Co bude s člověkem po smrti?

Dobrý den,
je mi 26 let, o křesťanství jsem se začal zajímat před pár lety a potřeboval bych si něco ujasnit. Jde o otázku, co se vlastně s člověkem stane po smrti?

Četl jsem pár výkladů, podle kterých člověk, který je nepokřtěný a je nevěřící, přijde automaticky rovnou do pekla, podle jiných zase nemusí, někdo tvrdí, že do pekla se přijde za hříchy (a do tohoto pojmu mi přijde, že se vejde úplně cokoliv, včetně toho, že člověk neudělá vůbec nic), jiný zase tvrdí, že stačí uvěřit v Ježíše a člověk bude spasen automaticky, bez ohledu na to, co na světě natropil.

Slyšel jsem tvrzení, že mzda za hříchy je smrt (tzn. konec, zánik těla i duše), jinde jsem zase slyšel tvrzení o pekle s ohněm, bandou zrůd, nekonečnym utrpením atd. (což už mi zase přijde jako středověký velice účinný strašák na lidi), tudíž bych se potřeboval zeptat, co si z toho vlastně člověk má vybrat. Protože podle některých tvrzení by byl konec v pekle plném zrůd a ohně atd., vlastně zaručený, protože žití podle všech těch zásad, aby tam člověk neskončil, v dnešní době jednoduše není možné, leda, že by se člověk odstěhoval někam na pustý ostrov a tam meditoval, no a vlastně i tak by měl docela dobrou šanci, že tam stejně skončí. Zajímal by mě váš pohled na tuto tématiku.

Děkuji za odpověď.

Milý...
Ačkoli tzv. citáty slavných nemám moc rád, dovolil bych si přesto citovat jeden výstižný. Tuším, že je od Marka Twaina: „Moudrost se pozná podle schopnosti klást otázky.“ Chtěl jsem ti totiž poděkovat, že se o svou víru zajímáš, že hledáš odpovědi.

Doporučil bych ti četbu a meditaci Katechismu katolické církve, ve kterém nalezneš pregnantní odpovědi.
Ale když dovolíš, pokusil bych se svým jazykem rozdělit se s tebou o své mínění týkající se zemřelých.

Prvním předpokladem mé úvahy je skutečnost, že Bůh stvořil všechny lidi proto, aby žili, aby žili v plnosti a aby žili navěky.

Druhým předpokladem je skutečnost svobody. Nejsme v Božích rukou loutky, ale svobodní partneři, kteří se svým Tvůrcem mohou uzavřít smlouvu.

Třetím předpokladem je nekonečná láska, kterou Bůh miluje naši konečnost a chce ji dovést až ke sjednocení se svou nekonečností. Odtud pramení i jeho milosrdenství.

Zemřu – i ty zemřeš. Co se tedy s námi bude dít? Věříme, že smrt je branou do stavu bez času a bez prostoru.
Ihned staneme před Boží tváří. Uvidíme Boha takového, jaký je. Jeho tvář bude nádherná, přitahující jako nejsilnější magnet, zároveň však v jeho očích uvidíme sebe sama. Uvidíme se takoví, jací jsme. Poznáme, že nejsme hodni být v přítomnosti tak překrásné tváře. Stačí si přečíst úryvek o posledním soudu Mt 25, 31-46. I ti, kteří byli spravedliví, se budou ptát krále: „Kde jsme tě viděli?“ A jako apoštol Petr zvoláme: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný“ (Lk 5, 8).

A to je onen rozhodující okamžik soudu. Bůh k nám promluví: „A i přes to všechno bys chtěl?“ A nyní se ukáže, jak jsme se na tento rozhodující okamžik celý život disponovali, jak jsme v sobě pěstovali schopnost přijímat milost, jak jsme se na Boha těšili a připravovali na setkání s ním, a nakonec rovněž se ukáže, jak jsme smířeni s druhými, kteří nás budou u Boha čekat.

Protože však Bůh ve své vševědoucnosti ví, že jsou lidé, kteří by mohli v tu chvíli odpovědět „Ne“, rozhodl se ve své dobrotě dát jim ještě šanci. Dává jim čas zkoumat svůj život, přehodnotit své hodnoty, najít alespoň stopu lásky. Tomuto času říkáme očistec. Proto se modlíme za duše v očistci, za ty, kteří přehodnocují svůj život a připravují se na setkání s Boží tváří.

Do pekla se dostane ten, kdo tam chce. Do nebe se dostane ten, kdo tam s milostí Boží chce. Stojí za přečtení kniha od C. S. Lewise Velký rozvod nebe a pekla (http://www.artforum.sk/catalog/lewis-c--s-:velky-rozvod/?mod=catalog§ion=4&detail=4881)

Někde jsem poslední dobou četl, že můžeme říci, kde církev je, ale těžko víme, kde není. Proto bych byl opatrný v soudech o spáse lidí, kteří Krista neměli šanci poznat, nebo jsme jim jeho obraz pokřivili špatným příkladem a špatným svědectvím. Mluví o tom dokument II. vatikánského koncilu Lumen gentium:

"Věčné spásy mohou totiž dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí. Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti, o dobrý život." (15-16, ale stojí za to přečíst si dokument celý, třeba zde:
http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19641121_lumen-gentium_cs.html)

Přeji ti hezký den a radost ze života. Bůh (ať) ti žehná.

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Hledání Boha, víry, Konec světa, vizionáři, Eschatologie