Ezoterika vs. křestanství

Dobrý den,
mohl by mi někdo fundovaný odpovědět, co je špatné na tarotu, numerologii apod.? Aktivně se tím zabývám a jsem zároveň katolík. Prožil jsem si v životě mnoho závislostí a dalších hrůz a teprve s příchodem tarotu a numerologie začínám chápat, že životní linie každého člověka je prostě Bohem daná, nelze ji až tolik měnit, ale můžeme pochopit, proč se nám věci dějí. Vím, že Bible hovoří jasně proti hadačům a čarodějům, ale co je pod tímto pojmem doslova myšleno?

Podle mě jsou problematické matoucí andělské ezoterické tituly, které jsou psány líbivě, bez jakékoliv hloubky, kde člověk se nechá zahltit sladkým ezobahnem, místo toho, aby hledal Boha.  A dalším rizikem je to, že lidé upnou svou naději místo k Bohu někam jinam - do karet, hvězd apod.

Já ale naopak díky výše zmíněnému chápu souvislosti, které jsem dřív nechápal. Bůh sice může udělat zázrak, ale pokud se narodíte postižený, zřejmě už tak zůstanete, a pokud vám ustřelí ve válce nohu, Bůh vám ji nikdy narůst nenechá - to jsou ony danosti, na které narážím a které se dají těmito technikami zjistit.

Zajímal by mě váš pohled. Vnímám, že církev nechce vést dialog a astrologové a jiní taky často ne - a to je, myslím, škoda. Mohli bychom se obohatit… Vždyť naše civilizace stojí na antice a astrologii a okultismu propojeného s křesťanstvím… (stavby katolických chrámů, Vatikán a numerologie apod.)
 

Snažím se žít tak, aby mi Kristus poslední den neřekl, že jsem mu nedal napít. To je myslím zásadní - služba druhým a láska. Jinak některé věci se z života vykořenit prostě nedají. Je zde tisíciletá tradice těchto praktik, a pokud k tomu člověk tíhne jako já, nelze to z života prostě vyříznout. Je jen třeba najít takovou cestu, aby byla ku prospěchu.

Vážený pane,
děkujeme za Váš dotaz. Trochu bych se církve zastal, protože už dlouho vede dialog na všechny strany, ne však s temnými silami, které stojí za okultními a magickými praktikami, kam patří i věštění včetně tarotu. Máte sice pravdu, že naše civilizace (dá-li se to tak ještě nazvat) stavěla v lecčems na antice, ale křesťanství přineslo v mnoha ohledech zlomové učení i praxi, a to právě i ve vztahu k magii, astrologii atp.: kromě známé pasáže Dt 18,9-13, na niž se odvolává i Katechismus katolické církve, viz KKC, odst. 2110-2117, máme několik příkladů o neslučitelnosti magie a věštění s křesťanstvím už ve Skutcích apoštolů (srov. Sk 8,9-13; Sk 13,8; Sk 16,16; Sk 19 - náraz apoštola Pavla s antickým kultem Artemidy v Efesu, atp.). Jasné učení v tomto ohledu najdeme i ve spisech církevních otců (například svatý Basil moc hezky vysvětluje svým vrstevníkům křesťanům, proč se nemohou nechat vést zároveň Kristem a astrologií). Jistěže najdeme v celých dějinách křesťanství nové i nové pokusy tyto cesty sloučit, velká vlna synkretismu nastala např. v době osvícenství a další v druhé polovině 20. století, s hnutím New Age.

Možná i v reakci na tento "supermarket duchovna" (či pseudoduchovna, jak sám zmiňujete, ohledně esoterické záplavy andělů vytržených z kontextu židovsko - křesťanské tradice) se i církev v tomto ohledu trochu probrala, takže se lze dobrat jasných vyjádření o tomto tématu. Nemluvě o bohatých zkušenostech církví pověřených exorcistů z mnoha zemí, kteří ze své praxe dosvědčují , že život s Kristem není slučitelný s těmito praktikami: pokud to člověk s Ježíšem Kristem myslí vážně, tj. přijal ho do svého života jako svého Pána a Spasitele, musí se zároveň zříct toho Zlého a všeho, co působí - to ostatně říkáme už při křestním slibu, příp. při jeho obnově o každých Velikonocích.

Ano, někdo bere Krista jen jako dobrého člověka či proroka, který nás vede k životu v lásce, a jinak si od něj nenechá do života moc mluvit, z přepestré nabídky "duchovna" si vybírá dle svého uvážení. Je jasné, že na cestě hledání Boha se to přihodí mnoha lidem dobré vůle, protože se tyhle věci a cesty přímo vnucují, ale znovu opakuji, že ve světle evangelia a učení církve to nejde dohromady. A mnozí, kdo se tyhle věci pokoušeli skloubit - třeba i pro službu druhým, ve smyslu bílé magie - dnes vydávají svědectví, proč se jich kvůli Kristu vzdali a jak na sobě pocítili jeho osvobození.

Jde totiž i o to, že Kristus nám dává skutečnou svobodu: rozhodně neplatí, že životní cesta je shůry "nalinkovaná", jak píšete - tohle není pohled křesťanské antropologie, ta vidí člověka mj. jako obdařeného svobodnou volbou, což zakládá jeho důstojnost.

K tématu doporučuji  knihu nedávno zesnulého maltského exorcisty P. Eliase Velly, Ježíš lékař duše i těla: v celé jedné kapitole se věnuje i této tématice. Taktéž Leoluca Pasqua, Podvod magie, KNA 2011. V každém případě Vám mohu doporučit - zůstaňte v té otevřenosti, že věci jsou ještě trochu jinak, než se Vám dnes jeví (ostatně jinak byste nám snad ani nepsal), a zkuste své otázky pokládat s velkou upřímností v modlitbě přímo Pánu Ježíši: on ví, z jakých zkušeností vycházíte a proč se Vám to takhle poskládalo, určitě Vám přihraje odpověď "šitou na míru", ať už skrze něčí svědectví, rozhovor, Boží slovo nebo knihu.
Kéž Vám Pán mocně žehná a dá Vám světlo, které hledáte!

Kategorie otázky: Magie, okultismus