Hromnice - Svátek Uvedení Páně do chrámu 2.2. - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

První způsob: průvod

Ve stanovenou hodinu se věřící shromáždí v některém menším kostele nebo na jiném vhodném místě mimo kostel, k němuž má průvod směřovat. Věřící drží v rukou nerozsvícené svíčky.
Kněz přichází s přisluhujícícmi, oblečený jako ke mši v posvátná roucha bílé barvy; místo mešního roucha může však mít pluviál, který po skončení průvodu odloží.
Rozsvěcují se svíčky a přitom se zpívá antifona:

Hle, přichází Pán, vládce mocný, a bude světlem těch, kdo za ním půjdou, aleluja.

nebo jiný vhodný zpěv.

Kněz pozdraví lid obvyklým způsobem. Potom vybídne věřící k aktivní a uvědomělé spoluúčasti na slavení obřadů tohoto svátku těmito anebo podobnými slovy:

Před čtyřiceti dny jsme slavili slavnost Narození Páně. Dnes si připomínáme den, kdy Josef a Maria přinesli dítě do chrámu, aby ho podle zákona Mojžíšova obětovali Hospodinu, a kdy spravedlivý Simeon a prorokyně Anna v něm poznali Mesiáše. Vedeni Duchem Svatým Simeon a Anna s radostí vítají v dítěti toho, který přichází spasit svůj lid. Shromážděni v jednotě Ducha Svatého vyjděme i my vstříc Pánu.

Po této výzvě světí kněz svíčky. Má sepjaté ruce a říká:

Modleme se.
Bože, zdroji a původce světla,
tys dopřál spravedlivému Simeonovi
dočkat se Spasitele všech lidí,
spatřit světlo, které osvěcuje všechny národy.
Prosíme tě, shlédni na svůj lid shromážděný k tvé oslavě,
požehnej + tyto svíce
a dej, ať chodíme ve světle tvých přikázání,
abychom došli do světla nehasnoucího.
Skrze Krista, našeho Pána.

O.: Amen.

Nebo:

Modleme se.
Bože věčný, živý a pravý,
z tebe vyšlo světlo, které osvěcuje každého člověka.
Osvěť naše srdce tímto světlem,
jehož znamením jsou hořící svíce v našich rukou,
a dej, ať vejdeme do světla tvé slávy.
Skrze Krista, našeho Pána.

O.: Amen.

A pokropí svíčky svěcenou vodou; nic přitom neříká.
Potom si kněz také vezme svíčku, která je pro něj připravena, a zahájí průvod slovy:

Vyjděme v pokoji.

Při průvodu se zpívá následující antifona s kantikem nebo jiný vhodný zpěv:

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka
podle svého slova v pokoji.

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Neboť moje oči uviděly tvou spásu,
kterou jsi připravil pro všechny národy.

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Světlo k osvícení pohanům
a k slávě tvého izraelského lidu.

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Když vstupuje průvod do kostela, zpívá se mešní vstupní zpěv. Kněz přichází k oltáři, obvyklým způsobem ho pozdraví a může ho též okouřit. Potom se odebere k sedadlu, měl-li při průvodu pluviál, odloží ho a přijme mešní roucho. Zpívá se chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a následuje vstupní modlitba. Mše pak pokračuje obvyklým způsobem.

Druhý způsob: slavnostní vstup

Věřící se shromáždí v kostele a v rukou drží svíčky. Kněz, oblečený v posvátná roucha bílé barvy, přijde s přisluhujícími a s několika zástupci věřících na vhodné místo buď před vchodem kostela, anebo přímo v kostele, aby se aspoň značná část věřících mohla obřadů zúčastnit.
Když kněz přijde na místo, kde se má konat svěcení svíček, rozsvěcují se svíčky a přitom se zpívá následující antifona:

Hle, přichází Pán, vládce mocný, a bude světlem těch, kdo za ním půjdou. Aleluja.

nebo jiný vhodný zpěv.

