Co je to modloslužba?

Ahoj,
někde jsem četla, že modloslužba je, když se někdo modlí k sochám, obrazům, křížům atd. Někdo jiný ale zas varuje, že modloslužba může být dnešní době všechno. Moc to nechápu. Nechápu, co ostatní myslí tím, že modloslužba je něco, čemu se věnujeme víc než Bohu. Vždyť každý má nějaké starosti. Lidé chodí do práce a jsou tam dlouho a když přijdou domů, mají povinnosti postarat se o děti atd. Jak tedy mají dát ten stejný čas i Bohu?

Když přijdu ze školy, měla bych se věnovat Bohu víc než čemukoli jinému? Myslíte, že je špatně, když si jdu po škole radši kreslit nebo si povídám s přáteli a s rodinou?  Bibli nedokážu číst moc dlouho. Znamená to, že radši sloužím něčemu jinému?  Děkuji za odpověď.

Milá ...
díky, že se ptáš. Musí být náročné učit se „být křesťanka“ bez opory rodiny a je fajn, že dnes existuje tahle možnost se doptat a žes ji objevila. :)
Neboj se, není to tak, že by byl určený „čas pro Boha“ a „čas pro ostatní“ a ten první měl být každý den větší než ten druhý. To by nezvládali ani řeholníci. Je dobré mít i jindy než v neděli vyhrazený čas „jen pro Boha“, ale jak bude dlouhý a jak bude vypadat, to záleží na každém. Někdo čte Bibli,  někdo se modlí vlastními slovy, někdo jen mlčky klečí, ale někdo se také jde projít nebo třeba žehlí - a přitom si povídá s Bohem, naslouchá nebo děkuje za to, co hezkého prožil. Ideálem je všechno, co děláme, dělat s Bohem, a denní program na čas pro Boha a pro ostatní vůbec nerozdělovat. To je ovšem úkol na celý život a začít je třeba po maličkých krůčcích.

Především to totiž není tak, že by si Bůh vedl záznamy, kolik času mu věnujeme, a podle toho nás hodnotil. Ten čas „pro Boha“ je především časem pro nás, my z něj čerpáme, nám přináší radost. Víc, než že bychom zraňovali Boha, když na něj zapomínáme, ubližujeme sami sobě. Někdy jsou sice v životě okamžiky, kdy zrovna tolik radosti necítíme, a pak je dobré nepřestat, ale v zásadě by měl být čas s Bohem něco, na co se těšíme.

Takže se neboj, že by se Bůh zlobil, když si jdeš po vyučování kreslit. Můžeš svou radost z kreslení sdílet s Bohem. Nemyslím si ale, že bys musela cítit hrozné výčitky svědomí, když si na něj někdy nevzpomeneš. Z toho, co o něm víme, se zdá, že má pro lidi dost pochopení – nabízí, ale nechává nám svobodu, co a kdy si z jeho ruky vezmeme. :)

Modloslužba není to, že si nevyhradíme čas pro Boha, ale stavění něčeho na místo Boží. Samozřejmě je správné se učit a starat o rodinu a chodit na výlety a na koncerty a kreslit si a občas i vypnout u televize. To všechno jde dělat v souladu s tím, co po nás chce Bůh. Nebrání nám to být laskaví a vstřícní k druhým, milovat Boha a ostatní lidi a sama sebe.

Problém nastane, když náš život začne řídit něco jiného, než tahle trojjediná láska. Třeba se začneme při učení soustředit na kariéru, které chceme dosáhnout. Už se neučíme pro radost z poznání, ale proto, abychom dobře udělali zkoušky a vědělo se to o nás a měli jsme šanci na dobré místo. Už nemůžeme mít radost z úspěchu spolužáka, protože myslíme na to, že by mohl být lepší než my a v budoucnu nám třeba nějaké pracovní místo vzít. Když se nám modlou stane vztah, přestaneme vidět souvislosti s dalšími vztahy, ubližujeme svým blízkým, jen abychom (navíc většinou jen zdánlivě) prospěli tomu jednomu člověku, nedíváme se napravo ani nalevo, opouštíme hodnoty, na kterých nám záleželo, jen abychom „budovali vztah“. Když nám pak vztah nevyjde, nezůstane nám vůbec nic. Nebo dokonce někdo usoudí, že pro Boha je nutné trpět, a jeho modlou se stane utrpení. Už s Bohem doopravdy nemluví, a hodnotí velikost své víry jen podle své bolesti. V horším případě se k tomu snaží přimět i ostatní.

A v tomhle je právě skvělé zvyknout si být s Bohem pořád, nejen v určitý čas. Když mu své záležitosti předkládáme průběžně, tak, jak je prožíváme, tak nám většinou včas dojde, když je něco nezdravého, drhne to, negativně to ovlivňuje ostatní části našeho života.

Existuje stále i ta primitivní modloslužba, byť asi zápalné oběti sochám už v našich zemích nikdo nepřináší. Někdo má pocit, že modlitba „je platnější“ v nějakém konkrétním kostele nebo u konkrétního obrazu, nebo když tahá po kapsách talismany a myslí si, že mu pomáhají, ale tahle verze má tu výhodu, že se snadno odhalí a většinou škodí jen dotyčnému, pro ostatní je to leda úsměvné.

Mnohem nebezpečnější jsou ty formy modloslužby, které ohýbají náš pohled na svět, naše hodnoty. Kdy měřítkem našeho jednání není být společně šťastní před tváří Boží, ale něco, co by mělo být jen jednou ze složek našeho života – ať už je to úspěch, bolest, zábava, vztah nebo něco jiného.

Přeju Ti, ať je Tvá cesta za objevováním křesťanského života krásná a plná radosti. Neostýchej se ptát, klidně více lidí na stejnou věc. Když Ti něco nejde, zkus to překonat, ale neklopýtni na tom – i v křesťanském životě jde něco odložit a zkusit to později. Nabídka je opravdu široká a nikdo nezvládne do svého života začlenit všechno – někdo víc studuje a někdo dobrovolničí a někdo zpívá v kostele. Důležité je, co prospívá Tvému vztahu s Bohem (a s lidmi a se sebou samou). Křesťanský život je radostný život, život ve svobodě.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Hudba, škola, krize víry,...