Na co se zaměřit, abych se v této napjaté době pandemie a karantény nezbláznil, ale udržel si pokoj a naději?
U každého je to jiné. Mladý člověk nejspíš bude v sobě schopen oživovat odhodlání a sílu a vyhlásí koronaviru jakoby válku, My starší a staří najdeme spíše povzbuzení ve vzpomínkách na to těžké, čím jsme už prošli a co nás nepřipravilo o víru ani o rozum.
Někdy nás může povzbudit setkání č telefonát s někým, kdo je plný naděje, anebo jen prosté sdělení obav i nadějí. Ovšem nikdy není dobré jakoby „opisovat“, chtít být jako někdo jiný. Spíš se můžeme nechat zkušenostmi nebo příkladem druhých inspirovat. A také je dobré se pozorně dívat, kdy a kde ve mně Bůh naději probouzí a co vede k vnitřnímu pokoji. Mnohdy to může být paradoxně péče o druhé a vnímání jejich zápasení s nadějí, které mne nějak probudí a povzbudí.
