Květná neděle - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hosana synu Davidovu! Požeh­na­ný ten, který přichází ve jménu Hos­podi­nově! Král izraelský! Hosana na vý­sostech!


<b>Průvod s ratolestmi:</b>

<b>Evangelium Lk 19,28-40</b>

V tomto úryvku je jasně vidět, jak Ježíš chápe svoji královskou důstojnost: Nevstupuje do Jeruzaléma okázale a ho­nosně, ale pokorně na oslátku. Tímto činem ukazuje dvě věci: On je skutečně Mesiášem a králem (Zach 9,9), avšak jiným než krá­lové ”tohoto světa”. Nevystupuje před člo­věkem se zdrcující mocí, ale sestupuje k němu s tichostí a mírností. Jeho cesta k člověku vede přes ponížení, které do­sáhne své nej­větší hloubky při utrpení na kříži.
Ježíš šel vzhůru do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a Be­tánii u hory, která se jmenuje Olivová, poslal napřed dva ze svých učedníků a řekl jim: ”Jděte do protější vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete přivázané os­látko, na kterém ještě neseděl žádný člo­věk; odvažte ho a přiveďte! A kdyby se vás někdo zeptal: Proč ho odvazujete?, odpovíte mu takto: Pán ho potřebuje.” Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli všechno, jak jim to řekl. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majitelé: ”Proč to oslátko odvazujete?”
Odpověděli: ”Pán ho potře­buje.”
Přivedli oslátko k Ježíšovi, přeho­dili přes ně pláště a vysadili na ně Ježíše. Když už se blížil ke svahu Oli­vové hory, začal celý zá­stup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny zázraky, které viděli na vlastní oči, a provolávali: ”Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!”
Někteří farizeové ze zástupu na něj volali: ”Mistře, zakaž to svým učed­níkům!”
Odpověděl: ”Říkám vám: Bu­dou-li oni mlčet, bude křičet kamení.”

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člově­kem, poní­žil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností ko­náme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkří­šení. Neboť on s tebou v jednotě Du­cha svatého…

1. ČTENÍ

Boží služebník je zde líčen jako pro­tiklad svého lidu, kterému připadá těžké naslouchat Bo­ží­mu slovu. ”Služebník” je nao­pak dokonalým učed­níkem. Charakteri­zují jej dva postoje: Za­prvé je zcela otevřen naslouchání Božímu slovu celým srdcem, zadruhé zvěstuje to, co je mu řečeno i přes nepřá­telství a utr­pení, které si tím přivádí.

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal jazyk učed­níka, abych uměl znaveného pou­čovat utěšujícím slovem. Každého rána mi probouzí sluch, abych ho po­slouchal, jak je povinnost učed­níků. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, ne­couvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však po­máhá, ne­budu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – ”Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!”

Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti.

Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc!

Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – ”Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho všichni z Jakubova potomstva.

2. ČTENÍ

V první části se hlouběji rozvádí Ježíšova ”kenoze”, tj. ”vyprázdnění se” od nároků na pocty a slávu. Ježíš se ”vyprázdnil”: stal se služebníkem, obyčejným člověkem, který dokonce zemřel potupnou smrtí kříže. Navenek se ”zřekl” svého jména (avšak nepřestal být Bohem a Pánem slávy, jen to nebylo vidět očima lidí), a proto jako člověk dostal Jméno nad jiná jména. Ponížený a potupený služebník byl povýšen a stal se Pánem!

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM

Lukáš ve svém vyprávění o Ježíšově utrpení zdůrazňuje aspekt následování. Šimon z Kyrény a zbožné ženy jsou příkladem následování Ježíše Krista také v posledním a rozhodujícím okamžiku. O Šimonu se říká, že ”na něj vložili kříž, aby ho nesl za Ježíšem” (23,26) – tento výraz vyjadřuje typický postoj učedníka (9,23; 14,27), a tudíž je také výzvou k následování Ježíše v jeho vrcholném sebeodevzdání. Ženy s davem se bily v prsa v postoji obrácení (23,27; 23,48). Ježíš na kříži je také vzorem odpuštění: ”Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” (23,24). Při umírání je pak příkladem dokonalého odevzdání se do Otcových rukou, a tak sám na sobě uskutečňuje slova o odevzdanosti do Otcovy prozřetelnosti (Lk 12,22-32; Lk 23,46).

