Magické praktiky

Magie není náboženská věc

z knihy Ale zbav nás od zlého , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Obvykle se odlišuje magie černá od magie bílé, přičemž černá ve svém celku slouží k tomu, aby působila zlo, a bílá dobro. Přitom ani jedna ani druhá nebudou moci být nikdy přisuzovány nějakému božskému zásahu. Pokud připustíme, že tu jde o prosté působení duševní síly, ať už individuální nebo kolektivní, bude to znamenat, že se pokoušíme spíše se problému vyhnout než jej vyřešit. I když i tento faktor se může na uvedených projevech podílet.

Jestliže se otázka kauzality zdá být u černé magie vyřešena, protože by člověk musel být úplně slepý, aby v tom neviděl působení Zlého, v případě bílé magie zůstává všechno z hlediska rozumu nejasné, protože se tu projevuje jakési chabé a klamné zdání, že magie působí ve prospěch druhých. Ovšem kořeny jsou tu totožné a i bílá magie může vyvolat jak u toho, kdo ji provozuje, tak u toho, komu z ní plyne nějaké „dobrodiní“, choromyslnost v rovině lékařsko-psychologické a duchovní odcizení.

Jak to všechno probíhá?

Provozování magie uvolňuje svou vlastní silou (která je spojena s určitým ritem nebo určitou osobou) síly ještě mnohem větší než je ona sama. Magie není věc náboženská. Křesťanství totiž vykládá svět jako řadu událostí, které jsou umožněny a řízeny suverénní bytostí, jež jedná se zřetelem na cíl, kterým je ona sama. Zatímco magie se dívá na svět jako na řadu událostí, které se odehrávají s osudovou a neměnnou určeností, takže přirozené síly mohou řídit jen bytosti takzvaně vyšší než člověk. A na tyto bytosti může vykonávat nátlak pouze kouzelník nebo čaroděj.

Co do magie patří?

Jsou to:
1. Kouzla nebo zaříkávací formule určené k vyvolávání „duchů“. Antické pohanství předpokládalo, že existují duchové dobří a zlí, a ty potom připodobňovalo k nižším božstvům, která mohla působit na člověka.

2. Zaklínání, které mělo za úkol vábit tyto duchy zpěvem nebo různými předměty.

3. Uhranutí, které mělo zbavit plodnosti a mělo bránit dětem v růstu.

4. Svody, které měly u určitých osob podnítit zločinné choutky.

5. Věštění, při němž se člověk učil předpovídat budoucnost a poznávat skryté věci. Sem bychom mohli zařadit i astrologii jako obor magie.

6. Nekromantie, což je umění (dá-li se tomu umění říkat!) vyvolávat mrtvé a hovořit s nimi.

7. Uřknutí, které mělo přivolat na nějakou osobu pohromu, nějakou nemoc nebo jiný problém.

8. Čarodějnictví a kouzelnictví, které spočívá v tom, že se jím řídí osudy dobré nebo špatné. Zaklínání samotné je magický akt určený k tomu, aby se jím zažehnal nějaký úděl.

9. Magnetismus neboli umění působit na subjekt prostřednictvím vesmírné síly, která vzájemně spojuje všechna tělesa ve vesmíru.

10. Okultismus neboli věda o věcech skrytých nebo o věcech, které mají být skryty.

11. Hypnóza neboli umění uspat subjekt a potom ho přimět k tomu, aby prováděl některé víceméně mimořádné nebo neobyčejné skutky.

12. Spiritismus, což je umění vyvolávat mimořádné jevy díky duchům nebo odloučeným duším nebo tajemným nadpřirozeným silám, nebo díky podvodům a iluzím (například různým jevům davové psychózy). Tyto spiritistické projevy mohou, ale nemusejí být provázeny různými projevy inteligence, to znamená určitým obsahem, jehož jádrem je nějaké nadpřirozené sdělení.