nejlépe v souladu s Bohem?

Zdravím Tě, A.,

 kdysi ve svých patnácti letech jsem také uvěřil v Boha, dokážu tedy pochopit určité nadšení z nových závratných obzorů, které se před tebou otevírají. Moc ti fandím a chtěl bych ti napsat, že tvé rozhodnutí Boha nějakým způsobem následovat je krásné a dobrodružné. I z vlastní zkušenosti si myslím, že je moudré se přidat k nějaké křesťanské církvi. Ježíš si přál viditelné společenství svých následovníků. Není to rozhodně nějaký klub vyvolených. Také je trochu falešná církev jen pro mladé lidi. Univerzalita – ne exkluzivita. Doporučil bych ti nějakou církev, která má již nějakou tradici za sebou, protože netrpí na „dětské nemoci“. A jako římskokatolický kněz ti nemohu nedoporučit římskokatolickou církev. Možná v dnešní době nemá zrovna nejpříznivější mediální obraz, ale má svou hloubku, vnitřní pestrost, rozmanitou paletu spiritualit, svou hloubku i perspektivu. Stát se křesťanem znamená být pokřtěn. Takže stejně se do nějakého společenství věřících dostaneš.

Hřích. Pokud bych měl přemýšlet o nějaké smysluplné a srozumitelné definici, pak bych řekl, že je to vztahový faul. Jsou tři směry, kde se dá ve vztazích faulovat: - ve vztahu k Bohu – ve vztahu k druhým – ve vztahu k sobě samému. S hříchem je spojena i lítost: Mrzí tě, že se něco stalo… přála by sis to udělat jinak… přirozeně tíhneš své jednání napravit, zlepšit. Pak je to indicie toho, že k vztahovému faulu došlo. Zdá se mi, že je to na začátek docela dobré rozlišovací kriterium a moc bych se zbytečně nepatlal v nějakých seznamech. Křest v našem chápání je tlustá čára za minulostí. Smazává všechny hříchy a zároveň dává bianko šek na vnitřní sílu své jednání reflektovat ve světle Božího záměru s námi. V modlitbě, v naslouchajícím postoji uvnitř našich všedních dní posilujeme a zušlechťujeme své svědomí, které je pak Božím hlasem vedoucím naše jednání – tedy i přemýšlení o hříších.

Sexualita je velice mohutná vnitřní síla. Bůh nás stvořil s touto silou. Sexualita je Bohem chtěná. Ale jako všechno ostatní i ona má v našem životě své místo a míru. Pak není sebeukájení jako sebeukájení. Některé je projevem úzkosti, jiné projevem zvrhlosti. Je to tedy trochu komplikovanější a záleží to na okolnostech. Stejně i naše vztahy. K randění patří doteky, polibky, objetí. Ale na základě zkušeností generace našich předků asi není pořádku, aby mladí hned skočili do postele. Sexualita kromě plodivého záměru v sobě také nese účel sjednocující – vyjadřuje se jí vnitřní pouto těch dvou. Je jako jazyk, řeč. Když se učíme nějakou cizí řeč, začínáme jednoduchými slovy a až teprve po určité době a nabytých znalostech píšeme eseje. Státnicí je pak soulož, která je vrcholem jednoty a způsobem, jak se „dělají děti“. Pokud by k ní mělo dojít, pak je na místě ptát se, jestli s tím mužem chceš mít dítě. Jestli jste oba tak zodpovědní, jestli jste ochotní případnému dítěti nabídnout stabilní vztah – ono ho totiž tak potřebuje. Pokud ne, pak nastupují různé prostředky, které ubírají na tomto ideálu. Rozumíš mi? Asi neodpovím na všechny podrobnosti, ale chci nasměrovat tvé myšlení, dát ti interpretační klíč a kriterium morálního rozlišování.

Jak odolat pokušení? Představ si, že jedeš na kole po silnici. Pokud to není nezbytně nutné, jistě nejezdíš úplně po krajnici. Stačila by drobná nepozornost a jsi v příkopě nebo s píchnutou duší kvůli střepům, které tam leží, nebo s kolem v kanále. Pokušení je inklinace jezdit po hraně. Proto bych doporučil držet se moudrosti druhých nebo naslouchat vnitřnímu hlasu, který umí velice silně varovat. Konkrétnější radu asi nemám.

Jak žít v souladu s Bohem? Snažit se o to být krásnou lidskou bytostí, vnímat sebe sama jak součást stvoření, usilovat harmonii se svým okolím a s tím krásnějším, co v sobě nese. Také žít v naslouchajícím postoji vůči Božímu hlasu, který promlouvá v různých situacích a skrze ně. Modlit se, rozjímat, číst Bibli, zajímat se o nějaké kvalitní křesťanské duchovní autory, zajímat se o lidské příběhy věřících, obklopovat se krásnem, moudrem, dobrem, společenstvím přátel.

Jsou to taková programová prohlášení. Vím. Ale jsou za tím i životní zkušenosti. Snad se ti bude něco z toho, o čem jsem psal, hodit. Pokud bys měla nějaké doplňující otázky, tak sem s nimi. Bůh ti žehnej a provázej.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Náctiletí - sexualita, vztahy