Astrologie přijatelná pro křesťana?

Je astrologie přijatelná pro křesťana ?

Stručná odpověď zní: Ne. Chce-li být křesťan koherentní svému vyznání, neměl by přikládat víru astrologii a potažmo horoskopům, založeným na znameních zvěrokruhu.

Proroctví Izajáše o pádu Babylonu dokazuje, že stejně tak jako každé věštění a magie se Hospodinu příčí i určování osudu člověka z hvězd: „Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu...Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma...Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo.“ (Is 47, 12–13.15; srov. také výmluvný příběh v Dan 4).

Proti víře v astrologii se vyslovili velmi jasně někteří církevní otcové (Justin mučedník, Basil, Jan Zlatoústý, Augustin, Atanáš, Ambrož, Metoděj Olympský aj.). Nezapomeňme, že to byli vesměs i velcí vzdělanci své doby. Žili v prostředí, které astrologii přikládalo velkou váhu, a věděli toho o ní asi více než my. Přesto se od ní důrazně distancují, ukazujíce neslučitelnost astrologie s teologií a s křesťanskou antropologií. Podívejme se na několik jejich zásadních argumentů:

Nejzávažnější námitkou je, že víra v osud (fatalismus) je v rozporu s křesťanským pohledem na člověka. Podle křesťanství byl člověk stvořen Bohem, je povolán k tomu, aby se po celý život připodobňoval k jeho obrazu a stával se mu tak podobný v lásce. I když člověk nemůže ovlivnit všechny okolnosti svého života, je obdařen svobodnou vůlí a uprostřed všeho, co jej částečně určuje, se může rozhodovat pro dobro nebo pro zlo. Jeho velké i malé volby jej postupně utvářejí, tak jako zčásti ovlivňují a utvářejí i jeho okolí. Proto také člověk nese za svoje volby a skutky zodpovědnost (v Krédu vyznáváme, že bude souzen). Pokud by za jeho charakter i osudy byly zodpovědné hvězdy, popřeli bychom svobodnou vůli člověka a s ní velice zásadní rozměr lidství.

Svatý Augustin nazývá předpovídání osudu člověka podle dnu narození, „škodlivou a nakažlivou pověrou“. K tomu předkládá k úvaze jeden příklad z Bible, tolik rozdílné povahy a osudy dvojčat Esaua a Jákoba. Říká k tomu: jistěže se v narození o nějaký okamžik liší i dvojčata, a u hvězd to může znamenat nějaký posun v konstelacích. Ten posun je však pro astrology ze země neznatelný, tudíž jejich předpovědi nutně chybné. A pokud se někomu stane, že se mu předpověď vyplní, (podobně jako ve spiritismu) jde o vliv padlých andělů, démonů. Ti pak kteří zasahují do životů lidí, kteří se pověře otevřou, aby je utvrdili na cestě od důvěry v Prozřetelnost Boží k pověře. Proto Augustin vyzývá křesťany, aby ji důrazně odmítali a vyhýbali se jí jako všem způsobům věštění, jež jsou z hlediska křesťanské víry nevěrou a zahrávání si s klamem (De doctrina christiana, II, 21-23).

Otcové se shodují na tom, že víra v Krista jakožto Pána znamená absolutní novost, před níž musí ustoupit všechen fatalismus, magie a jiné pokusy pohanů, jak pochopit a ovládnout běh věcí. Sv. Ignác z Antiochie vyjadřuje tuto pravdu právě na příběhu mudrců z východu, kteří se nechali hvězdou dovést až ke kolébce Spasitele (Mt 2,2). Tradice Církve tuto příhodu nazvala Zjevením Páně, zdůrazňujíc skutečnost, že mudrci z východu se před dítětem betlémským poklonili a vzdali mu úctu náležící králi; jinými slovy, uznali jeho panství, jak píše sv. Ignác z Antiochie:

„Jak jej poznal svět? Hvězda zazářila na nebesích nad všechny hvězdy a její světlo bylo nevýslovné a všichni žasli nad její novostí a všechny ostatní hvězdy i slunce a měsíc této hvězdě ustoupily a ona rozlévala své světlo na všechno. A divili se, odkud ta novost, jim tak neobvyklá. Odtud se rozpadla všechna magie a zrušila pouta špatnosti. Nevědomost je rozptýlena, staré království zrušeno... (List Efesanům XIX, 2-3.)

