26. 8. 2008, šape
Asertivita a křesťanství?
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Křesťanská etika, hřích
Dobrý den,
chtěl bych se tímto e-mailem na Vás obrátit s žádostí o radu, i když je mi jasné, že takto virtuálně není snadné najít vhodné řešení problému....
Jedná se mi o to, že se snažím žít podle Kristova vzoru, alespoň pokud se jedná o interakce s ostatními lidmi, tedy se snažím o altruistický přístup ke všem bytostem. Ne tedy, že by mi to vždy šlo, ale skutečně se "v rámci možností" o to snažím.
Nicméně se mi zdá, respektive jsem přesvědčen, že spousta lidí bere v nynejší době každou známku přívětivosti a ochoty vždy pomoc bližnímu jako nějakou známku slabosti, i když si myslím, že právě tyto vlastnosti jsou známkou určité duševní síly, odvahy a sebezapírání. No a jsem u jádra mého problému....:)))
Jedná se mi o to, zda-li je v souladu s učením Ježíše Krista mít shora uvedené ctnosti, ale přitom se chovat asertivně. Tedy zda-li je v pořádku prosazovat zdvořilou formou svoje požadavky a názory i za cenu toho, že s nimi ostatní nebudou souhlasit a třeba se i někteří egoističtí nafoukanci urazí.
Konkrétně nedávno jsem v zaměstnání slušně vyjádřil svůj názor, kdy jsem upozornil nadřízené, že jejich chování k mé osobě není zrovna dvakrát pěkné a oni to nějak nepobrali. Mám totiž dojem, že si moji nadřízení vysvětlují mé zdvořilé a altruistické chování, jako bych byl fackovací panák....a já ten dojem skutečně nemám..:)))))
A ještě bych se Vás chtěl zeptat, jaký je Váš názor na tzv. zlaté pravidlo, tedy doporučení nastavit i druhou tvář??? Může se křesťan bránit fyzickému útoku také fyzickým útokem, či například pomáhat někomu jinému útok odvrátit???
Děkuji moc za odpověď
Je třeba jednat s velkým pochopením, taktem a láskou, i když máme pravdu
Milý...
osobně tě neznám. Jak sám v úvodu píšeš, nebude tedy lehké ti odpovědět na tvé otázky. Fandím tvé snaze žít pro druhé. Kdo se snaží takto jednat, může často narazit na nepochopení a posměch. Stačí sledovat život Pána Ježíše. Ačkoli usiloval o dobro, našli se lidé, kteří ho odsoudili.
Myslím si, že máš pravdu. Pokud jednáme s čistým svědomím a láskou vůči druhým, nemusíme se bát nepochopení. Pravda se totiž ospravedlňuje vahou pravdy samé. Znovu však opakuji, že je třeba jednat s velkým pochopením, taktem a láskou. Pak i když máme pravdu, „jsme jen dunící kov“ (1 Kor 13).
Chtěl bych tě poopravit, co se zlatého pravidla týká. Zní: „Co chceš, aby druzí dělali tobě, dělej ty jim.“ Nastavením druhé tváře Ježíš myslel spíše dát lidem další šanci, neodsoudit je, nepohrdat jimi, i když se proti nám provinili. Jinak křesťan má právo se bránit a ba dokonce povinnost bránit ty, kteří jsou mu svěřeni do zodpovědnosti. Neútočit, ale přiměřeně bránit.
Bůh (ať) ti dá Ducha statečnosti i pokory a (ať) ti žehná.
Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství, Křesťanská etika, hřích