Jak se na posmrtný život dívají ti, kdo neuznávají Krista a vzkříšení?

Židé neustále čekají Mesiáše. Vykoupení zde není osobní, ale kolektivní záležitost.

Mohamedáni, muslimové si musejí cestu do nebe sami vybojovat. Snad z toho pramení jejich enormní tvrdost vůči nevěřícímu okolí.

Ateisté "vyznávají", že po smrti není "nic"! 

V oblasti Indie  "vládne" představa reinkarnace - převtělování. Ta zasahuje i do Evropy, zde je však velice upravená a zesvětštělá. Je to vlastně pokus zvláštním způsobem obejít jak skutečnost: víra - smrt - vzkříšení - odpovědnost - spása, tak i skutečnost: po smrti není nic. Evropská upravená reinkarnační představa: umřeme - nevadí, čekají nás další životy, je vlastně pseudonadějí. To, že to lidé snadno přijímají, jistě svědčí o touze člověka po transcendenci, po tom, aby smrtí všechno neskončilo.


Z hlediska dnešního člověka má nauka o reinkarnaci i tu "výhodu", že si člověk vystačí sám - nepotřebuje Vykupitele a to je lákavé. Původní indický cíl je ale dosáhnout přes minimální počet dalších životů nirvány - tedy rozplynutí se v univerzu. Evropské chápání reinkarnace je tedy v tomto určitým způsobem posunuto - co nejvíce životů, "abychom si užili". Člověk křesťan má ale někoho, s kým se chce setkat tváří v tvář - Boha. Ind nemá nic, chce se rozplynout v ničem.

Evropské chápání reinkarnace je projekcí lidského přání
užít si života co nejdéle, tedy opakovaně

Evropská představa o převtělování je tedy odlišná od původní představy indické. Evropská představa o "životě" po smrti je jednoduše řečeno: "aby to bylo tak, jak by si to člověk představoval, jak by to chtěl". Člověk bere život jako určitou absolutní kladnou hodnotu, ke které by se rád vrátil. Proto je evropské uvažování o reinkarnaci postaveno na této představě. A to je z psychologického hlediska důvod, proč je reinkarnace tak oblíbená. Evropské chápání reinkarnace je projekcí lidského přání užít si života co nejdéle, tedy opakovaně. Člověk si nedovede představit, co bude po smrti, a ze svých sil je před aktem smrti naprosto bezradný. Hledá, kudy by našel východisko.

Proč by totiž například dobře zajištěný důchodce (třeba v Německu) měl toužit po tom, aby po smrti nebylo nic, anebo na druhé straně proč by měl po nějaké záchraně Ježíšem? On je spokojený a rád by si takový život zopakoval. Myslí si, že na všechno stačí sám! Podvědomě touží po lepším životě, ve kterém opraví chyby, kterých se zde nyní dopustil.

Převtělování je v původním indickém podání
ale spíše trestem

Převtělování v púvodním indickém podání je ale něco zcela jiného, než se hlásá v Evropě. V indickém podání reinkarnace souvisí s hříchem a odplatou - další převtělení je určováno kvalitou nynějšího života a další existence je vlastně spíše trestem, odplatou za špatné jednání. Jestliže člověk žije špatně, tak mu "hrozí" několik dalších životů. Cílem v indickém podání totiž je, aby koloběh životů byl co nejkratší, aby se člověk mohl co nejdřívë "rozplynout v univerzu". Evropské představy oproti tomu sledují "osobní cíle", zachování osobní identity, zatímco cíl původního indického směru je vlastně neosobní - ztráta lidské identity, ono rozplynutí se v univerzu.

***

Zpracováno podle článků Aleše Opatrného Věřím v Ježíše Krista, který vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha a "Věřím ve ... vzkříšení těla...", které jsou součástí publikace "Credo"