(Pozn.: astrologií se míní hvězdopravectví, nebo-li určování osudu člověka z hvězd; neplést si s astronomií, která je vědeckou disciplínou, odvětvím fyziky.)





Znamení zvěrokruhu a křesťanství

Může porozumění cestám jednotlivých znamení zvěrokruhu přispět k porozumění sobě samému, svým silným i slabým stránkám?

Všimněme si, že současná psychologie vypracovala na základě důkladných výzkumů celou řadu typologií člověka, zahrnující mnohdy širokou škálu lidských povah, ale určování charakterových znaků člověka na základě konstelace hvězd při jeho narození nezastává žádná z uznaných škol.

Už svatý Basil se přímo vysmívá těm, „kdo se věnují tomuto imaginárnímu umění a těm, kdo jim naslouchají s otevřenou pusou, jakoby ti první skutečně mohli znát jejich osud.“ Jednotlivá souhvězdí a podle nich znamení zvěrokruhu byla přece pojmenována člověkem, a to na základě tvarové podobnosti s nějakým zvířetem, věcí apod. V Basilově době by např. člověk narozený ve znamení kozoroha měl být odvážný a panovačný tak jako dané zvíře, ale také štědrý, protože kozoroh nechá vypelichat svou vzácnou vlnu, v důvěře, že příroda jej obdaří novou. Kdo je narozen ve znamení vah, měl by být nestranný a spravedlivý, apod. Basilovi připadá směšné, že vliv hvězd by měl být odvozen od charakteristik pozemských zvířat a věcí a být jim podřízen, přičemž lidské charakteristiky člověka by měly zase záviset na hvězdách, kterým přece on sám dal jména: „Jestliže toto je směšné, je ještě o mnoho směšnější snažit se o to, aby podobné výklady vypadaly věrohodně, a odvolávat se na skutečnosti, které mezi sebou nemají sebemenší spojitost.“ (Hexameron 6, 5-7) Podle Basila jsou podobné sofismy přirovnatelné k pavučině, v níž snadno uvízne moucha nebo komár, zatímco silnější zvíře jí projde bez povšimnutí a potrhá chatrné tkanivo. Skutečně rozumný člověk se nenechá chytit do sítě tak chatrných úvah.

Ale necháme-li stranou argumentaci o věrohodnosti metody, můžeme si položit otázku, k čemu by křesťanovi mohlo sloužit, když si své charakteristiky pojmenuje a přijme je jako danosti? Znamená to, že nemá cenu usilovat o změnu k lepšímu, a když, tak pouze v rámci svých „daností“? Můžeme namítat, že nejde o determinaci, jde jen o to, aby každý svých charakteristik dobře využil. Ale k čemu, k jakému cíli? Ve skutečnosti víme, že astrologie byla vždycky ve službách materiálních hodnot člověka: jeho touhy po blahobytu, po zdraví, úspěchu v boji a v podnikání, zajištění se před nebezpečím. Horoskopy mají člověku napomoci vyhnout se chybným rozhodnutím (chybným ne ve smyslu morálním, ale materiálním!) a naopak, udělat ta, která vedou k úspěchu, štěstí v lásce apod.

Oproti tomu evangelium vede člověka k radikální změně perspektivy: tady na zemi nejde v první řadě o blahobyt, ale o zápas mezi dobrem a zlem. Peníze a lidský úspěch v něm mají jen relativní hodnotu, tedy jsou dobré jen nakolik, nakolik člověku pomáhají, aby rostl v lásce a šířil dobro. Ježíš člověku neslibuje, že se mu vyhne utrpení, Duch svatý nevede člověka nutně od úspěchu k úspěchu; přitom však slibuje úspěch hlubší a trvalejší, nespokojí-li se s náhražkami skutečného dobra a povýší-li Krista nad všechny jiné skutečnosti svého života.
 

Kategorie otázky: Magie, okultismus