Dokument o pluralitě náboženství. Jsou jiná náboženství Bohem chtěná?

Vážení,

rád bych položil dotaz týkající dokumentu, který v r. 2019 podepsali papež František a imám Al-Tayyeb. Dokument mimo jiné obsahuje tento text: "The pluralism and the diversity of religions, colour, sex, race and language are willed by God in His wisdom, through which He created human beings."
Jak je to s tou pluralitou náboženství? Je Bohem opravdu chtěná? Četl jsem různá stanoviska různých teologů a biskupů. Některá stanoviska s výše uvedeným souhlasila, některá nikoliv. Mě osobně přišla logičtější ta nesouhlasná stanoviska (např. od pomocného biskupa Astany Schneidera, či papeže Pia XI. (Mortalium Animos)). Přijde mi, že Pán Ježíš se přece modlil za to, abychom byli jednotní a ne za to, ať si jeden věří tomu a druhý zas tomu. Jeden teolog, který výše uvedený text obhajoval, tvrdil, že se text netýká falešných náboženství. Je islám náboženství pravé nebo falešné, je Mohamed prorok pravý nebo falešný (přijdou mnozí a svedou mnohé)? V jakém smyslu mohou být jiná náboženství Bohem chtěná? Když o tom ještě teď tak přemýšlím, tak apoštolové taky pohanům neříkali, to je v pohodě, vaše cesta je taky správná, vaše náboženství je Bohem chtěné, jen pokračujte. Naopak vyzývali lidi, ať se od pohanského náboženství drží dál. Jak to tedy je? Já mám bohužel poslední dobou pocit, že by se mi čím dál víc hodil „doublethink“ z Orwellova románu 1984.

Děkuji za odpověď
 

Dobrý den,

děkujeme Vám za velmi zajímavý dotaz a téma.

Dokument, o kterém hovoříte, patří svým poselstvím mezi iniciativy současného papeže, které mají skutečně historický význam. Jde o zásadní výzvu autorit dvou největších náboženství adresovanou světovým vůdcům a osobám odpovědným za globální rozhodování, aby zastavily krveprolití ve válkách a postavily se proti úpadku kultury i přírodního prostředí. Volají po správném využívání prostředků techniky a vědy ve prospěch člověka a jeho duchovního poslání. Varují před probíhajícími světovými válečnými konflikty („third world war being fought piecemeal“) a před různými formami extremismu, náboženského i nacionalistického, které k nim přispívají. Zároveň v textu upozorňují na ohrožení rodiny a sociální spravedlnosti a ve jménu lidské důstojnosti, vyplývající z víry v jednoho Boha a Stvořitele, odsuzují terorismus, genocidy, obchod s lidmi, potraty a eutanazii.

Posláním dokumentu tedy není srovnávat hodnotu jednotlivých náboženství. Nejde o věroučnou deklaraci, ale o dokument apelující, kromě výše uvedených společenských výzev, na respekt k právům jedince, včetně práva na náboženskou víru. V této souvislosti dokument odmítá, aby bylo komukoliv vnucováno, v co má věřit. Zdůrazňuje důstojnost různých náboženství a jejich svobodu, stejně jako pohlaví, rasy, jazyka apod. Historičnost dokumentu tví i v tom, že je kontrasignován tak vysokou autoritou islámu a činí tak důležitý krok ve smíření a dialogu dvou náboženství, jejichž vztah byl v minulosti zatížen mnoha konflikty. V neposlední řadě je významný i fakt, že takto vysoká autorita islámu podpořila dokument postavený na západním a křesťanském chápání lidských práv a explicitně odmítá zneužití náboženství k násilí a partikulárním zájmům.

Text dokumentu, včetně zmíněné pasáže o „pluralism and diversity of religions“, je třeba vidět a interpretovat ve světle dokumentů II. vatikánského koncilu, zejména pak deklarace Nostra Aetate. Přímo navazuje na její 3. část pojednávající o vztahu k islámu a na 5. část hovořící o svobodě víry. Pro jeho interpretaci proto nelze použít encykliku Mortalium animos, neboť obsah obou dokumentů se týká jiných záležitostí. Kromě toho jsou dokumenty II. vatikánského koncilu aktuálnější a závaznější, než zmíněná encyklika.

Církevní dokumenty zpravidla nepoužívají kategorii „falešná náboženství“. Spíše mluví o náboženstvích přirozených a zjevených a o pravdě částečně a plné. V tomto kontextu je možné chápat tvrzení, že ostatní náboženství jsou Bohem chtěná, nakolik totiž vyjadřují touhu hledajících lidí po Něm. Vždyť Kristus a Boží sebezjevení, které je obsahem křesťanské zvěsti, je do určité míry Boží odpovědí na odvěké hledání člověka, které je právě vyjádřeno existencí tolika náboženství ve světě. V nich je patrná touha lidí po Bohu, stejně jako odkazy na univerzální Pravdu, jak je zmíněno ve druhé části deklarace Nostra Aetate: „Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“

Ještě krátkou poznámku k některým nesouhlasným pohledům v katolickém prostředí na adresu tohoto dokumentu:
Občas se stane, že nějaká věta sama o sobě vyzní příliš radikálně, když je vyňata z kontextu a hlavního smyslu textu. V případě papeže Františka se to již několikrát stalo, protože používá poměrně silné obraty. Nicméně, není to poprvé, kdy někdo vyjme některé jeho tvrzení z kontextu nějakého poselství či dokumentu, aby pak papeže mohl zpochybnit. Řada Františkových oponentů (či dokonce nepřátel) v církvi se toho dopouští poměrně často. Patří mezi ně bohužel i zmíněný tradicionalistický biskup Athanasius Schneider, který mimo jiné zpochybňuje i II. vatikánský koncil. Často hledají, kde by papeže Františka chytili za slovo (Lk 11,54) a snaží se najít něco, co mohou použít proti němu i za cenu vyjmutí z kontextu či zamýšleného smyslu. Přitom přehlíží hluboký význam daného poselství, který je v případě tohoto dokumentu skutečně historický. Neptají se po skutečném smyslu daného dokumentu, ale instrumentalizují si ho pro svůj cíl, kterým je kritika hlavy církve za každou cenu.

To je samozřejmě škoda. Nicméně opravdu důležité věci se většinou nerodí bez protivenství…

S přáním Božího pokoje.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Náboženství různá