Evoluce a smrt a další otázky

Milí přátelé,

jsem katolík, ale poslední dobu si dovoluji o víře otevřeněji přemýšlet a leccos vidět jinak, než jak mi bylo podáno rodiči, v hodinách náboženství, v kostele atd.

Omlouvám se, pokud by někomu moje otázky  připadaly nevhodné, ale mám odvahu a chuť k přemýšlení, ke kladení otázek sobě i jiným a k pokusům o hledání pravdy.

Zajímalo by mne, zda současná katolická církev má jasné a nevyhýbavé odpovědi na moje níže uvedené otázky.
A kdyby církev neměla jasné odpovědi, dovoluje lidem, aby měli vlastní názor, aniž by byli považováni za heretiky?

Zde je několik mých otázek:

Vznikl člověk postupnou evolucí ze zvířat?
Nebo s linií vývoje ze zvířat spojen není a vznikl přímým stvořením Bohem?
Kdy začal existovat člověk?
Existoval člověk už před dinosaury?
Byli dinosauři smrtelní?
Byli lidé před "prvotním hříchem" nesmrtelní?
V jakém období přibližně k "prvotnímu hříchu" došlo? (Dříve než před cca 66 miliony let/vyhynutí dinosaurů/ nebo později? Dříve než před 3 miliony let nebo později?)
Je smrt něco špatného a nepřirozeného, co Bůh při svém stvořitelském plánu neměl v úmyslu? Pozemská smrt je následek hříchu?
Byli dinosauři hříšní?
Připouští církev, že žili dinosauři a že člověk vznikl až po nich? Mohli na Zemi napřed být smrtelní dinosauři a potom nesmrtelný člověk? (nesmrtelný před "prvotním hříchem")

Co je to "prvotní hřích"? Odvrácení lidí od Boha? Spáchali to všichni lidé, kteří žili v "Ráji"? (Ráj chápu jako život v souladu s Bohem)
Po "prvotním hříchu" byli stále všichni lidé odvráceni od Boha a nikdo už v souladu s Bohem nežil? A tak po smrti k Bohu nemohli?
Po Ježíšově smrti na kříži se vše změnilo a lidé už v souladu s Bohem zase žijí?

Moc děkuji za případné odpovědi.

Milý...
děkuji za důvěru, s jakou se na nás obracíte. V první řadě bych Vás ráda ujistila, že je naprosto v pořádku klást otázky a přemýšlet o své víře nebo o věcech, které s vírou obecně souvisejí. Aby víra mohla růst a sílit, otázky jsou naopak žádoucí.

Nyní již k Vašemu dotazu. Ptáte se na věci, které nemohou jinak, než se pohybovat na rovině teorií – tak jako historické vědy mají své teorie o obdobích, které nemohl zaznamenat žádný očitý svědek, tak i teologie pouze promýšlí určité teorie (tzv. zpráva o stvoření světa, jak je zaznamenaná v Bibli, si nenárokuje historickou autenticitu; k tomu, se však ještě dostanu).

Církev ve svém uvažování nad vývojem světa nechce být nijak v rozporu s poznatky vědy, uznává její výzkumy a dosavadní závěry či hypotézy. Do těchto teorií se snaží vstupovat a pokládat si teologické či teologicko-filozofické otázky, tedy jakou roli v procesu vývoje světa sehrál Bůh, zda a jakým způsobem proces ovlivňoval svými nadpřirozenými zásahy. Teologie v první řadě mluví o Bohu jako o původci života a prvotním hybateli, bez Boha by nebylo nic, On je tím jediným Stvořitelem, tím, kdo vdechuje život. Složitější otázky, které si pak teologie v této oblasti klade, se týkají např. vzniku lidského rodu, což souvisí s počátkem mravního vědomí a odpovědnosti člověka a s jeho svobodnou vůlí. S tím zase souvisí otázka počátku existence zla ve světě... aj.

Na spoustu Vašich otázek tedy mohu odpovědět, že církev uznává dosavadní poznatky přírodních a historických věd – např. co se týče jednotlivých datací. Ale spousta věcí pro nás zůstává stále tajemstvím. Nedokážu Vám proto říci, kdy a jak přesně vzniknul člověk (jakožto osoba s vědomím vlastní mravní odpovědnosti), ani jak přesně to tenkrát bylo s oním prvotním hříchem. Tyto věci logicky nemohl nikdo zaznamenat a, co se týče Bible, pak je to kniha sice Bohem inspirovaná, ale nikoli ve smyslu, že by Bůh pisateli slovo od slova nadiktoval, jak to tenkrát ve skutečnosti vše bylo. Bible, jak věříme, je pravdivá v tom, že Bůh chtěl o sobě lidem něco sdělit, o tom, jaký je a jak jedná v dějinách. K tomu, aby to sdělil, využil intelektu jednotlivých autorů. Ti text napsali v nějaké konkrétní době, a proto ho také psali s použitím vyjadřovacích prostředků, které byly známé a pochopitelné především v této jejich době.

