Ateismus a antiteismus

Vážená redakce,

reaguji na článek, na který jsem náhodně narazil a cítím potřebu se k němu vyjádřit, lépe řečeno k vašim argumentům, které považuji za mylné. Neočekávám, že mou reakci zveřejníte, neboť se vám nebude takříkajíc 'hodit do krámu'.
Zdá se, že si, podobně jako většina věřících lidí, pletete ateismus s nějakým antiteismem.

Ateismus samozřejmě není víra, ani víra svého druhu. Ateismus je prostě absence víry v domnělého boha. Ateistou se člověk nestává z nějakého přesvědčení, nebojuje proti víře nebo
proti bohu, to by právě byl nějaký ten anti-teista. Ateista nemá proč a proti čemu bojovat.

Ateistou je člověk ve své přirozenosti a 'stává' se jím až v momentě, kdy k němu přijde přesvědčený teista - 'bohovec' a zeptá se: a co ty? - No, já nic... - Aha, takže a-teista! - 'nebohovec'.

Skutečnost, že ateismus zastávají i jiné postoje, např. agnostický, na věci nic nemění, stejně jako fakt, že v důsledku teismu či ateismu člověk nějak myslí či jedná.

Obávám se, že slovo ateismus má pro mnoho lidí pejorativní nádech z důvodu, že se na tzv. vědecký ateismus odvolávali marxisté, ovšem na boha se odvolávali třeba nacisté.
Ateismus obecně nemá s těmito ideologickými hrátkami nic společného.

Důkazy má přinést ten, kdo přichází s nějakým tvrzením (např. že existuje bůh), nikoliv ten, kdo jeho tvrzení nevěří. Sama otázka je ovšem nesmyslná, neboť dle Bible je bůh nepoznatelný, takže chtít diskutovat s někým, kdo tvrdí, že existuje nepoznatelné, je minimálně zbytečné. (Logicky uvažující křesťan by měl být podle Bible vlastně částečně agnostik.) To je přesně to, co ateistu nezajímá, on je prostě mimo tuto otázku. Ptát se může až v momentě, kdy mu někdo začne tvrdit něco o nějakém domnělém bohu a v důsledku toho ho stavět do antagonistického vztahu vůči
své osobě nebo svému názoru.

Bylo by tedy dobře, kdyby si bojovníci Ducha vybírali ke svým hrátkám sobě rovné. Nechte, prosím, ateisty, klidně odpočívat v jejich domnělé nevědomosti a duchovní nezralosti.

Vážený pane,

děkujeme za Vaši reakci na Vámi zmiňovanou odpověď na dotaz Pověra o ateismu

Vytýkáte, že zaměňujeme "ateismus" s "antiteismem", a předkládáte svůj názor, že "ateismus" není víra, ale absence víry v domnělého boha. To není úplně od věci: koneckonců první křesťané byli v římské říši pronásledováni právě pro svůj "ateismus", totiž absenci víry v domnělé bohy, které vyznávala většinová společnost.

Pojem můžeme chápat jako pokus o systematizaci lidského postoje vůči tvrzení: "Bůh existuje." Tam, kde teista a deista (i mezi nimi by byl dále rozdíl) bude tvrdit, že pravdivostní hodnota tohoto tvrzení je kladná, ten, kdo pravdivost tomuto výroku upírá, je označen za "ateistu". Ten, kdo tvrdí, že pravdivostní hodnotu výroku nelze rozpoznat, je označován jako "agnostik". Ten, kdo se s otázkou dosud nesetkal a jeho názor k ní není dosud vytvořen, není pochopitelně ateistou v předchozím smyslu a mezi "ateisty" jej lze opravdu – jak uvádíte – zařadit pouze relativně ve vztahu k těm, kdo se domnívají, že výrok o boží existenci je pravdivý, na základě toho, že výroku nepřitakají (někdy se hovoří o "ateismu masovém", byť se jedná o pojem dosti nešikovný).

Nejde tedy o to, zda jeden či druhý člověk jsou "přirozeně" teisty, či ateisty: jde o rozdělení na základě toho, jak se k výše uvedenému výroku staví. Historické kontexty si můžeme tváří v tvář pravdivostní hodnotě uvedeného výroku opravdu odmyslet, v tomto smyslu sám nepovažuji označení za "ateistu" jako pejorativní. Faktem zůstává, že postoj k zmiňovanému výroku má vliv i na další postoje obecně filozofické či konkrétně etické.

V tomto smyslu lze říci, že pokud chce člověk zodpovědět danou otázku, pak musí mít nějaké racionální vysvětlení. Ten, kdo tvrdí, že Bůh existuje, musí uvést důvody, které ho k tomu vedou, stejně jako ten, kdo tvrdí, že Bůh neexistuje (Bohem zde označuji jedinou a nejvyšší bytost, která je nadřazena lidstvu a vesmíru a která je jejich příčinou). Ten, kdo tvrdí, že existenci Boha nelze dokázat, musí uvést, proč ji dokázat nelze (viz závěr zmiňovaného článku). Otázka se klade po existenci této bytosti, nikoli po jejích vlastnostech (v tomto smyslu křesťan není agnostikem, když tvrdí, že Bůh existuje, byť si je jist, že Boha a jeho vlastnosti nepoznává dokonale). Proto otázka není nesmyslná, zvláště ne jenom kvůli tomu, že bible tvrdí opak – otázka by měla smysl i v případě neexistence bible či podobné knihy.

Celý tento diskurs pak má význam v případě, že člověk uznává jako základní postulát, že je možné poznat pravdu a že je člověk poznání schopen. Jedině tak má smysl tázat se po jakékoli otázce – jinak by byl náš rozhovor zbytečný. Nelze-li poznat pravdu, pak je zbytečné se po pravdě tázat a podle této pravdy žít. Nicméně abych byl v tomto svém názorovém postoji konzistentní, musel bych prokázat, že se v něm nemýlím, což prokázat nelze.

Věřím, že toto upřesnění uvítáte, a dovoluji si popřát vše dobré,
(mat)

Kategorie otázky: Náboženství různá