Chci se modlit, ale nevím, jak

Zdravím, nevím jak začít...tak se trošku představím. Je mi patnáct a vyrůstala jsem ve věřící rodině a chodím pravidelně do kostela. Poslední rok jsem začala toužit po opravdové víře. Toužím mít vztah s Bohem a už se půl roku snažím ten vztah navázat. Modlím se k Bohu, aby mi pomohl, protože vím, že bez něho nic nezmůžu. Snažím se mu naslouchat. Modlím se k Bohu velmi často a pravidelně samozřejmě mu taky nechávám prostor, aby ke mně promlouval, zvu ho do svého života, ale poslední dobou jakoby mi došla slova. Na srdci toho mám tolik, co bych Bohu řekla, ale když dojde na modlitbu, jsem jako vygumovaná a nevím, jak se modlit, co říkat, jsem nesoustředěná, nedokážu ho vnímat ani okolí a mysl mám plnou myšlenek a starostí, nedokážu se zklidnit. A tak je pro mě těžké ten vztah navázat. Poradíte mi? Nevím, co mám dělat. Předem moc děkuji za odpověď

Milá ...,
je skvělé, že se nespokojuješ s tím, že chodíš do kostela a občas se modlíš. Většina „věřících“ si s tím celý život vystačí, ale Ty jsi pochopila, že je potřeba něco víc: navázat osobní vztah s Bohem, odevzdat se mu, dát mu ve svém životě první místo. Tahle touha nepochází z Tebe, je to Jeho zvláštní milost, a zdaleka se to neděje každému křesťanovi. Takže si buď jistá, že to On Tě volá, přitahuje Tě, a samozřejmě chce také Tvoji touhu naplnit – jinak by ji nedával.

Ale Ty nevíš, co a jak máš vlastně dělat, abys na tohle volání správně odpověděla. To se s Pánem Bohem stává poměrně často – volá nás, ale protože nás nekonečně přesahuje, trvá někdy dost dlouho, než pochopíme a přijmeme, co po nás vlastně chce. Někdy jsou to roky a desetiletí v nejistotě, v tápání a v temnotách. Jediné, co je zárukou „úspěchu“, je věrnost. Věrnost v modlitbě (nebo v pokusech o ni), v hledání jeho vůle, v četbě Písma, v přijímání svátostí. Ale neboj, zničehonic se rozjasní, jako by Pán Bůh na chvíli v té tmě rozsvítil, jako by se otevřelo okno a Tys vyhlédla ven do krásné zahrady. Tyhle okamžiky stojí za všechnu tu námahu a vytrvalost. Pak se nejspíš zase zatáhne. A tak pořád dokola. Přinejmenším v době dospívání a mládí to takhle bude – skoro určitě. Neznepokojuj se tím a buď věrná. A když náhodou polevíš ve věrnosti, nezapomeň se zase s omluvou vrátit.

A teď ještě pár tipů, které by Ti mohly pomoct:

1) Duchovní vedení. Máš stálého (dobrého) zpovědníka nebo duchovního vůdce, který by Tě doprovázel? Je o ně dost nouze, ale rozhodně se po něm poohlídni. Nemusí to být zrovna nějaký sympaťák na první pohled, ani nemusí říkat to, co bys chtěla slyšet – spíš bys měla s pomocí Ducha svatého poznat, že skrze něj k tobě mluví Bůh, i když to jsou věci nečekané, nesnadné či dokonce nepříjemné. Ale pozor – neznamená to, že náročnost, přísnost a nepříjemnost jsou bezpečné poznávací znaky dobrého duchovního vedení. Celkově musíš mít dojem, že jsi skutečně vedena vpřed, že to dává smysl, že s tím souhlasíš a rozumíš tomu.

2) Modlitba založená na Písmu. Když se modlíme svými slovy, snadno se stane, že nám slova dojdou. Motáme se v myšlenkách pořád kolem sebe, a začne to být za chvíli dost nuda. Přitom Písmo, a obzvlášť evangelium, je plné Božích myšlenek o nás. Tam je potřeba hledat Boží odpovědi na naše otázky – často na to zapomínáme. (Úžasná je modlitba žalmů, umíš se modlit breviář? To je nejen modlitba celé církve, ke které se připojujeme, ale dokonce modlitba Božími slovy. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že je to „modlitba samotného Boha za nás“.)
Pomocí modlitby s Písmem můžeme vykročit z bludného kruhu našich nesoustředěných modliteb, nebo soustředěných jen na nás samotné, a vykročit směrem k Bohu. Zkus si číst evangelium tak, jako by Bůh stál před Tebou a mluvil na Tebe. Naslouchej a odpovídej mu. Čím víc se opíráme v modlitbě o Písmo, tím víc si osvojujeme „Boží myšlení“, tím líp rozeznáváme Boží vůli a samotná modlitba se stává snazší a samozřejmější.

3) Společenství. Máš kolem sebe věřící lidi, kteří Tě podrží, povzbudí, se kterými je Ti dobře v Boží přítomnosti? Pokud máš nějaké takové společenství, je to dobře, jen dej pozor, aby ses naopak nedala strhnout obecnou průměrností, vlažností, ale abys byla Ty ten motor, který inspiruje i ostatní. Ale pokud takové lidi kolem sebe nemáš, tak Ti těžko můžu radit, aby sis je sehnala, tak jednoduché to není... Jen to měj na paměti, že není dobře člověku samotnému, a snaž se třeba o prázdninách někam vyrazit na nějakou akcičku – na pouť, na duchovní obnovu, na JUMP, Entercamp, akci pro mladé pořádanou komunitou Chemin Neuf, seminář Otcovo srdce, přihlas se na mládežnickou přípravu na biřmování. Určitě něco najdeš na Internetu.

4) Četba. Důležité je pořád hledat inspiraci a duchovní podněty v knihách. Ale konkrétní doporučení Ti dát nemůžu, protože Tě neznám. To je vůbec potíž – radit v duchovních věcech můžeme jen tomu, koho dobře známe. Proto Ti doporučuji najít si duchovního vůdce. Moje rady jsou jen obecné a vůbec nevím, jestli se něco z toho pro Tebe hodí. Kdyžtak zase napiš.

Pán Bůh má z Tebe radost. Vyprošuji Ti vytrvalost a věrnost
 

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry, Hudba, škola, krize víry,...