Vrátím se k otázce prvotního hříchu. Význam zprávy o stvoření a prvním pádu člověka, jak ji známe z prvních kapitol Bible, by se dal stručně interpretovat takto: Hospodin Bůh je Stvořitel světa, to On mu vdechl život. Veškeré stvoření bylo původně velmi dobré, protože On nemůže tvořit nic zlého. Člověka stvořil jako svobodnou bytost – protože to je vrcholný projev jeho lásky vůči nám. Avšak někdy se něco pokazilo, my lidé jsme zneužili svou svobodu, chtěli jsme se vyrovnat našemu Stvořiteli, ale krutě se nám to vymstilo. Zásadně se tím narušil vztah člověka ke svému Stvořiteli, vztah mezi lidmi i vztah člověka k ostatnímu stvoření. Lidstvo si nese tuto narušenost vztahu jako břímě dál.

Biblická zpráva o prvotním hříchu je vlastně filozoficko-literární pokus o vysvětlení, kde se vzalo zlo, když sám Bůh nemůže být tvůrcem zla. Proč člověk tak trpí, proč se mu dějí zlé věci, proč on dělá zlé věci… Lidé si začali uvědomovat, že člověk má v sobě jakousi dispozici k tomu dělat špatné věci – že je v něm určitá narušenost, a proto se začalo mluvit o dědičném hříchu jakožto o dědičném narušení lidské přirozenosti, které se dědí od okamžiku nějakého prvotního narušení. Jinými slovy, někde to zkrátka začít muselo, protože nelze připustit myšlenku, že by byl člověk stvořen již s narušenou přirozeností.

K Vašim dalším otázkám:
Smrtelnost – smrt ve smyslu přechodu z tohoto světa ohraničeného časoprostorem do věčnosti, byla i před prvním hříchem. Nicméně nebyla prožívána jako něco negativního, nebylo v tom přítomno utrpení, opuštěnost, nicotnost, odsouzení (smrt v úzkém spojení s hříchem, nebo jinak řečeno, smrt jako trest za hřích můžeme chápat jako volbu hříšného člověka pro věčné zavržení, oproti tomu zde vstupuje Boží milosrdenství, jako ničím nezasloužený dar, díky kterému Bůh člověku ve smrti nabízí ještě poslední možnost volby). Dá se tedy říct, že před prvotním hříchem měl člověk věčný život v Boží blízkosti jistý, v tom spočívala jeho nesmrtelnost.

Hříšnost dinosaurů – o hříchu můžeme mluvit pouze tam, kde je svobodná vůle a mravní vědomí spojené s odpovědností, a to je pouze výsada člověka.

Časovost v dějinách spásy – jak jsem již napsala, my lidé žijeme, a proto i uvažujeme, v časoprostoru. U Boha je to však jiné, On je stvořitelem času i hmoty, proto jimi nemůže být ohraničen. Nedokážeme tuto skutečnost zcela rozumem pojmout, proto to pro nás zůstává tajemstvím. Ale (zcela nedokonale) to můžeme popsat tak, že, zatímco my dějiny spásy chápeme lineárně – od x tisíc let před Kristem až po současnost, u Boha je ustavičné teď a tady. A protože tomu je takto, bylo by chybou uvažovat nad tím, že lidé od prvotního hříchu po příchod Ježíše Krista měli smůlu, teprve až lidi po Ježíšově smrti mohli znovu navázat s Bohem vztah. Skutečnost, že skrze Ježíše Krista nepřišla záchrana pouze pro lidi od onoho historického okamžiku, ale skutečně pro všechny od „Adama“, je např. krásně znázorněná na jedné ikoně – Kristus sestupuje do pekel (resp. do předpeklí) a vytahuje zástupy lidí z minulosti – zastoupené Adamem a Evou.

Vztah Boha a člověka před Kristovou smrtí - ze Starého zákona známe mnoho příběhů o tom, že Bůh navázal vztah s jednotlivci i celým izraelským národem, který si vyvolil. Celá Bible je vlastně zjevením Boha, který touží po vztahu s člověkem, nezanevřel na něj ani po jeho pádu, ale dal hned příslib záchrany. Prostřednictvím Izraelitů pak po celou tu dobu lidstvo připravoval pro příchod Spasitele, který tento Boží plán spásy svou smrtí a vzkříšením dovršil. Skrze Kristovu smrt a zmrtvýchvstání se každému člověku jednou pro vždy otevřela možnost, aby se rozhodl přijmout Krista za svého Spasitele, a vstoupil tak do obnoveného vztahu mezi člověkem a Bohem.

Snad se mi nějak srozumitelně (ačkoli jen velmi stručně, a tím i dost nedokonale) podařilo ukázat přibližný směr, kterým se církev v této oblasti ubírá. Pro prohloubení témat, která předkládáte, můžu doporučit knihu Vladimíra Boublíka "Teologická antropologie" (KNA, 2001) nebo kapitolu z knihy C.V. Pospíšila "Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel": Univerzální spasitelství Ježíše Krista a prehistoričtí lidé či hominidé (KNA, 2010). Také si můžete projít otázky a odpovědi k tématu evoluce vs. stvoření světa na našem webu vira.cz. Samozřejmě tam, kde církev témata rozpracovává pouze hypoteticky a nemá jasné oficiální stanovisko, je možné mít vlastní názor… a můžeme se těšit, že se na věčnosti dovíme, jak to tenkrát vše bylo:)

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Věda x víra, evoluce