Formy magie

Každá forma je proti náboženství

z knihy Magie a zlí duchové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Ani dnes ten, kdo se utíká k magii, nemyslí především na Boha – na osobního Boha víry a na jeho prozřetelnost a vládu nad světem – nýbrž spíše na tajné neosobní síly, nadlidské a nadsvětné, které ovládají život kosmu a člověka. Tvrdí, že se může před těmito silami bránit tím, že se utíká k zaříkávání a k amuletům, nebo se domnívá, že si může od nich vymoci dobrodiní zaklínacími formulemi, lektvary nebo úkony spojenými s hvězdami, se stvořením nebo s lidským životem. Do této souvislosti zapadá produktivnost magického jednání, které nepřipouští – když bylo uvedeno v chod požadovaným způsobem – žádnou možnost selhání. Formy jsou různé.

Existuje magie napodobovací, podle které podobné plodí zase podobné: vylití vody na zem přinese déšť, probodnutí očí panáka oslepí nebo usmrtí osobu, kterou představuje. Dále je tu magie nákazy. Při ní soused působí na souseda nebo jedna část na celek, takže stačí přivést do kontaktu dvě skutečnosti, živé nebo neživé, aby se nějaká dobrá nebo zlá síla přenesla z jedné na druhou: Tak „dotek železem“ nebo „hození soli“ ochrání od negativních vlivů nebo od uřknutí, dík zvláštní moci, svěřené těmto věcem. konečně existuje magie zaklínací, která připisuje zvláštní moc formulím nebo symbolickým úkonům, jež jsou prý schopny vyvolat účinky, v oněch formulích nebo úkonech naznačené.

Magie, ať má jakoukoli formu, představuje jev, který nemá objektivně nic společného se skutečným a ryzím náboženstvím a s pravdivým uctíváním Boha. Ať se vykládá magická „víra“ jakkoli, projevuje se v ní v novém vydání prvotní pokušení, z něhož vzešel první hřích. toto pokušení je přítomno v srdci člověka jako sklon a jako lstivé našeptávání pokušitele.

Označení bílá magie se může vztahovat na dvě praktiky, které se od sebe velmi liší. Může se jí mínit dovednost dělat kouzla přirozenými prostředky. V tomto smyslu se rovná kejklířským kouskům nebo kouzelnickým trikům. Je jasné, že podobná dovednost – nepoužívá-li nedovolené prostředky a nemá-li nepoctivé cíle – je sama sebou neškodná.

Něco jiného však je, když se bílou magií rozumějí formy zasahování, které usilují o cíle, třeba i dobré, jako je obnovení lásky, uzdravení z nemoci, vyřešení hospodářských problémů, atp., ale s použitím nepřiměřených prostředků, jako jsou talismany a amulety, kouzelné lektvary, důvěra v kombinace karet, osob nebo událostí, nebo léčebné praktiky, soustředěné na tajná umění nebo „nadlidské“ mocnosti.

Je jasné, že v tomto případě vstupují do hry jak pověrečné formy, tak podvody a klamy, které se příčí povaze víry, a tedy jsou nedovolené a nepřijatelné, ne-li přímo nebezpečné pro psycho-fyzickou integritu a mravní život člověka.

Ještě vážnější je magie černá. Dovolává se přímo nebo nepřímo ďábelských mocností nebo všeobecně předpokládá, že jedná pod nějakým jejich vlivem. Obvykle je černá magie zaměřena na zločinné cíle (na vyvolání nemocí, neštěstí, smrti) nebo na ovlivňování událostí pro vlastní prospěch, zvláště aby dosáhl člověk osobních výhod, jako je čest, bohatství nebo něco jiného. Nazývá se černou magií pro metody, k jakým sahá, a pro cíle, které sleduje. Tato forma magie je opravdový a vlastní výraz antikultu, je namířena proti Bohu, jejím úmyslem je učinit své přívržence „služebníky satanovými“. Patří k ní všechny esoterické obřady se satanským pozadím.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Magie, zlí duchové, satanské obřady - Pastýřský list toskánských biskupů,
kterou roku 1996 vydalo Karmelitánské nakladatelství.