Adam a Eva

Dobrý den, omlouvám se možná za stupidní otázku, ale začínám s naukou křesťanství. Četla jsem si příběh Adama a Evy, kteří  byli vyhozeni Bohem z rajské zahrady, protože si vzali zakázané ovoce… V zahradě bylo jen štěstí (nebe)… Najednou mimo zahradu bylo i neštěstí, bolest, utrpení…… (země)
Vyhodil je Bůh proto, aby ukázali, jestli obstojí a zaslouží si pak návrat? Podstupujeme i my na Zemi zkoušky a utrpení pro to, abychom prokázali, zda si zasloužíme nebe?

Omlouvám se, nemám dost informací, je to pouze má teorie a ráda bych se v tom začala lépe orientovat. A byla bych také velmi ráda za odpověď, kde je dobré začít číst bibli a kde čerpat další informace? Přijde mi, že všude je to už velmi (odborné) a nejsem schopna tomu srozumitelně porozumět. Moc děkuji

Milá ...

je moc dobře, že se snažíš přemýšlet nad příběhy z Bible - Bible nám v příbězích popisuje, jaký je Bůh, jaký má s námi záměr a hlavně, že nás miluje a chce, abychom žili v Jeho blízkosti, Jím milováni, chráněni a doprovázeni.

Příběhy v Bibli jsou psány různým "jazykem" nebo by se dalo říci "stylem" - v Bibli se dají najít knihy, které mají styl kroniky, letopisu, jsou tam knihy složené z básní a další. První kniha Bible je vlastně kniha, která se snaží pomocí obrazů a alegorií ukázat, kdo je Bůh, jaký je jeho vztah ke světu a k člověku.

Vzhledem ke světu se o Bohu dozvídáme, že je jeho stvořitelem, tvůrcem, je tím, kdo si svět "vymyslel". Možná že pomůže, když Ti napíšu, že v okolí Židů žily národy se dvěma velkými náboženstvími: Egypt a Babylon. Oba národy měly ve svém náboženství mnoho bohů, Egyptské náboženství bylo založeno na uctívání zvířat (posvátný býk Apis, Anubis se psí hlavou, sokol apod.), zatímco Babylón měl ve svém náboženství zakotveno, že člověka ovládají hvězdy, postavení planet apod. Proti tomu Bible říká, že Bůh stvořil všechna zvířata (žádné zvíře tedy není bohem, proti Egyptu), ale stvořil též slunce, měsíc a všechny hvězdy (a tedy ani hvězdy ani planety nejsou bohy, kteří by měli moc nad člověkem).

Příběh, který se týká Tvého dotazu, se snaží ukázat, jaký je vztah Boha a člověka. Vlastně se jej takto snažíš pochopit a je to tak dobře, ale v tomto příběhu není podstatné to, že by Bůh chtěl člověka zkoušet utrpením. Pojďme se na ten příběh zkusit podívat společně a pěkně popořádku.

Najdeme jej v první knize Mojžíšově, které se někdy říká také Genesis (od toho je pak zkratka Gn), příběh začíná v kapitole 2 a verši 15 (zkrácený zápis je Gn 2,15). Psal jsem, že se jedná vlastně o alegorii, obraz. Tak touto zahradou Eden, rájem, je myšleno, že člověk (prvně jen Adam, pak i Eva), žili v takové blízkosti a v tak důvěrném vztahu s Bohem, že Jej viděli na vlastní oči, mluvili s Ním tak, jak mluvíme my se svými přáteli a ta rajská zahrada vlastně neznačí žádné konkrétní místo, ale ukazuje krásu a blaženost toho blízkého vztahu s Bohem. Obrazně by se dalo říci, že pokud jsi s někým, koho máš opravdu ráda, pak celý svět okolo Tebe zkrásní, jsi s ním šťastná, díváš se na okolní svět optimisticky, ovlivněna štěstím toho vztahu - je to, jako bys byla v ráji. Všimni si ale, že Bůh usadil Adama v Edenu (ráji) proto, aby jej obdělával a střežil - čili není to tak, že by Adam byl bez práce - na vztahu s Bohem je třeba pracovat, obdělávat jej a střežit. V následujícím verši se píše, že ten vztah má jistou podmínku: Adam nesmí jíst z jediného stromu v zahradě Eden - stromu poznání dobra a zla. Proč to tak je? Podle jednoho komentáře se tím poznáním myslí spíše určování: člověk si chce sám určit, co je dobré a co zlé. Jenže člověk není bůh, nedokáže, na rozdíl od Boha, "dohlédnout" všechny okolnosti, nedokáže správně (a s konečnou platností) rozlišit mezi dobrem a zlem. Bůh tedy vlastně říká člověku: Chceš-li si uchovat tak blízký vztah se mnou, ponech na mně rozhodování co je dobré a co zlé.

Pak následuje obraz o stvoření Evy, ženy, jako nejbližší "pomocnice", ale spíše společnice, partnerky, muže. Je tam krásná věta: A proto muž opustí svého otce i svou matku a připojí se ke své ženě a stanou se jedním tělem. Teprve žena dovršila "úplnost" člověka, v manželství se navzájem muž a žena doplňují a jeden druhého potřebují, a, co je taky moc hezké, tvoří společenství, komunikují spolu, nejsou sami.