Kněz pozdraví lid obvyklým způsobem. Potom vybídne věřící k aktivní a uvědomělé spoluúčasti na slavení obřadů tohoto svátku těmito anebo podobnými slovy:

Před čtyřiceti dny jsme slavili slavnost Narození Páně. Dnes si připomínáme den, kdy Josef a Maria přinesli dítě do chrámu, aby ho podle zákona Mojžíšova obětovali Hospodinu, a kdy spravedlivý Simeon a prorokyně Anna v něm poznali Mesiáše. Vedeni Duchem Svatým Simeon a Anna s radostí vítají v dítěti toho, který přichází spasit svůj lid. Shromážděni v jednotě Ducha Svatého vyjděme i my vstříc Pánu.

Po této výzvě světí kněz svíčky. Má sepjaté ruce a říká:

Modleme se.
Bože, zdroji a původce světla,
tys dopřál spravedlivému Simeonovi
dočkat se Spasitele všech lidí,
spatřit světlo, které osvěcuje všechny národy.
Prosíme tě, shlédni na svůj lid shromážděný k tvé oslavě,
požehnej + tyto svíce
a dej, ať chodíme ve světle tvých přikázání,
abychom došli do světla nehasnoucího.
Skrze Krista, našeho Pána.

O.: Amen.

Nebo:

Modleme se.
Bože věčný, živý a pravý,
z tebe vyšlo světlo, které osvěcuje každého člověka.
Osvěť naše srdce tímto světlem,
jehož znamením jsou hořící svíce v našich rukou,
a dej, ať vejdeme do světla tvé slávy.
Skrze Krista, našeho Pána.

O.: Amen.

A pokropí svíčky svěcenou vodou; nic přitom neříká.
Potom si kněz také vezme svíčku, která je pro něj připravena, a zahájí průvod slovy:

Vyjděme v pokoji.

Při průvodu se zpívá následující antifona s kantikem nebo jiný vhodný zpěv:

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka
podle svého slova v pokoji.

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

neboť moje oči uviděly tvou spásu,
kterou jsi připravil pro všechny národy.

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Světlo k osvícení pohanům
a k slávě tvého izraelského lidu.

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.

Když vstupuje průvod do kostela, zpívá se mešní vstupní zpěv. Kněz přichází k oltáři, obvyklým způsobem ho pozdraví a může ho též okouřit. Potom se odebere k sedadlu, měl-li při průvodu pluviál, odloží ho a přijme mešní roucho. Zpívá se chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a následuje vstupní modlitba. Mše pak pokračuje obvyklým způsobem.

Mše

Vstupní antifona

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství
ve tvém chrámě.
Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála
sahá až na konec země;
tvá pravice oplývá spravedlností. Žl 48(47),10-11

Vstupní modlitba

Všemohoucí, věčný Bože,
když se tvůj jednorozený Syn stal člověkem,
byl ti představen v chrámě;
my si to dnes připomínáme a pokorně prosíme:
očisti naše nitro,
abychom mohli předstoupit před tebe.
Skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Izraelité se na konci 6. stol. př. Kr. vrátili na své území. Země byla zničená a bez zázemí, podobně jako chrám. Prorok kritizuje především špatně vedené bohoslužby v chrámě, které byly konány kněžími z rodu Levi.

Mal 3,1-4

Toto praví Pán Bůh:
„Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.
Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.”

**Slaví-li se tento svátek v neděli, čtou se všechna tři čtení; připadne-li na některý jiný den v týdnu, vybere se jedno z prvních dvou čtení a evangelium.**

ŽALM Žl 24 (23),7.8.9.10 Odp.: 10b

Přichází vítězný král a vše se na tuto událost připravuje. Tímto vítězem je Bůh. Může vstoupit i do bran našeho srdce? A je zde vítaným králem?

Odpověď: Hospodin zástupů, on je král slávy!

Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy?
Silný a mocný Hospodin,
Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy?
Hospodin zástupů,
on je král slávy!

2. ČTENÍ

List Židům velmi pečlivě vysvětluje židovským konvertitům ke křesťanství význam a smysl Kristovy oběti. Opírá se o židovské autority (Písmo, anděly, Mojžíše). V předchozích verších cituje autor Písmo, kde se říká: „Budu zvěstovat bratřím…“ Jestliže jsme Kristovými bratry, pak následující argumentace platí.

Žid 2,14-18

Čtení z listu Židům.

Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků.
Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán je světlo národů. Pán je sláva svého lidu. Aleluja.

EVANGELIUM

Lukáš ve svém evangeliu představuje Ježíše jako nového Mojžíše, proto věnuje velkou pozornost jeho narození. V úryvku různí lidé potvrdí Kristovo poslání. Náš text lze srovnat se zaslíbeními Starého zákona (viz 1. čtení nebo Iz 52,8-10).

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‘Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!’ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

**//Nebo kratší text:// Lk 2,22-32**

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‘Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!’ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Antifona k příjímání

Moje oči uviděly tvou spásu,
kterou jsi připravil pro všechny národy. Lk 2,30-31

Modlitba po přijímání

Bože, ty jsi splnil očekávání Simeonovo,
že nezemře, dokud se nesetká s Kristem;
dej i nám, kteří jsme Krista přijali ve svátosti,
ať se s ním setkáme v jeho slávě.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Když se narodí děťátko, mnozí se nad ním rozplývají radostí. Je krásné a něžné. Často se však rodiče v duchu ptají: Co z něj bude? Bude dobrým člověkem? Stejně tomu bylo i u Ježíše. Ten je označen jako světlo národů. Jde o nadsázku? Zdá se však, že toto označení je proroctvím s plnou vahou tohoto slova! Naše zapálené svíce jako by jen dokumentovaly Simeonova slova: Kristus je Světlem pro všechny bez rozdílu. I dnes, ba právě dnes! Je světlem i pro nás, naši rodinu, naši zemi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

3. 2. 2025, Pondělí 4. týdne v mezidobí

Žid 11,32-40

(Bratři!) Co mám ještě říci? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Bárákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a o prorocích. Vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo slíbeno, zacpali tlamy lvům, uhasili prudký oheň, unikli ostří meče; ačkoli byli slabí, dosáhli velké síly, osvědčili se jako hrdinové ve válce, obrátili cizí vojska na útěk. Ženy dostaly své mrtvé nazpátek živé. Někteří se nechali natahovat na skřipec a odmítli osvobození, protože chtěli dosáhnout lepšího vzkříšení. Jiní opět zakusili posměch a bití, ano i pouta a žalář. Byli kamenováni, (na mučidlech) trýzněni, pilou řezáni, umírali na rány od meče. Chodili (zašití) v kůžích ovčích a kozích, třeli bídu, zakoušeli útisk a násilí. Ti, kterých nebyl svět hoden, museli bloudit po pouštích a horách, po jeskyních a zemských roklích. A ti všichni, i když za svou víru dostali skvělé uznání, nedočkali se toho, co bylo slíbeno. To proto, že Bůh přichystal něco lepšího nám, takže nemohli bez nás dosáhnout dokonalosti.

Žl 31,20.21.22.23.24

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine,
uchovals ji těm, kdo se tě bojí,
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu
před svárlivými řečmi.

Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě.

Už jsem si říkal sklíčeně:
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek,
když jsem volal k tobě o pomoc.

Milujte Hospodina, všichni jeho svatí,
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm,
kdo si počínají drze.

