Boží trest. Trestající vs. milosrdný Bůh

Jsem už mnoho let praktikující věřící, ale mé poznání Boha se po letech hodně posunulo. Dřív jsem si myslela, že Bůh je i Bohem trestajícím - když člověk hřeší a nepřestává, dříve nebo později ho za to Bůh potrestá. Když ne teď na zemi, tak na věčnosti určitě ano.

Po letech jsem ale došla k poznání, že Bůh nikoho netrestá, protože on sám je bezpodmínečná nekonečná láska. Má s našimi pády víc pochopení a soucitu, než jsme si schopni představit. Je jako náš otec – tedy přesněji, on je náš skutečný Otec. Přesto všechno si uvědomuji, že i když nás Bůh nesmírně miluje a netrestá nás, ještě to neznamená, že by hříchy lidí schvaloval, relativizoval nebo že by mu byly hříchy lidí lhostejné, a že by hříchy pro pachatele neměly žádné bolestné následky. Uvědomila jsem si, že lidé se svými hříchy trestají sami, že hříšné jednání má své následky, ale že to není Bůh, kdo by nás trestal nebo zavrhoval. Měla jsem i velkou radost z toho, že jsem k tomuto poznání došla. Pak jsem ale narazila.

Ve fatimském tajemství vizionářka Lucie zapsala slova Panny Marie, která zněla: „Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení od Boha, že se chystá ztrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hladomor a pronásledování Církve a Svatého otce.“ Zde Panna Maria jasně mluví o Bohu trestajícím. Sice v tom smyslu, že nás potrestá válkou (tu si lidé způsobují sami) a hladomorem, přesto ale slova o trestajícím Bohu vyslovila.

Stejně tak jsem narazila ve zjeveních Faustyny Kowalské. Pán Ježíš jí jednou řekl, že na potrestání má věčnost. Takže znovu další potvrzení z dalšího církví uznaného zjevení, že Bůh, Ježíš, trestá.

Popravdě řečeno, vůbec nevím, jak teď ve víře dál. Ve zjevení Panny Marie ve Fatimě jsem vždycky věřila, stejně tak ve zjevení Božího milosrdenství sestře Faustyně Kowalské. Je ale také pravda, že jsem tenkrát nad těmi slovy, která vyslovili vizionáři, příliš nepřemýšlela.

Nedokážu se vrátit k víře v trestajícího Boha (tato představa je tak strašně vzdálena tomu, co v nitru cítím a poznávám!), a proto právě zároveň nemohu dál věřit slovům vizionářky Faustyny Kowalské a Lucie z Fatimy - která prý slova Panny Marie zapsala přesně tak, jak byla vyřčena. Co si pak ale o těchto dvou církví potvrzených zjeveních myslet? Proč v nich vizionářky mluvily o trestajícím Bohu? Můžete mi třeba nějak poradit nebo se k tomu vyjádřit? Děkuji.

Dobrý den.
Myslím, že Vaše radost byla oprávněná. Bůh, v kterého my křesťané věříme a který se nám dal poznat, opravdu není Bohem trestajícím ve smyslu jakési pomsty nebo policejní moci.

Každé lidské jednání má své důsledky. Ty mohou být vnitřní i vnější a vyplývají z povahy jednání.
Na naše činy reaguje také naše okolí. V sociologii se hovoří o pozitivní nebo negativní sankci (odměně, či trestu). "Okolím" je v jistém smyslu také Bůh, stvořitel nebe i země. Kdo hřeší, vystavuje se negativní reakci Boha a Jeho světa - stvoření závislého na svobodné Boží vůli. Hříšník "naráží" na konkrétní, Bohem utvářenou skutečnost jako na něco negativního. Tento „náraz“ pojmenováváme důsledkem hříchu, chceme-li zdůraznit příčinnou souvislost v řádu stvoření. Můžeme ho také označit jako Boží trest, chceme-li zdůraznit, že stvoření je svobodným produktem Božím.

V katechismu se rozlišuje věčný a časný trest za hříchy. Slovo trest evokuje spíše vědomý zásah -potrestání, než jakousi automatickou následnost. Časnost a věčnost zdůrazňují dvě, v posledku pro člověka neoddělitelné, sféry: Boha (věčný) a stvořený svět (časný). Celá problematika nabývá na závažnosti, když se rozhodnutí člověka – obvykle dočasné - stává v okamžiku smrti definitivním - věčným.

Stručně řečeno: Skutečnost hříchu a jeho důsledků můžeme nahlížet z různých pozic. To vede k různému způsobu vyjadřování, který ale není nutné stavět do zásadního protikladu. Důsledky hříchu se projevují ve stvoření a Bůh trestá skrze stvoření. Nástroje trestu ve výše zmíněných zjeveních jsou Božím stvořením a zjevení lze číst jako varování podobné Ježíšovu: Když se neobrátíte, všichni zahynete (srv. Lk 13).

Na závěr mi dovolte připomenout, že soukromá zjevení jsou závazná pro jejich příjemce a církevní schválení znamená tolik, že se v nich nevyskytuje nic, co by odporovalo učení církve.

Kategorie otázky: Bůh