V posledním verši druhé kapitoly se dočteme též větu: Oba byli nazí, člověk i jeho žena, a jeden před druhým se nestyděli. Měli tak blízký vztah jeden k druhému, že nemuseli, či dokonce nechtěli před druhým nic skrývat a věděli, že mohou bez obav před tím druhým být takoví, jací jsou, nemuseli se přetvařovat, a nemuseli se stydět za to, jací jsou. To je taky obraz toho, že ani jeden z nich nechtěl určovat, co je dobré a co zlé - jak by ten druhý měl vypadat, aby byl krásný, jak by se měl chovat, aby byl "správný" apod. Nahota zde není především popisem fyzickým, ale popisem toho, jak otevřený, přímý, nezáludný... byl jejich vztah.

Nu a v třetí kapitole se to začalo kazit. Přichází svůdce a přiměje člověka, aby pojedl ze stromu "znání" dobra a zla. Najednou se píše, že se jim "otevřely oči" a poznali, že jsou nazí, ale vadilo jim to.

Pochopili totiž, že když zůstanou tak bezelstní, otevření, nic neskrývající sami před sebou, jsou zranitelní - ten druhý (který nyní určuje, co je dobré a co zlé, špatné) může říci, že je jeho protějšek ošklivý, má špatné vlastnosti, "soudí" toho druhého, velmi často nespravedlivě, a toho druhého to zraňuje, takže se zase ještě více z tohoto, původně velmi úzkého, těsného a šťastného vztahu, stáhne, ještě více se zahalí, aby jej ten druhý nemohl vidět a nemohl dále zraňovat...

Prvně se to, jak vidíš, pokazí mezi mužem a ženou, pak ale přichází Bůh. Co se stane? Lidé se před Ním schovají. Proč? Protože se bojí, že je také bude soudit, nebo spíše odsuzovat... Tak se původně blízký a důvěrný vztah mezi člověkem a Bohem narušil - jednak člověk se bojí toho, že jej Bůh bude soudit, jednak si ale taky velmi často vytváří svoji představu o tom, jaký by měl být Bůh, jak by se měl chovat vůči světu (Kdyby Bůh miloval člověka, nedopustil by války... apod.). Tím ale vlastně rostou i překážky mezi Bohem a člověkem a původně úzký a štastný vztah, ten pravý Eden, ráj, se zastře, přichází utrpení. Člověk má najednou snahu vládnout ve vztahu (viz Gn 3,16), ne přijímat druhého takového, jaký je. A verš 17 třetí kapitoly lze vztáhnout zase i na "pěstování" vztahu mezi člověkem a Bohem: zatímco předtím Eden byl nádhernou zahradou, najednou zde vyrůstá plevel a hledání správného vztahu s Bohem je namáhavé - plevel mohou být např. ony nesprávné představy o Bohu, člověku dá velkou práci je překonat a vidět Boha takového, jaký skutečně je, tj. milujícího, odevzdávajícího se člověku naplno, "nahého", jak by řekla Bible. Velkou prací je taky, když člověk má přijít před Boha "nahý" - takový, jaký skutečně je, teď a tady, bez přetvářek, v upřímnosti a důvěře.

A tak se dá říci, že náš život zde na zemi je takovým testem, ale možná trochu jiným, než jsi naznačila. Je testem, zda budeme ochotni budovat náš vztah s Bohem. Není to jednoduché, Boha nevidíme, stále jej musíme hledat, nebo nechat Jej, aby On nás hledal, učit se s Ním komunikovat, žít, poslouchat Jej... A celý život se musíme učit vzdávat toho, co jsme si neoprávněně vzali v zahradě Edenu - snahy určovat, co je dobré a co zlé, špatné. Naopak toto se musíme stále učit více a více nechávat na Bohu. Dále se musíme učit předstupovat před Boha "nazí" - bez příkras, takoví, jací jsme. A to je někdy velmi obtížné.

A k četbě Bible: Je skvělé, že jsi ji začala číst, ale myslím, že by bylo mnohem lepší začít od evangelií, konkrétně např. od evangelia sv. Lukáše, dále se doporučují číst listy sv. apoštola Pavla, kniha Skutků apoštolů, dále žalmy... Pokud některým částem nerozumíš, neboj se zeptat, třeba kněze u vás ve farnosti - je tu právě pro lidi, kteří se ptají na věci související s vírou. Není to ani trapné ani směšné. Na stránkách Tvého biskupství můžeš najít kontakt na Centrum pro mládež, kde se scházejí mladí a hledající křesťané a kde bude příležitost mluvit o tom, co Tě o křesťanství zajímá.

Dále se dají koupit různé knihy, které Bibli vykládají, např. Expedice Bible. Pokud by Tě to neurazilo, můžeš si  pořídit i některé vydání dětské Bible - kde bývají vybrány podstatné příběhy s nějakým výkladem - např.  Bible vypráví o Ježíši, vydal Návrat domů nebo Rodinná Bible - nakl. Paulinky   Osobně  mám moc rád výklady biblisty Jana Hellera.
K seznámení s křesťanstvím doporučuji také YouCat nebo YouCat - Bible. Vydalo Karmelitánské nakl.
 

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží Bible, Hledání Boha, víry