Mk 5,1-20

Ježíš a jeho učedníci se přeplavili na druhý břeh moře do gerazenského kraje. Sotva vystoupili z lodi, hned proti němu běžel z hrobních slují člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobových jeskyních a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. Často ho totiž spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, ale on řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal – nikdo neměl sílu ho zkrotit. Po celé dny a noci (se potuloval) po těch jeskyních a po horách, křičel a tloukl se kameny. Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně vykřikl: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrap mě!“ Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“ Také se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Moje jméno je Pluk, protože je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Na stráni se tam páslo velké stádo vepřů. (Ti zlí duchové) ho prosili: „Pošli nás do těch vepřů. Nech nás do nich vejít.“ Ježíš jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů. A to stádo se hnalo po příkrém srázu do moře – bylo jich na dva tisíce – a v moři se utopilo. Pasáci vepřů utekli a oznámili to v městě i po dvorcích. Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíšovi a viděli toho posedlého zlými duchy, který jich míval v sobě celý pluk, jak tam sedí oblečený a při zdravé mysli, padla na ně bázeň. Ti, kdo viděli, jak se to stalo s tím posedlým a s vepři, jim to vypravovali. Tu začali Ježíše prosit, aby z jejich kraje odešel. Když nastupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby u něho směl zůstat. On mu to však nedovolil, ale řekl mu: „Jdi domů ke své rodině a vypravuj jim, jak veliké dobrodiní ti Pán prokázal a jak se nad tebou smiloval.“ Odešel tedy a začal v Desetiměstí rozhlašovat, jak veliké dobrodiní mu Ježíš prokázal. A všichni se tomu divili.

Komentář: Žid 11,32-40
Vítězství skrze víru, ale též utrpení právě pro víru. Na našem Pánu se spojí obojí. I život učedníka provází utrpení, zkoušky, ale i vítězství s Ježíšem. Mé tázání po smyslu utrpení zde může mít naznačenou odpověď.

4. 2. 2025, Úterý 4. týdne v mezidobí

Žid 12,1-4

(Bratři!) Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

Žl 22,26b-27.28+30ab.30c-32

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina.
Chudí se najedí do sytosti,
kdo hledají Hospodina, budou ho chválit:
„Navěky ať žije vaše srdce!“

Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí
všechny končiny země,
před ním se skloní
všechna lidská pokolení.
Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi,
před ním se skloní
všichni, kdo sestupují v prach.

I má duše bude pro něho žít,
mé potomstvo bude mu sloužit.
Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení,
lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost:
„To udělal Hospodin!“

Mk 5,21-43

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé (z domu) představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče hned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Komentář: Žid 12,1-4
Platí zvláště dnes: co lidí nás pozoruje! Pro mnohé jsme jediným evangeliem, které vidí. Reprezentujeme dobře Ježíše, toho, na kterého máme upřené oči?

5. 2. 2025, Památka sv. Agáty, panny a mučednice

Žid 12,4-7.11-15

(Bratři!) V boji proti hříchu jste ještě nekladli odpor až do krve. Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: `Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem (taková přísná) výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý (úd) nevymkl, ale spíše uzdravil. Usilujte o pokoj se všemi (lidmi) a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo (svou liknavostí) nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha (lidí).

Žl 103,1-2.13-14.17-18a

Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

Jako se smilovává otec nad syny,
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, -
má v paměti, že jsme jen prach.

Hospodinova láska však od věků na věky
pro všechny, kdo se ho bojí,
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu.

Mk 6,1-6

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Komentář: Žid 12,4-7.11-15
Úvodní větu z úryvku chci mít před očima vždy, když jsem v pokušení a na kraji svých sil. Péče o člověka jde směrem od vedení jednotlivce k mnoha lidem v okolí. To je Boží pedagogika!

6. 2. 2025, Památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků

Žid 12,18-19.21-24

(Bratři!) Nepřistoupili jste k hmotné hoře, (z které) šlehal oheň a která (byla zahalena) mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. (Když to všechno Izraelité) slyšeli, zdráhali se (poslouchat a prosili), aby (Bůh) už k nim nemluvil. A to, co viděli, bylo tak hrozné, že Mojžíš řekl: `Celý se třesu strachem.' Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.

