19. 11. 2006

33. neděle v mezidobí

Jedním z názvů mše svaté je také „lámání chleba“: Kněz láme eucharistický chléb, je-li třeba, pomáhá mu jáhen nebo koncelebrant. Úkon lámání chleba, který Kristus při poslední večeři vykonal a který v apoštolské době dal jméno celému slavení eucharistie, vyjadřuje skutečnost, že množství věřících vytváří jedno tělo (1 Kor 10,17) v přijímání z jednoho chleba života, kterým je Kristus. Kněz láme chléb a vpouští část hostie do kalicha, naznačuje se tím jednota Těla a Krve Páně v díle spásy – Těla Ježíše Krista živého a oslaveného. Schola nebo kantor zpravidla zpívá nebo aspoň nahlas pronáší „Beránku Boží“ a lid odpovídá – „smiluj se nad námi“ a uzavře slovy „daruj nám pokoj“. (Všeobecný úvod k Římskému misálu, číslo 83).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Ke konci 2. st. před Kristem se začaly objevovat explicitní náznaky nauky o vzkříšení: v 7. kap. 2 Maka-bejské je zmínka o vzkříšení spra-vedlivých a tato nauka se vrací v Dan 12,1-3, přičemž se upřesňuje, že všichni vstanou z mrtvých – spra-vedliví k životu a nespravedliví k záhubě.

Dan 12,1-3

Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16

Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Z velikosti a jedinečnosti Krista-kněze vychází i velikost a účinnost jeho oběti, která byla přinesena jednou provždy a má moc zahladit hříchy celých dějin. Odtud plyne logický závěr, že již není zapotřebí žádných obětí (oběť mše svaté není ve skutečnosti novou obětí, odlišnou od oběti Kristovy, nýbrž jejím zpřítomněním).

Žid 10,11-14.18

Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, ‚až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož‘.
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM

V tzv. „eschatologické řeči“ (řeč o „poslední době“ a o druhém Kristově příchodu) je podobenství o fíkovníku vybídkou k tomu, aby-chom bděli a „četli“ znamení doby. Bdění je také Kristovým postojem v Getsemanské zahradě, postojem, který on sám vyžaduje od svých učedníků.

Mk 13,24-32

Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

K ZAMYŠLENÍ

Jak atmosféra dnešního úryvku z 13. kapitoly Markova evangelia, tak i proroctví Danielovo vyjadřují určité napětí. Nejde však o nepříjemný pocit spojovaný s koncem světa a časů, jak jej představují příslušníci některých sekt. V tomto napětí je ukryta naléhavá výzva k životu. Správně pochopit přítomnost, být bdělými a dávat pozor na znamení, bdít a dobře se rozhodovat. Bůh k nám promlouvá rozmanitým způsobem, zve nás k dialogu. Netečnost, apatie, nerozhodnost a nepozornost jsou s křesťanstvím neslučitelné. Vždyť poselstvím naší víry je Ježíšův příchod. „Tvou smrt zvěstujeme, na tvůj příchod čekáme, Pane, Ježíši Kriste“. „Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře mi, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou (Zjev 3,20).

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20. 11.

Zj 1,1-4; 2,1-5a

Lk 18,35-43

Komentář: Lk 18,35-43
Dnešní úryvek mě vybízí: měj odvahu volat k Bohu, ve všech okolnostech svého života, i přes odrazování a okřikování od druhých; i když se to nenosí.

21. 11.

Zj 3,1-6.14-22

Lk 19,1-10

Komentář: Lk 19,1-10
Ježíšovo přijetí (bez jakýchkoli nároků) Zachea proměňuje a dává mu odvahu ke změně jednání, k novému začátku. Je i pro mne výzvou k láskyplnému a bezpodmínečnému přijímání druhých.

22. 11.

Zj 4,1-11

Lk 19,11-28

Komentář: Lk 19,11-28
Nikdo nemůže říci, že nebyl obdarován, že žádnou hřivnu od Pána nedostal (to by byla falešná pokora). Jak své hřivny rozmnožuji?

23. 11.

Zj 5,1-10

Lk 19,41-44

Komentář: Lk 19,41-44
Bůh svoji přízeň nabízí i dnes. Potřebuji mít oči dítěte, oči které se nedívají navyklým způsobem, ale dokážou tisíckrát viděné vidět novým způsobem.

24. 11.

Zj 10,8-11

Lk 19,45-48

Komentář: Zj 10,8-11
Povolání Jana je vzorem Božího povolání člověka. Na cestě s Ním a k Němu mě čekají věci, lidé, události dobré (sladké) i těžké (hořké).

25. 11.

Zj 11,4-12

Lk 20,27-40

Komentář: Lk 20,27-40
Lidské úvahy a představy o budoucím životě se nepotkávají s tím, co Bůh připravil pro ty, kteří mu patří, kteří „žijí pro něho“. To je rozhodující kritérium patření do budoucího (nepředstavitelného) Božího království.