Lk 23,1-9.11.13-21.24-47 (kratší text)

Starší lidu, velekněží a učitelé Zákona odvedli Ježíše k Pilátovi.
Tam na něj začali žalovat: ”Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.”
Pilát se ho zeptal: ”Ty jsi židovský král?”
Odpověděl mu: ”Ano, já jsem!”
Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: ”Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.”
Ale oni naléhali a říkali: ”Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!”
Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě.
Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch; dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi.
Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: ”Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já sám jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.”
Ale oni se všichni dali do křiku: ”Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!” Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu.
Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: ”Ať je ukřižován, ať je ukřižován!”
Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.
Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
Za ním šel velký zástup lidu a ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: ”Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily! Tehdy lidé začnou říkat horám: Padněte na nás! a kopcům: Přikryjte nás! Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!”
Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: ”Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.” Jeho šaty si rozdělili losem.
Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: ”Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.”
Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: ”Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!”
Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. ”Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!”
Druhý ho však okřikl: ”Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: stáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.” A dodal: ”Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.”
Odpověděl mu: ”Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.”
Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: ”Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.” A po těch slovech vydechl naposled.
Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: ”Tento člověk byl skutečně spravedlivý.” A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.

K ZAMYŠLENÍ

Smrt jako cesta ke vzkříšení? Není to moc kruté? Musí to tak být? Jistě

bychom si dokázali vymyslet příjemnější cestu a také si ji řada lidí vymýšlí. Ale Ježíšovo přijetí smrti je jedním z nejpádnějších důvodů, proč je možné a správné přijímat křesťanství jako realistickou, a ne smyšlenou cestu, která je nakonec pro člověka žádoucí. Přijetí smrti je přijetím jedné z nejzávažnějších skutečností života, kterou nelze odstranit. A Ježíšovo vzkříšení, které se týká i nás, je překonáním této největší překážky k plnosti života, překonáním síly, vůči které je každý člověk nakonec zcela bezmocný.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 42,1-7

Jan 12,1-11

Komentář: Iz 42,1-7
Nalomenou třtinu nedolomí – to je pro tebe velká naděje! Kdykoli budeš prožívat, že jsi slabou třtinou, neschovávej se před Kristem: On tě nedolomí, nezničí. On přišel zachránit právě to, co je slabé.

Iz 49,1-6

Jan 13,21-33.36-38

Komentář: Iz 49,1-6
Frustrace ze služby, ze snahy žít evangelium: nejsem první, kdo něco takového prožívá. Jak na tyto pocity reaguje Služebník?

Iz 50,4-9a

Mt 26,14-25

Komentář: Iz 50,4-9a
Kráčet s Kristem na Golgotu není snadné. A nemůžeme obstát bez Boží blízkosti: bez jistoty, že on je naší pomocí.

8. 4. - Zelený čtvrtek

Ex 12,1-8.11-14

1 Kor 11,23-26 ; Jan 13,1-15

Komentář: Jan 13,1-15
Ježíš miloval tebe i mě až do krajnosti: Udělal pro nás nemyslitelné. A dřív, než se pokusíš objevit, jak následovat jeho lásku vůči druhým, přijmi jeho lásku k tobě… do krajnosti.

9. 4. - Velký pátek

Iz 52,13-53,12

Žid 4,14-16; 5,7-9 ; Jan 18,1-19,42

Komentář: Jan 18,1-19,42
Vyvrcholením pašijí je Ježíšovo ukřižování a umírání. Jeho zvolání ”žízním” navazuje na předchozí výrok, že musí vypít kalich, který mu podal Otec (Jan 18,11). Ježíš má na kříži žízeň po naplnění Otcovy vůle.