Žl 48,2-3a.3b-4.9.10-11

Hospodin je veliký, velmi je hodný chvály
v městě našeho Boha.
Jeho svatá hora, ten slavný pahorek,
je radostí celé země.

Hora Sión, to tajemné sídlo Boží,
je městem velikého krále.
Bůh se ukázal v jejích pevnostech
jako jistá ochrana.

Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli
v městě Hospodina zástupů,
v městě našeho Boha:
Bůh mu dává věčné trvání.

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství
ve tvém chrámě.
Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála
sahá až na konec země.
Tvá pravice oplývá spravedlností.

Mk 6,7-13

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Komentář: Žid 12,18-19.21-24
Mohu přemýšlet, jaký je rozdíl mezi strachem a posvátnou bázní. Křtem jsem napojen na Ježíše. On léčí svou krví naše vztahy k Otci i k lidem!

7. 2. 2025, Pátek 4. týdne v mezidobí

Žid 13,1-8

Mějte se navzájem trvale rádi jako bratři. Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili. Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi, na ty, kteří jsou týráni, protože i vy žijete na zemi těžký život. Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky. V jednání ať vás neovládá lakota; spokojte se s tím, co máte. Vždyť (Bůh) sám slíbil: `Nikdy tě neopustím, nikdy tě nenechám bez pomoci!' Proto můžeme s důvěrou říkat: `Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?' Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.

Žl 27,1.3.5.8b-9abc

Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?

I když se proti mně utáboří vojsko,
nevyděsí se mé srdce,
když proti mně vypukne válka,
jsem pln důvěry.

Neboť v den neštěstí skryje mě ve svém stánku,
v úkrytu svého stanu mě schová,
na skálu zdvihne.

Hospodine, hledám tvou tvář.
Neskrývej svou tvář přede mnou,
v hněvu neodmítej svého služebníka!
Tys má pomoc, nezavrhuj mě!

Mk 6,14-29

Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto že v něm působí zázračné síly. Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ jiní zase: „Je to prorok – jako jeden z proroků.“ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.“ Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!“ Herodias proto na něj zanevřela a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla. Herodes totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl. Naskytla se vhodná chvíle, když Herodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářům, důstojníkům a významným lidem z Galileje. Vstoupila tam i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbila, že král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“ A pod přísahou jí mnoho slíbil: „O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!“ Ona vyšla ven a zeptala se matky: „Co bych si měla žádat?“ Ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala si: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout. Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu.

Komentář: Žid 13,1-8
Vyvrcholením tohoto listu jsou inspirující poznámky a návod k životu pro druhé. Není jiné náboženství, které by bylo podobně praktické.

8. 2. 2025, Sobota 4. týdne v mezidobí

Žid 13,15-17.20-21

(Bratři!) Skrze Ježíše podávejme Bohu stále oběť chvály, to je ovoce rtů, které chválí jeho jméno. Nezapomínejte na dobročinnost a mějte pochopení pro druhé: to jsou oběti, jaké se Bohu líbí. Své představené poslouchejte a podřizujte se jim! Oni bdí nad vaší duší a jednou za ni budou odpovídat. Ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním. To by vám neprospělo. Bůh, (dárce) pokoje, který vyvedl z mrtvých našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí – protože (on zpečetil) svou krví věčnou smlouvu – ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli, a nechť působí v nás, co je mu milé skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.

Žl 23,1-3a.3b-4.5.6

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout,
občerstvuje mou duši.

Vede mě po správných cestách
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl,
ty jsou má útěcha.

Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.

Mk 6,30-34

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Komentář: Žid 13,15-17.20-21
Pochopení pro druhé… jak je to někdy těžké! A přece právě to je jedna z „obětí, které se Bohu líbí“.

 

*************************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEX NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd.
https://deti.vira.cz/kalendar/nedele-pracovni-listy 
 

VIDEO / AUDIO K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz   
www.proglas.cz