Co když nejsem pro klášter dost dobrá?

Dobrý den,

již mnoho let, asi od 15 let cítím, že mě Bůh volá do kláštera.  Poslední dobou pocit vstupu mi zesílil tolik, že jsem si tím jistá. Zároveň mám pocit, spíše mě napadá myšlenka, „co když nejsem pro klášter dobrá", protože nemám co nabídnout, nejsem chytrá, dostatečně vzdělaná, nemám žádný talent, nemohla bych pracovat někde jako učitalka, zdravotní sestra atp. Zároveň jsem pracovitá,bez dluhů, dětí, partnera. Chtěla bych poprosit o odpověď na pár dotazů.
1) Jaké musím mít vzdělání na vstup do kláštera ?
2) Jak bych případně mohla v klášteře pomáhat?  (Je možné se věnovat úklidu, kuchyni, zahradě, nebo např. jako sanitář v nemocnici?)
3) Jaké jsou důvody pro odmítnutí ?

Děkuji, krásný zbytek dne.

Dobrý den,

Je krásné, že cítíte povolání a že jste se rozhodla udělat skrze svůj dotaz další krok na cestě dál.
K Vaší první otázce: nemít vzdělání není nikdy překážkou duchovní cesty. Pán Ježíš řekl: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. (Mt 11, 25) Bylo mnoho těch, kteří měli velmi malé vzdělání, a ve svém životě dosáhli velké svatosti. Za všechny mohu uvést příklad Leonie Martinové. Jde o sestru svaté Terezie z Lisieux. Leonie od útlého dětství až do stáří projevovala jen velmi málo přirozených darů. Svůj život prožila v klášteře visitantek a dokázala spolupracovat s Boží milostí tak výjimečně, že je nyní v procesu beatifikace. Říkává se, že přestože se právě o ní se v celé kauze svatořečení Terezičky mluvilo snad nejméně, právě ona nejvíce z celé rodiny Martinových dokázala naplňovat poselství své ´malé´ sestry Terezie. Můžeme říci, že někdy je dokonce určitá jednoduchost a prostota v duchovním životě výhodou.

Ke druhé otázce: V každém klášteře je třeba každé práce, nedělejte si s tím hlavu. Mnoho prací je velmi jednoduchých, jistě byste byla pomocí. Všechny práce, o kterých píšete, jsou v různých klášterech potřebné. Nezapomeňte, že Pán sám připraví Vaše místo tak, aby pro vás bylo dobré.

Ve třetím dotazu se ptáte na důvody pro odmítnutí. Jedinou právně vyjádřenou překážkou života v klášteře je manželský slib. Ostatní důvody bývají osobní. Například k odchodu by vedla skutečnost, že někdo není schopen žít normálním řeholním životem, není schopen žít ve společenství. Nejčastěji je důvodem odchodu z kláštera vnitřní osobní cesta, která není v souladu s životem v klášteře. Jakési vnitřní nesouznění člověka. Někdy se stane, že je třeba zkusit i druhou komunitu, aby člověk našel to, co hledá. Samozřejmě není dobře stát se jakýmsi duchovním poutníkem po klášterech. Jistě mne chápete. Znovu bych ale nejraději řekla, abyste se takovými věcmi v tuto chvíli nezaobírala a spolehla se v důvěře, že Pán vede Vaše kroky.

Vstup do nějakého řeholního společenství je vždycky smlouvou dvou stran. Na jedné straně je řeholní komunita a na druhé straně Vy. Jde o společné kráčení a postup kupředu s pohledem upřeným na Pána Ježíše. Společně se rozlišuje, co je vhodné jako další krok.

Z Vašich slov je cítit, že máte za sebou poctivou osobní cestu s Pánem, slyšela jste jeho volání, které chcete následovat a to je základ. Součástí povolání jsou také často bratři a sestry - druzí lidé. Bůh povolává ve společenství. Jaká je Vaše cesta? Máte zkušenosti s nějakým společenstvím, nějakou obyčejnou skupinu věřících?

Ke splnění Vaší touhy by bylo dobré nějak konkrétně začít. Máte osobní kontakt s nějakou kongregací nebo klášterem?  Jestli jste ještě nikoho neoslovila, je dobře si uvědomit, jestli je pro Vás například více přitažlivé pracovat s dětmi nebo s dospělými či se starými lidmi, s nemocnými nebo se zdravými…? Bůh nás volá často tam, kde nám dává dary a každá kongregace má specifický úkol.

Píšete, že cítíte povolání už řadu let. Člověka volá k takovému životu Bůh. A k Vám mluví! To je důležité. Ptejte se ho, na které konkrétní místo Vás volá. Navštěvujte kostely, čtěte vývěsky, domluvte si setkání s nějakými sestrami, odjeďte k nim na víkend. A nebojte se, Pán Bůh si Vás povede, budete-li mu naslouchat a plně důvěřovat.

Možná již máte nějakého duchovního doprovázejícího. Pokud ne, svěřte se nějakému knězi nebo sestře. Nezůstávejte v těchto otázkách sama. Oni Vám pomohou na osobní cestě i v konkrétních věcech.
 

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle