Dobro a zlo

Proč je tak náročné a těžké konat dobro? A proč zlo tak snadné?

Snažím se ve svém životě konat nezištně dobro,  jak pracovně, tak ve svém volnu. Přesto je můj život od narození samé peklo. Provází mě neustále smůla a nezdary. Zažila jsem okrádání, podvody, zradu, týrání, nenávist. Nic z toho jsem nemohla ovlivnit a nebylo to mou vinnou.

Nemám už sílu žít ani konat dobro, protože dobro z mé strany je vždy krutě potrestáno. Přemýšlím, zda není lepší být zlý...  Ta cesta se vyloženě nabízí a je snadná. Vidím kolem sebe lidi, zlé, vypočítavé, kteří vedou bezstarostný, bohatý a veselý život,užívají si plnými doušky. A  já? 

Skončila jsem zatížena hypotékou,  dluhy,  mám 2 zaměstnání, 8 let jsem bez dovolené, neskutečně nešťastná a unavená z věčného boje. Rodiče mi říkali, že jsem se neměla narodit. Co když tady pro mě není plán? Co když tak trpím, protože tu nemám být?

Chodím už rok na terapii, ale bez efektu. Myslím, že potřebuji hledat odpovědi jinde...

Děkuji velice za případnou odpověď.

-redakčně upraveno-

Moc Vás zdravím a oceňuji, že jste našla odvahu podělit se o Vaši nelehkou situaci.
Ve své zkušenosti sdílíte, že jste doprovázena terapeutem a v tom Vás chci podpořit. Je to nástroj, který je v těžkých chvílích života klíčový. Ale jak sama píšete, často nestačí. Nestačí proto, že to, co odlišuje člověka od všeho ostatního v kosmu, je právě duchovní rozměr – tedy vše to, co souvisí s hledáním a prožíváním smyslu života.

Zastavit a podívat se do našeho cestovního zavazadla

Už jen samotné rozhodnutí se “žít život” může být velkým povoláním, posláním pro každého člověka. Nikdo z nás se totiž nenarodil z vlastní vůle, život nám byl darován. A jak říká nemálo myslitelů, máme dva životy – jeden když se narodíme a druhý, když si uvědomíme, že život máme jen jeden. Druhý život dostáváme, ve chvíli, kdy se rozhodneme proto žít náš život . A tato chvíle může to být opravdovým “znovuzrozením“. V takové chvíli se můžeme na chvilku zastavit a podívat se do našeho cestovního zavazadla. Můžeme si udělat inventář e objevit perly, které jsou možná zapadlé někde na dně zavazadla, skryté v postranních kapsách…Vyjměme tyto perly a poklady, jimiž je život každého z nás protkán. Dejme je na viditelné místo a každý den si je připomínejme. A kolem nich začněme odvíjet náš nový život. Mnozí psychoterapeuti tvrdí, že spolehlivá cesta za hezkým životem je nepřemýšlet nad tím, jak být šťastný, ale za co být vděčný.

Známý psychiatr Radkin Honzák, říká, že ze života se potřebujeme učit vyzobávat rozinky…. to nejlepší. Užít si to a vychutnat. A zkoušejme to den po dni. To, jak procházíme životem, může byt determinováno nejen prožitými bolestmi, ale právě těmito poklady, na které jsme zapomněli.

Věřící i nevěřící, všechny nás během života doprovází hledání smyslu

Najít odpověď na smysl našeho bytí lze jen tím, že překročíme sami sebe, odpověď na smysl našeho života nejsme my sami, není to člověk sám... A v tomto jsme si všichni lidé rovni, hledáme smysl našeho bytí, konání, smysl bolesti, utrpení...

Někdy slyšíme rozdělování lidstva na věřící a nevěřící. Tyto kategorie jsou ale velmi relativní. Jsme všichni hledající, často tápající a tázající se po smyslu našeho bytí. Tušíme že existuje něco, co nás přesahuje, jindy zase pochybujeme o existenci Boha. A v tomto smyslu je-li víra „věřícího“ člověka živá, pak prochází jako všechny oblasti života i krizemi a zkouškami, je vystavena chvílím Božího mlčení, tápání a pochybování. A je-li "nevěřící" poctivý, i on musí občas zapochybovat o své nevíře. Tedy nás všechny během života doprovází hledání smyslu. Víra je vlastně ustavičné hledání smyslu, hledání Boha, je to “být stále na cestě”.

“Proč konat dobro?”

Svatý Augustin říkal: “Modlit se, to znamená zavřít oči a uvědomit si, že Bůh teď tvoří svět.”
Zkusme si představit, jaký svět bychom chtěli mít a konejme tak. Bůh nás potřebuje, potřebuje každého z nás. To, co může udělat každý z nás na našem místě, nikdo jiný za nás udělat nemůže. Bojovat proti zlu zlem nepřináší užitek ani radost nikomu, zkusme bojovat proti zlu konáním dobra. Pokud dobro roste, umenšuje se prostor pro zlo.

Kdysi se Ježíše ptali: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí… Miluj svého bližního jako sám sebe.....“ (Lk 19,18).
Velkou novinkou Ježíše je „druhé přikázání“: Miluj svého bližního jako sám sebe." Často zapomínáme, že v tomto přikázání lásky je i to “milovat sám sebe”. Uniká ním to a mnohdy ani vlastně nevíme, jak na to.

Ježíš nás zve k lásce, ne ke zlu, zahrňme do této lásky nejenom naše bližní, ale i sebe sami. Milovat znamená milovat a respektovat život – ve mně, v bližním, v přírodě. I já jsem jedním z těch “bližních“, s kterým mám přes den „co do činění”. Věnujme sobě stejnou pozornost, jako to děláme s nejlepším přítelem, přítelkyní, jak jste to dělala (jak píšete) ke svým bližním. Zahrňte do této lásky i na sebe.

Přeji Vám ať se Vám to daří...držím Vám palce.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt