Hledající a víra ode zdi ke zdi

Dobrý den, je mi 30 a jsem hledající. Jako malý jsem byl pokřtěný, ale až dosud jsem se o víru nezajímal, teď se vše mění, hodně čtu dobré křesťanské autory a světce (Lewis, Chesterton, Terezie z Lisieux, Vácha atd.). Mám i dost rozumových důvodů proč Bůh existuje, nevidím žádnou kolizi mezi vědou a vírou, s podobnými věcmi nezápasím, spíš s těmi skutečně duchovními:
Nacházím se ve zvláštním stavu, kdy moje víra "lítá ode zdi ke zdi". Jeden den mi víra dává naprosto ve všem "smysl", aby se to zanedlouho kompletně rozplynulo jako pára nad hrncem a tak stále dokola. Částečně v tom bude na vině asi i velký rozptyl v literatuře jakou čtu - ať už jde o autora, dobu, jeho postoje. Když např. čtu příliš rigidní (mými měřítky) literaturu jako Čtyři knihy o následování Krista, cítím, že se mi víra spíš vzdaluje a že "toto nemůže být ono". Bibli čtu hlavně když do ní autoři odkazují - to mi zatím vyhovuje. Jiné opěrné body zatím nemám, příliš se zatím necítím na návštěvu mše.
Otázka zní, jak tento rozkmit uklidnit, v čem svou víru ukotvit? Často i uvažuju, jestli jsem vlastně věřící nebo jen bádající.

Dobrý den,

Svou situaci jste popsal velmi hezky a docela trefně jste již naznačil možnou odpověď. Ano, když je člověk ve fázi hledání, což bývá nejen na počátku duchovní cesty, ale často i ve zlomových etapách, kdy se posouvá hlouběji na cestě víry, tak se často potýká s tímto „lítáním ode zdi ke zdi“. V těchto obdobích jde o to, že člověk opouští do té doby známé a jisté pole, na kterém se dlouho pohyboval a dostává se do prozatím nejistých a nestabilních vod. To však neznamená, že je to špatně. Naopak, jde v podstatě o potřebné, opakované vykročení do prostoru víry, z prostoru bezpečné jistoty. Když člověk vytrvá, nový duchovní prostor se mu postupně ozřejmí, vystoupí z mlhy a začne se stávat pevnější a jistější součástí jeho života.

Zdá se mi moudrá Vaše poznámka ohledně zdrojů, ze kterých čerpáte. Myslím, že je velmi správné volit spíše autory a literaturu, která interpretuje víru a duchovní svět dnešním jazykem a používá současné kategorie. Dokud se totiž člověk v duchovním prostoru teprve rozhlíží, je pro něj zpravidla obtížné vyčíst skutečný obsah z textů užívajících jazykové prostředky a výrazové kategorie jiné doby. Stejné duchovní poselství je pokaždé vloženo do dobového jazykového a výrazového kontextu a není vždy snadné ho od něj oddělit. Pak se stane, že člověk přečte něco v „duchovní klasice“ či v bibli a spíše ho to rozhodí, nebo dokonce od víry a duchovní cesty odradí. Není na vině bible, ani duchovní klasika, ale obtížnost jejich výkladu a pochopení z dnešní perspektivy.

Proto bych Vám radil, abyste zatím zůstával u literatury a zdrojů, které k Vám mluví srozumitelným jazykem dneška. Pokud zkusíte něco z klasických děl, tak je čtěte opatrně. A jestliže Vám spíše „motají hlavu“, tak je klidně odložte. Podobně i se mší. Pokud Vám její liturgický a metaforický jazyk zatím moc neříká, nebo Vás neoslovuje, tak na ni nespěchejte. To chce čas. Když se Vám dostane do ruky dobrá a užitečná literatura k jejímu hlubšímu pochopení, tak to s její pomocí zkuste. Ale spíše nespěchejte…

Na závěr bych Vás povzbudil k hledání někoho, s kým byste mohl o Vámi objevovaných věcech víry čas od času nezávazně hovořit. Zdůrazňuji nezávazně. Spíše s někým svobodně „rozjímat nahlas“ a přijímat podněty, aniž by Vám rovnou říkal, jak to všechno přesně je a v co máte věřit. K tomu je třeba ve svobodě vlastního hledání dojít sám. Podněty a sdílení s druhým, kdy si často sami v rozhovoru rovnáme myšlenky a odpovídáme si na vlastní otázky, tomu nicméně může hodně napomoci.

Přeji Vám moudrost na cestě duchovního poznávání

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry