Spiritismus

Pouhý podvod?

z knihy Ale zbav nás od zlého , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Paní M.V. (32), vdaná, matka dvou dětí, nás vyhledala kvůli rostoucí úzkosti provázené nevysvětlitelným nočním děsem a cenestetickými potížemi. Trpěla úchylkou ve svém morálním postoji a musela přemáhat silné nutkání podvádět svého manžela, který ji velmi miloval. S takovými případy se lékař setkává často, přesto v tomto případě anamnéza ukázala, že paní M. V. je často v kontaktu s nadpřirozenými silami, s takzvaným duchem její matky, která zemřela před třemi lety za skličujících okolností. Po pozitivním rozlišení byla od úzkostí vysvobozena za několik hodin a sexuálního pokušení se zbavila za dva až tři týdny.

Spiritismus se zrodil v r. 1847 ve Spojených státech na jedné farmě, kterou obývala rodina Foxových a kde se odehrávaly dlouhé rozhovory s duchy zemřelých. Tak se zrodila proslulá média, sestry Foxovy, které dokázaly plnit stránky novin po dlouhá léta.

Svou definicí je spiritismus doktrína (a ne pouze praxe), která je založena na existenci, projevech a učení duchů. Duch vytváří nepomíjející duši člověka. Z hlediska spiritistického je člověk utvořen ze tří základních prvků: z nehmotné duše, která je nesmrtelná, která myslí, která má vůli a která je ukryta ve fyzickém těle, jež je naopak materiální a hrubé. Duše je pak v těle uzavřena prostřednictvím astrálního neboli éterického tělo, kterému se také říká oduší. Oduší je životní fluidum, je to část vesmírného fluida. uskutečňuje přechod určité části kosmického univerzálního fluida do jedince. Jeho prostřednictvím jsou duchové vedeni k tomu, aby se zjevovali lidské inteligenci, a spiritistické metody nám přibližují svět „dezinkarnovaných“, abychom se i my sami mohli povznést. Duchové jsou jediní, kteří znají konečné cíle člověka, a proto spiritisté pokládají za zcela přirozené, že své praktiky včleňují do sféry církve!

Provozování spiritismu s sebou přináší i rozmlouvání s duchem zemřelého nebo rozhovor s někým živým na dálku prostřednictvím média. Médium je individuum, které duchům slouží jako „přistávací dráha“ k tomu, aby mohli komunikovat s lidmi. Médium vděčí za tuto schopnost svému oduší, které je úhelným kamenem spiritistické stavby. Existence tohoto oduší je zcela neslučitelná s křesťanskou antropologií v tradičním pojetí. Dělat zde analogie s lidským duchem (v rámci struktury tělo, duše, duch) je nepřijatelné a obzvlášť nebezpečné.

Lékařské a vědecké bádání o tomto oduší ústí pouze v protikladné závěry, alespoň to bádání, které neprovádějí spiritisté samotní. Vezměme si případ média. prostřednictvím oduší by se někteří živí mohli rozložit jako umírající, takže by vznikla rozdvojená mediumita. Jiní by mohli vysílat do prostoru životodárné složky svého astrálního těla, a tak by mohla vzniknout mediumita prostřednictvím aury.

Co se týče rozdvojených médií, duše připojená k oduší opouští fyzické tělo, na něž zůstává nicméně napojena určitým „vitálním poutem“, což je jakási pupeční šňůra. kdyby se náhodou přetrhla, znamenalo by to smrt. Duše by tak byla osvobozena od tohoto obojku a mohla by se věnovat svým éterickým záležitostem! Při spiritistickém sdělování se duch vtěluje do uspaného těla. Jakmile tato komunikace skončí, obvykle bez problémů tělo opustí. Přesto musí hypnotizér probouzet svůj subjekt opatrně. nestačí jen říkat, že v této fázi člověk zcela ztrácí svou vlastní identitu, protože se radikálním způsobem proměňuje i jeho hlas, a dokonce i celé jeho chování. není těžké domyslet si, jaké vážné následky mohou takové praktiky mít. Je tu jedna věc, o které spiritisté neradi mluví. může se totiž stát, že duch „takzvaně mrtvého odmítne z těla vyjít. Subjektův úděl je potom strašný.

Některá média jsou dokonce schopna hmatatelným způsobem přiblížit lidským smyslům toto oduší obyvatel prostoru, a tak vznikají ektoplasmatické jevy. Může to být vlákno, vycházející z úst média, ale může to být také vytvoření úplné podoby „dezinkarnovaného“. Jestliže mohla být autentičnost tohoto jevu navzdory nesčetným podvodům potvrzena, potom vysvětlení příčin těchto tajemných skutečností není ani zdaleka jednotné a chybí mu objektivita.

Ve spiritistické filozofii byli duchové (nebo duše) stvořeni definitivně a jejich svět předcházel světu přirozenému. Čas od času pronikají do těla. Rozlišují se tři kategorie duchů:
1. nedokonalí duchové, kteří mají sklony ke zlu a kteří jsou ve svém stavu velmi nešťastní, přesto však postupují směrem k dokonalosti.
2. Dobří duchové, kteří si přejí dobro.
3. Čistí duchové, to znamená andělé, archandělé a serafíni.

Svět duchů je tedy složen pouze z duší, které jsou na cestě k dokonalosti a které se mohou vtělovat!

Spiritismus by se rád pokládal za obnovitele křesťanské tradice v orientálním duchu. Na základě vyložených skutečností, jež člověk nemůže žádným způsobem ovlivnit, a na základě takových projevů inteligence, které přesahují lidské schopnosti, docházíme k závěru, že jsou to projevy určitých neviditelných hybných sil a že tyto síly nemohou být ničím jiným než samotnými duchy zla. Církev se nikdy neodchýlila od této myšlenkové linie. Připouští-li, že mnohé spiritistické skutečnosti jsou výsledkem podvodů, uznává na druhé straně, že jiné nepopiratelné skutky jsou dílem ďáblovým, a jako takové je rozhodně odsuzuje.