Moderní civilizace a magie

Jen nevinné praktiky?

z knihy Ale zbav nás od zlého , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V naší moderní civilizaci vyvolává obvykle slovo magie dvě reakce. Nejočividnější je poněkud ironické odmítnutí, které někdy přechází v neskrývaný sarkasmus. A přesto kdesi v hloubi našeho nitra zaznívá určitá obava, která nás vede k tomu, že se snažíme této otázce vyhnout. Není nám totiž vůbec příjemná. Považujeme za důležité potvrdit zde jednu věc. A sice to, že ve Francii, a obzvláště v některých oblastech, se magie provozuje až překvapivě často. Bezpochyby na tom má svůj podíl i lidová pověrčivost, která sama není ani zdaleka schopna vysvětlit všechny pozorované jevy.

Lékaři už častokrát se znepokojením konstatovali, že tyto praktiky vůbec nejsou tak nevinné, jak si mnozí myslí. A vcelku nezáleží na tom, jak velké povědomí o nich lidé mají.

Magie je svou definicí umění, které provozuje mág nebo kouzelník, a vypadá to, že je to umění staré jako sám svět. Historicky totiž najdeme kasty mágů již u Chaldejců, potom u Peršanů a Médů. Po celou dobu svého trvání církev, a to dokonce i ve svém středu, bojovala proti těmto magickým praktikám, aby byl zachován ve vší své čistotě kult jediného Boha ve třech osobách. Z teologického hlediska je magie určitý druh pověrčivosti; to znamená, že se staví do protikladu k náboženství svými výstřelky: božsky uctívá toho, komu toto uctívání není určeno, nebo Boha uctívá způsobem deformovaným nebo neadekvátním.

Magie spočívá v tom, že se při ní dosahuje mimořádných a zázračných účinků s pomocí jiných prostředků než prostředků Božích.

Je důležité také rozlišovat magii od pověry, která pak vede k tomu, že si člověk uspořádává svůj život i své skutky v závislosti na zcela náhodných a příležitostných událostech, kdy například na základě určitých zvláštních okolností očekává, že ho stihne neštěstí, nebo že ho naopak potká nenadálé štěstí. Jestliže se na tuto událost pohlíží jako na příčinu, jde o magii. Jestliže v důsledku není pokládána ani za to či ono, avšak přesto se trochu věří, že by mohla mít nějaký skrytý význam, ať už k tomu člověka vede rutina nebo určitá slabost ducha, jde o pověrčivost.